Nemocnice Chicago Hope

Viděla jsem pár dílů ze začátku série a cítím se povinována říct, že Mandy Patinkin by udělal koukatelnou záležitost i z reklamy na mast proti hemoroidům, nejen z příběhů lékařů a pacientů z nemocnice v centru města. K tomu musím připočíst i Petera MacNicola a Hectora Elizonda, protože postavy Geigera, Birche a Watterse jsou přesvědčivé, zábavné a skvěle napsané. Zbytek mě nijak zvlášť nebral, takže jsem s tím zakrátko skončila. Potom jsem čistě náhodou viděla část epizody z kdovíkolikáté řady a nestačila se divit, do jakých hloubek klesla kvalita. Se zjištěním, že dva z těch tří jsou pryč, jsem se divit přestala. (01.09.2007)

Když zazní v Pohotovosti věta: "Vemte jej na sál", obyčejně milého pacienta vezmou do výtahu a odvezou do "vyšších sfér" a šlus. Chicago Hope je přesně o těch "vyšších sférách", více prostoru pro pacienty, více prostoru pro lékaře, méně adrenalinu, více specializace, více lékařské aristokracie. Poklidnější Chicago je stále nadprůměrným seriálem, který ponejvíce stál na výborném Mandym Patinkinovi alias Jeffrey Geigerovi, po jeho odchodu stále přetrvala jistá kvalita, ale již ne ta nadprůměrnost (25.02.2005)

Občas jsou to zcela neuvěřitelné epizody, například ta, která popisuje situaci při darování orgánů. Sanitka přiveze mladého muže v bezvědomí, vypadl z okna. Na jeho orgány čeká šest lékařů, kteří je chtějí darovat svým pacientům. Ten dostane to a ta zas čeká na nové plíce. Mladý muž ale není stále prohlášen za mrtvého (chybí ještě jeden podpis lékaře a pár razítek...) a mezitím, co se lékaři hadají nad jeho tělem, mladík otevírá oči. On sice nikdy už nebude chodit, mluvit, nikdy se sám nenají, bude jenom ležet, ale i přesto chce žít. Lékaři odhadují, jak asi dlouho a vášnivá debata je rozděluje na dva tábory - část lékařů ho chce nechat zemřít , druhá část léčit - tedy spíše udržovat. Scená, kdy do problému vstoupí hospodář nemocnice, byla opravdu drsná. ... " Proč mu chcete dát injekci proti bolesti, stejně nic nevnímá, a stojí 3 dolary... Teď jste upustila skalpel a nový stojí 2 dolary..." A ten, kdo se chystá na operaci, doporučuji díl 9 u 1. řady.. Doktor přicházející na operační sál: " Vážení, tak dneska sebou hodíme, potřebuji stihnout pohřeb, a až mu vyndáme ten nádor, pošlete to na rozbor, ale ať to udělají hned, ne jako vždycky. A mám takový návrh, co kdyby nám dneska nepadalo nic na zem... Doktore, pacient ještě nemá narkozu...." Pobavil mě i díl následující, kdy jeden lékař se údajně infikuje od jednoho pacienta a musí do izolace, bohužel i všichni ti, se kterými přišel nějak do kontaktu. A tak se nám karanténa plní jeho kolegy, což se stává zdrojem humorných situací. " Opravdu jsem tu jediný, kdo s nikým nespal...." (08.05.2013)

Nemůžu si pomoct, ale Chicago hope mě oslovila mnohem více než celá Pohotovost. Profily osobností lékařů a sester jsou pro mě zkrátka dokonalé. Líbí se mi dopad stresového povolání na osobní život a vzájemné ovlivňování se. Přesně taková tahle práce je. Kdybych byla doktor, byla bych stejný "blázen" jako Jeffrey Geiger, jako sestra jsem pouze poloviční - zkrátka jedno z mých ztotožnění :) Spusta zápletek z různých dílů nepřímo nutí k zamyšlení nad danou věcí, což má za "úkol" jen málo seriálů. Souhlasím že po odchodu Dr. Geigera a právníka Birche se začal seriál tak trochu "sypat" ! (19.06.2012)

První řada byla fajn, druhá ještě pořád ušla, ale později už vážně není o co stát. Solidní seriál z nemocničního prostředí, pokud ho dokážete přestat sledovat dřív, než úplně zesračkovatí. Úvodní série 85%, po odchodu Mandyho Patinkina strmý pád do podprůměru (a to nejsem kdovíjaký fanda tohoto herce). Celkově tak 60%. (20.03.2009)