Petr Čepek

Petr Čepek se narodil 16. září 1940 v Praze do rodiny úředníka sociální pojišťovny a učitelky hudby. Jeho bratrem byl herec a operetní zpěvák Karel Čepek (*1947) a bývalou manželkou tanečnice Jana Lipovská (*1942). Do smrti otce v roce 1944 vyrůstal v Hrabůvce u Ostravy.

Odmaturoval na ostravském gymnáziu a v letech 1958 – 1962 studoval na DAMU. Už od dětství toužil stát se hercem. Po krátkém angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče (1962 – 1965), kde se nejlépe uvedl v inscenaci „Milenci z kiosku" Vítězslava Nezvala, se stal doživotním členem Činoherního klubu (1965 – 1994).

Umělec Petr Čepek byl herec charakterního expresivního psychologického herectví. Tyto své charakterní role dokázal spojit i s humornou nadsázkou. Velké portréty vnitřně rozpolcených či tělesně postižených mužů z různých vrstev zvýrazňovala sugestivní tvář ostrých rysů, magické zelené oči, husté obočí, černé vlasy, výrazný nos, uhrančivý hypnotický pohled a hluboký hlas.

Ihned od počátku své úspěšné činnosti v Činoherním klubu se stal nepostradatelným hercem této scény, jež hrál téměř ve všech inscenací, např. „Narozeniny" (McCAn), „Na dně" (Vasco Popel), „Na koho to slovo padne" (Pierot), „Revizor", „Na ostří nože", „Mandragora", „Spravedliví", „Zločin a trest", „Vychovatel", „John Gabriel Borkman", „Povídky z vídeňského lesa", „Cesta dlouhého dne do noci", „Něžný barbar", „Obsluhoval jsem anglického krále".

Největší slávu mu přinesl film. Díky Janu Kačerovi a Antonínu Mášovi si zahrál poprvé Petru Hudce v HOTELU PRO CIZINCE (1966).

Nadále hrál často titulní úlohy démonických a charakterních mužů (povětšině záporných): Ondřej z Vlkova (ÚDOLÍ VČEL), ekvádorský plavec (KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY), scenárista František Černý (OHLÉDNUTÍ), profesor Albert Einstein (ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ...), poručík Viktor Chotovický (ADELHEID), faraón Amazis (EZOP), Jan zvaný Drsňák (NAHOTA), černý myslivec (BABIČKA), Pavel (PETROLEJOVÉ LAMPY), Vily Berger (SMRT ČERNÉHO KRÁLE), kapsář Benda (MOTIV PRO VRAŽDU), Ladan Richter (PAST NA KACHNU), Filbank (TAJEMSTVÍ OCELOVÉHO MĚSTA), nervní produkční (TRHÁK), hasič a kominík de Giorgi (POSTŘIŽINY), voják Bimbác (TŘI VETERÁNI), řezník (SLAVNOSTI SNĚŽENEK), Černý král (O STATEČNÉM KOVÁŘI), Drabík (PUTOVÁNÍ JANA AMOSE), arcivévoda a vrah Nývlt (JÁRA CIMRMAN LEŽÍCÍ, SPÍCÍ), policejní ředitel (ROZPUŠTĚNÝ A VYPUŠTĚNÝ), žárlivec Turek (VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ), strýc Karel (DOBŘÍ HOLUBI SE VRACEJÍ), strýc Cyril (PROKLETÍ DOMU HAJNŮ), fakír Rádži Tamil (OBECNÁ ŠKOLA), spisovatel (DÍKY ZA KAŽDÉ NOVÉ RÁNO) a dvojrole Fausta a Mefistofela (LEKCE FAUST) – poslední dva snímky měly premiéru až po jeho smrti.

V omezenější míře spolupracoval Čepek rovněž s rozhlasem („Dobrodružné pohádky", „Autobiografie vlka", „Smrt", „Žebrácká opera", „Poslední dialog", „Děti kapitána Granta", „Ano, jsem robot" apod.), televizí: inscenace (DOTEK MOTÝLA, JAK PŘIJÍT O ŽIVOT, RÁNO BUDEME MOUDŘEJŠÍ, NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK, JAK ZNIČIT VLASTNÍ MUŽSTVO, LÁSKA PORUČÍKA BENTZE, SLEČNA RAJKA, PRACKA V LÁHVI, POHÁDKA O EBENOVÉM KONI, RÁNO POD MESIACOM, NAJATÝ KLAUN, TŘI V TOM, LOUPEŽNICKÁ POHÁDKA, KAMENNÝ ORCHESTR, PORTRÉT, MÍT NĚKOHO DO DEŠTĚ, OHŇOSTROJ V ASPERN, FANYNKA, BITVA NA KOPCI, ŠŤASTLIVEC SULLA, LHÁT SE NEMÁ, PRINCEZNO!, HONORÁRNÍ KONZUL nebo ŽIVOT A DÍLO SKLADATELE FOLTÝNA) a seriály (BYL JEDNOU JEDEN DŮM, STRATY A NÁLEZY, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, BAMBINOT, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, PŘEJDĚTE NA DRUHOU STRANU, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, DLOUHÁ MÍLE a zejména LEKÁR UMIERAJÚCEHO ČASU, kde si zahrál titulní roli lékaře a politika Jana Jessenia), a dabingem (př. SANDOKAN, PROKLETÍ či PROROKOVO OKO).

Díky tomu, že byl od komunistické vlády částečně omezován, se zdatně, veřejně a politicky angažoval v listopadových událostech roku 1989. Poté se věnoval také pedagogické činnosti na DAMU.

Za svůj fenomenální výkon ve filmu LEKCE FAUST (1993) získal Čepek Českého lva in memoriam (1994) za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Petr Čepek zemřel po těžké nemoci čtyři dny po svých padesátých čtvrtých narozeninách 20. září 1994 ve vrchlabské nemocnici.

Jaroslav "krib" Lopour