Režie:
Jaroslav DudekScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Jindřich NovotnýHudba:
Jan KlusákHrají:
Ladislav Chudík, Miloš Kopecký, Eliška Balzerová, Josef Abrhám, Hana Maciuchová, Ladislav Frej st., Daniela Kolářová, Jana Štěpánková, František Němec (více)Série(2) / Epizody(20)
Obsahy(1)
Seriál nás provází osudy protagonistů spjatými ze všech úhlů pohledu s oddělením ortopedie. Do příběhu vcházíme ve chvíli, kdy do místní nemocnice je po autonehodě přivezen těžce raněný známý hokejista, reprezentant Přemysl Rezek, na oddělení primáře Sovy nastupuje mladá lékařka Alžběta Čeňková, právě sloužící, nezapomenutelný doktor Štrosmajer svérázně "chválí" sestru Huňkovou a primář Sova na rodinné oslavě začíná mít vážné obavy o svého syna Karla... A to zdaleka není celý výčet postav a událostí, které nás čekají v jednom z nejlepších Dietlových seriálů, podpořený skvělými hereckými výkony a vydařenými dialogy... Seriál měl původně třináct dílů, po velkém úspěchu pak bylo dotočeno dalších sedm. Roli primáře Sovy původně rozehrál Karel Höger, kterého po jeho úmrtí během natáčení nahradil právě Ladislav Chudík. (pfa)
(více)Recenze (414)
Dietlův majstrštyk. Bohužel, tragický okamžik, tedy zcela nečekaná (a předčasná) smrt Karla Högera, původního představitele primáře Sovy, se nad celým seriálem vznáší jako prokletí. A přestože se Ladislav Chudík snaží, seč může, ta role – věkem, charakterem i osobním charizmatem – byla psána Högerovi na tělo a jedině on ji mohl vycizelovat do nejmenších detailů. Herci Högerova formátu jsou, bohužel, alfou a omegou každého díla, sebevíc milovaného a obdivovaného. ()
Ve své době to byl jeden z nejlepších seriálů. Jaroslav Dietl uměl psát dialogy a vyreslit postavy. Silné charaktery, ať už to byl Ladislav Pešek, bručoun Sova, Štrosmajer, tragikomická postavička doktora Cvacha, Janžurka. Mělo to humor a šmrnc. Nezapomenutelnou atmosféru dotvořila hudba Jana Klusáka. Točit pokračování nemělo smysl. Je to jako kdyby někdo natočil Rychlé šípy po dvaceti letech a udělal z nich darebáky. Magdaléna Dietlová vzpomínala, že když potřeboval nějakou repliku do huby, vzal telefon a volal do nemocnice: "Hele, co říkej běžně saniťáci, když dovezou někoho roztřískanýho?" Opověď nebyla: "Doktore, pacient je v kritickém stavu a má vnitřní krvacení." Ale: "Tady ho máš, je na cucky a teče dovnitř". Škoda, že dnes už jen málokdo umí napsat slušné dialogy. ()
Malá socialistická telenovela. 1) V době vzniku mé dvacetileté já vnímalo tento seriál značně kriticky. Fádní primář Sova pronášel své výchovné proslovy, jeho nesympatický syn se opíjel, panenkovská doktorka Čeňková s bezvýrazným ksichtem a stejně nijakým herectvím se točila kolem asexuálně působícího nevěrohodného hokejisty Rezka, nudná doktorka Králová s pro mě tehdy nepochopitelným jednáním ujížděla na poslechových diskotékách vážné hudby s doktorem Řehořem, doktor Blažej se točil kolem zomboidky (ve slovníku nehledej) Iny a všichni chodili po chodbě nemocnice a neustále otevírali nějaké dveře, čímž dodávali dílu potřebný drive. 2) Vnímal jsem i pozitivní aspekty - zejména skvělou sestru Huňkovou, doktorku Fastovou či hláškujícího moudrého guru doktora Štrosmajera. Neunikly mi prázdné ulice při vysílání nového dílu a zaznamenal jsem nepochybnou řemeslnou profesionalitu Dietlova scénáře i dobovou hereckou elitu. Navíc, dosud nepolíben telenovelami, jsem netušil, že může být mnohem hůře. 3) Uběhlo třicet let. Panoptikálnost některých postav mě už neštve, ale mírně baví. Uplynulá léta ani nové společenské poměry nic nezměnily na faktu, že seriál má co říci i dnešním divákům. ()
Nadšení ostatních z tohoto seriálu rozhodně nesdílim. Neni to dost dobrý na to, abych to vydržel nějak pravidelně sledovat, takže mi poněkud unikaj souvislosti a vztahy mezi jednotlivými postavami. Celkově mi ale připadá jeden díl jako druhej a dalo by se to shrnout asi takhle: Doktor Sova flegmaticky pronese nějaký moudro, pak pro změnu doktor Štrosmajer pronese nějaký moudro velmi emotivně, do toho pořád přiblble se usmívající doktorka Bety Čeňková, sem tam nějakej prostřih na Gregoryho, kterej doma poslouchá nějaký hrozný kakofonie... Jedinej sympaťák je Cvach. ()
Je bez debat, že trojlístek herců Chudík, Kopecký a Vinklář zde vytvořili svoje životní role. Je bez debat, že scenárista Jaroslav Dietl napsal svoje nejzásadnější dílo. A režisér Jaroslav Dudek odvedl vynikající práci s herci a režíruje velmi zručně a bez chyb. Herci svými postavami vytvořili v seriálu do té doby nevídaný kult, který od té doby nebyl překonán, a zdá se, že ani nikdy nebude. Sova, Cvach, Štrosmajer a další se totiž překonávají velmi těžko a Jaroslav Dietl si se svými postavami uměl natolik vyhrát, že dnešní scenáristé seriálů blednou závistí. Přesto plný počet nedám, protože v některých pasážích se vytrácí rytmus a cit pro tempo, ale jinak je to povedený seriál. ()
Galerie (131)
Photo © Česká televize / Přiba Mrázová, Miroslav Pospíšil
Zajímavosti (153)
- Od prvého vysielania v roku 1977 bol seriál do roku 2021 nasadený do vysielania Československej, respektíve Českej televízie, už pätnásťkrát. (Raccoon.city)
- Pôvodne chcel režisér Jaroslav Dudek natáčať reálne ruky lekárov pri operáciách a tváre hercov iba sklonené nad prácou, potom sa ale ukázalo, že to nie je technicky možné a herci sa museli naučiť aj tú prácu s kladivkami, vrtákmi a skrutkami sami. Aj šiť sa museli naučiť. (Raccoon.city)
- V seriálu se ještě používají skleněné injekční stříkačky a jen výjimečně se objeví plastová. První plastová injekční stříkačka na jedno použití na světě byla vyvinuta společností Roehr Products v roce 1955. Stříkačka monoject se prodávala za 5 centů, ale lékaři si stále mysleli, že je levnější sterilizovat a znovu používat skleněné injekční stříkačky. Teprve po jejich vylepšení, která odstranila některé nedostatky, o ně začali mít lékaři zájem. Do tehdejšího Československa však dorazili o mnoho let později. (sator)
Reklama