Nemocnice na kraji města

Včera jsem náhodou viděl jeden z dílů Nemocnice a i když jsem si mlhavě pamatoval dokonce děj onoho dílu, překvapilo mne jak je to koukatelné i po tolika letech. A to i přes šílenou módu, odlesky do kamer od lesklých věcí, přesvícené noční scény, neuměle udělaný nemocniční výtah apod... Dietl ty osudy prostě podal věrohodně. Velkou zásluhu na tom mají asi hlavně herci, protože v seriálu se tenkrát vyskytli prakticky všichni z tehdejších serebrit. Nelze opomenout hudbu pana Klusáka, kdy i po tolika letech vám ústřední melodii zapíská každý... Za mne je to tedy za 4 umělé krčky. * * * * (07.08.2015)

Na okapu si udělaly hnízdo vlaštovky, Karel už zase pije, doktoři se před návštěvami skrývají ve sprchách a cigarety pálí dřív, než si stihnou sundat gumové rukavice...no a místo žhavého sexu na svobodárně se poslouchají gramofonové desky. Nejvíc mě vždy iritovala postava doktorky Králové, která neví, co chce. (13.01.2011)

Seriál s pořádnou dávkou životních mouder a pravd, který dokáže v divákovi probudit celou řadu různých pocitů. Pocitů hlavně radosti, ale i zlosti, smutku, zklamání, zadostiučinění a tak pořád dokola. Seriál dokonale promyšlený, procítěný a vůbec ne povrchní. Proto ho mám tak ráda. Skoro každý, kdo Nemocnici okomentoval, uvedl i své oblíbence a neoblíbené, tak se také přidám. Velmi blízcí jako lidé mi byli pan primář Sova a doktorka Čeňková. Schopnost úžasně ztvárnit svou roli a pořádně přitom naštvat nebo otrávit diváka měli Ladislav Frej st. (Karel), Daniela Kolářová (Kateřina), Helga Čočková (Irena, dcera Dr. Štrosmajera) a Hana Maciuchová (paní Blažejová). Parádní postava, která projde velkou proměnou byl MUDr. Cvach. Z dalších mě velmi pobavila Iva Janžurová v roli sestry Huňkové a Stella Zázvorková v roli paní Dobiášové. Nesmím zapomenout na nepřekonatelnou Danu Medřickou a okouzlujícího Miloše Kopeckého. A nakonec, koho jsem opravdu nemusela, byla věčně nešťastná Ema, hospodyně u primáře Sovy a protivná Oldřiška s bolavým bříškem. (23.01.2009)

Ve své době to byl jeden z nejlepších seriálů. Jaroslav Dietl uměl psát dialogy a vyreslit postavy. Silné charaktery, ať už to byl Ladislav Pešek, bručoun Sova, Štrosmajer, tragikomická postavička doktora Cvacha, Janžurka. Mělo to humor a šmrnc. Nezapomenutelnou atmosféru dotvořila hudba Jana Klusáka. Točit pokračování nemělo smysl. Je to jako kdyby někdo natočil Rychlé šípy po dvaceti letech a udělal z nich darebáky. Magdaléna Dietlová vzpomínala, že když potřeboval nějakou repliku do huby, vzal telefon a volal do nemocnice: "Hele, co říkej běžně saniťáci, když dovezou někoho roztřískanýho?" Opověď nebyla: "Doktore, pacient je v kritickém stavu a má vnitřní krvacení." Ale: "Tady ho máš, je na cucky a teče dovnitř". Škoda, že dnes už jen málokdo umí napsat slušné dialogy. (17.04.2014)

Nadšení ostatních z tohoto seriálu rozhodně nesdílim. Neni to dost dobrý na to, abych to vydržel nějak pravidelně sledovat, takže mi poněkud unikaj souvislosti a vztahy mezi jednotlivými postavami. Celkově mi ale připadá jeden díl jako druhej a dalo by se to shrnout asi takhle: Doktor Sova flegmaticky pronese nějaký moudro, pak pro změnu doktor Štrosmajer pronese nějaký moudro velmi emotivně, do toho pořád přiblble se usmívající doktorka Bety Čeňková, sem tam nějakej prostřih na Gregoryho, kterej doma poslouchá nějaký hrozný kakofonie... Jedinej sympaťák je Cvach. (16.11.2006)