Frekvence

Já nevím, co bych měla Frekvenci vůbec vytknout, možná název, protože ten mě dost dlouho (nevím proč) odrazoval :-) Osobně bych přivítala občas takovou frekvenci a myslím, že je to touhou mnoha lidí, ale tohle je holt jen sci-fi s výborným scénářem a hereckým obsazením. Ano, je to klasické dítko své doby, kdy se jich narodilo určitě ještě spoustu, ale mně se líbilo právě to zvolené téma a celkově měla Frekvence to správné grády. Tečka a čtyřka. (25.03.2014)

Tenhle film mi trochu připomněl korejský Telefon a španělskou Záhadnou bouři. Odehrává se ve dvou časových rovinách, v roce 1969 a 1999. Otec a syn spolu komunikují přes vysílačku a syn se ho snaží zachránit. Otec je totiž hasič, který zahynul při požáru. Jejich činy mají ale vedlejší následky a vše se mění. Ve městě řádí vrah a v ohrožení je nejen otec, ale celá rodina. Má to pomalejší rozjezd, ale ke konci se to celkem rozjede. Pak už je nám ale docela jasné, jak to může skončit. I tak jsem si to užil je tu místy cítit napětí. Dennis Quaid se pro tu roli docela hodil. "Komunikuju se synem z budoucnosti." (22.04.2021)

Pokračujem v sérii dvojhviezdičkových filmov. Tentoraz to schytala nepodarená Frekvencia. Veľmi ťažko sa nakrúcajú filmy, v ktorých sa zahráva s cestovaním v čase. Lima spomenul krásnu Bradburyho poviedku Hlas hromu. Aj tú by bol problém sfilmovať. Ale Frekvencia bola skôr nesmelým a naivným pokusom, ktorý nezachránili ani snaživí herci. (20.11.2011)

Vzhledem k tomu, že Caviezel s Qauidem patří do totálního podpalubí mých oblíbených herců (jejich společný film jsem si vždycky představoval jako nesnesitelnou onanii á ala Policajtka s dvojicí necharismatických loserů), jsem s Frekvencí nadmíru spokojen. Originální a náramně vychytaný scénář táhne celý film, takže ani tohle duo usmrkanců ani Hoblitova nejistá režie nemají šanci něco výrazně zkazit. Příjemné pokoukání. (01.08.2004)

"Minulost je zvláštní věc. Každý má ve skříni kostlivce, jen se neví, kdy vyskočí a kousne vás do zadku." Kdo by nechtěl změnit svou minulost? To by chtěl asi každej, ale jen John má vysílačku, tátu odhodlanýho znovu neumřít a baseball. Jistě, baseball. Bez něj by totiž nikdo nikomu nevěřil. A spojení táty s Náčelníkem by nezpůsobovalo vstávání chlupů na těle. Potom už se mi to ovlivňování minulosti až tak nepozdávalo, v neustálejch změnách přítomnosti jsem se ztrácel víc než John a tak jsem zahodil kritický myšlení a začal jsem si přát, aby to nějak slušně dopadlo. Dopadlo. A donutilo mě to zamyslet se nad moudrem Julie: "Stáří není špatný ... když se ho dožiješ." (10.04.2019)