Hráč

Parádna satira na Hollywood, popretkávaná množstvom odkazov na slávne diela a filmárske postupy ponúka takisto výbornú možnosť na nahliadnutie do kuchyne fungovania filmových štúdií. Kriminálna zápletka je vedľajšia a hlavnou myšlienkou je ukázať tragikomickosť filmovej branže na čele s nenásytnými producentmi. Zvlášť výživný je mikropríbeh vzniku projektu bez hviezd, klišé a happy endu, zaklincovaný skvelou bodkou ukazujúcou, ako to vlastne v továrni na sny chodí s autorskou víziou ambicióznych tvorcov. Husársky kúsok sa Altmanovi podaril takisto pri castingu. Vyše 60 hviezd strieborného plátna si tu strihlo cameo bez nároku na honorár. Klenot, ktorému sa postupom času zďaleka nedostáva takej pozornosti, akú by si zaslúžil. Držiteľ nominácií na Oscara za najlepšiu réžiu, adaptovaný scenár a strih. (30.03.2016)

Kedysi sa mi niekto sťažoval, že diváci v kine (slovenskom) boli z tohto diela absolútne zmätení. Ak by som naňho išiel aj ja v dobe jeho uvedenia, nechápal by som zrejme tiež vôbec nič. Niektoré filmy vyžadujú určitú solídnu znalosť kinematografie a aj vyzretosť osobnosti, aby takúto hračku jedného z najlepších hráčov hollywoodu pochopili. Popri chytrom scenári sa môžete zabávať aj naokolo visiacimi plagátmi známych filmov a hľadať ich významy v spojitosti s Hráčom. (26.05.2012)

Parádní scénář typu Uroboros, kdy si hlavní postava prožívá příběh, který odmítla jako producent na papíře od nějakého spisovatele, aby nakonec skončila přesně tam, kde začala, bohužel dojíždí na o mnoho delší stopáž, než by bylo zdrávo. Nad průměr to nakonec strhává Tim Robbins, který hrál špičkově. 70% (01.08.2017)

Pan producent Mill by mě asi nepochválil za můj komentář, který je delší než pětadvacet slov, ale to snad nevadí... :-) Nabízí se určitá paralela se Sunset Boulevardem - stejně jako u Wildera vidíme odvrácenou stranu úsměvy zářícího Hollywoodu, jen s drobným posunem: uhnízdění ve vlastním světě nahrazuje tzv. máslo na hlavě a strach ze ztráty hřejivého pocitu. To je ale pochopitelné, tato svébytnost alespoň zaručuje snadější zapadnutí do mozaiky mého oblíbeného subžánru - filmařských autoreflexí. Oba filmy se mě dotýkají víceméně stejně, Hráče bych ale doporučoval více. (Billy, odvedl jste maximum, nicméně zobrazujete Zlatou éru, která už současným divákům není moc blízká, zatímco kolega Altman se svojí troškou do mlýna přichází v momentu, kdy se myšlení jeho současníků, zobrazujících především temnější stránky života, dokázalo plně aklimatizovat v mysli obecenstva.) Podobně jako u mého předchozího setkání s Altmanem platí konstatování, že "takhle to asi nějak bude" - množství hvězd, které se dostanou či dostaly do podobné šlamastyky jako zde náš Griffin, nevidí ani astronomové ve svých teleskopech. Není náhoda, že podobně jako ve výše odkazovaném snímku se účastnilo natáčení mnoho lidí z branže, vědomi si toho, že "proč by měli hrát, pro peněz pár", jak zpívala jistá socialistická rocková skupina. V tomto případě jsou právě herecké výkony silnou stránkou - především Tim Robbins v hlavní roli, ale také úsměvná camea - s ohledem na onen sarkastický hábit snímku byly prvotřídní výstupy Malcoma McDowella a Bruce Willise, kterého bych zde vzhledem k vývoji děje nečekal. Altman stejně jako jeho kolegové pojal Hráče coby prostor vyslovení se ke svým vzorům a pohrává si tak s vnímáním celku jako takového. Chvíli si tedy připadám jako ve světě Alfreda Hitchcocka (toho snímek připomíná asi nejvíce - stavbou děje nebo dialogy), mihne se tu i evropská artová kinematografie (Altman mi svým stylem přijde jako pokračovatel Felliniho, De Sicy nebo Formana, přesně v duchu jejich svérázu) a při erotických scénách prožívám stejné dusno jako v novějších thrillerech (nejen Základní instinkt, když jsme u té erotiky). Co více dodat? Fakt, že jsem si šetřil toto dílo na svůj jubilejní tisící komentář, sice zaváněl menším kalkulem, ale myslím, že tento významný milník v mém zdejším působení a vztahu, který jsem si za tu dobu ke kinematografii vypěstoval, je zde umístěn zaslouženě. :-) Sympatický komentář: lupucanis. 100% (16.01.2011)

Všetky filmové ocenenia ohľadom Hráča sú miestami dosť nadnesené, než si v skutočnosti táto „altmanovka” zaslúži, a to i napriek tomu, že som sa mal pri pozeraní cítiť, ako ryba vo vode, čo sa aj z časti stalo, ale celkovo povedané, zápletka bola čoraz viac postavená na hlavu, a z extrémneho počtu postáv, ktoré vo filme vystupujú, som si defacto neobľúbil ani jednu jedinú, ba ani ústrednú, toporného Griffina Milla ! _ Totiž, pohybujeme sa v hollywoodskom priemysle, keď už úvodná, 8 minútová, neprerušovaná sekvencia ma dokonalo zoznámila s týmto atraktívnym prostredím, ktoré je vo svojom vnútri prehnité, ako bársktoré jablko zo stromu. Čím lepšie sa orientujete (vyznáte) v klasickom a post-klasickom Hollywoode, tým skôr vycítite atmosféru, ktorou je “MOTION PICTURE” doslova nasiaknutý, čiže množstvo všelijakých klasických odkazov a vyvesených plagátov vám normálne vylepšia náladu, ale to je asi tak nateraz všetko, čo ma najväčšmi oslovilo. _ Situácia sa točí okolo hollywoodskeho vedúceho pracovníka Griffina Milla, ktorý má na starosti potenciálne scenáre, z ktorých by mohli byť veľké filmové hity, vyostruje sa, keď totálne ignoruje takéhoto scenáristického kandidáta Davida Kahana, ktorý mu na oplátku zasiela vražedné pohľadnice priamo do štúdia, a rúca sa, keď ho menším nedopatrením zavraždí po predchádzajúcej smrtnonosnej hádke, kedy vyšli z baru. Onedlho vzniká flirt s „vdovou” Davida Kahana, June Gudmundsdottir, ktorú absolútne nezaujíma, že Mill je hlavný podozrivý políciou, a tak tu máme LOVE STORY, ako z tureckej telenovely-Tisíc a jedna noc, len trochu pritiahnutej za vlasy ! _ Pre mňa osobne nakrútil Bob Altman veľmi rozporuplný film, ktorý bohužiaľ nezachraňuje ani početný herecký ansámbel so samými hviezdami na čele, ktoré väčšinou disponujú minimálnym h. priestorom. Ak by som to mal ešte na záver zhrnúť (zosumarizovať), PROTAGONISTU, ktorého stelesnil Tim Robbins, bol úplne mimo mňa, a tak preto trochu načrtnem dve postavičky, čo mali čosi do seba-Detektívka Avery a zapálený scenárista Tom Oakley... Čakal som o niečo viac, keď začínam usudzovať, že je Altman vo svojej záverečnej fáze režírovania už akosi preceňovaný... (10.10.2019)