Legenda o zlaté perle

Není to špatný film, jen prostě ve srovnání se slavnými hongkongskými filmy Jackieho Chana, Jeta Li nebo Sammo Hunga dostává hodně na prdel. Tenhle film, má u mě jisté plus za to, že mě přivedl ke kung fu filmům a jsem mu za to hodně vděčný, ale....Film nemá špatný příběh a akce taky není špatná, ale je jí tu celkem málo a ke konci filmu už není skoro žádná. Že se někdo honí po skále pro mě v kung fu filmu není akce. Tam má být pořádný souboj (23.02.2010)

Vzpomínám si pouze na scénu s tekutým pískem a na jakýsi chvat, kdy hrdina nějakého padoucha efektně přehodí přes stůl, víc dohromady nedám. Ale byl jsem na tom SÁM v kině jako velkej kluk a byl jsem z toho vedle a vyprávěl to pak ve škole a předváděl nějaké chvaty (třeba ten s tím efektním přehozením) a tak... (25.12.2007)

Ako maly chlapec som tento film videl naposledy a dnes ked som ho pozrel znova po dlhej dobe, uz to neni ono. Teraz mi z toho vyliezol taky priemerny film, ale urcite nie zly film. Ako dobrodruzny zaner filmu urcite sedi, ale ze by bol na samotnom vrchole, to sa urcite povedat neda. Chyba tomu toho viacej, aby ma to chytilo za pacesy a nepustilo von zo zovretia. (05.08.2015)

V mých dětských letech jsem tenhle spektákl neuvěřitelně prožíval. Viděl jsem ho snad dvacekrát a na konci málem nedýchal. Když jsem teď film po více než deseti letech viděl, mnoho scén ztratilo své kouzlo a závěrečná scéna nebyla už tak monumentální jako kdysi, ale zase jsem objevil svěží nadsázku a překombinovanost, která mě příjemně pobavila. Slušný akčňák 80. let s něčím navíc + velká dávka nostalgie dává dohromadý slušný průměr. (11.05.2007)

Dnes beru Legendu o zlaté perle jako „guilty pleasure“, ale ve svých dětských letech jsem se nad ní bezostyšně rozplýval. Film měl premiéru v Československu v roce 1989 (stejně jako tematicky podobné Zlaté dítě). Tehdy u nás nebylo k vidění moc filmů, které by spojovaly exotické vizuály, pulpová dobrodružství s akčními scénami, nadpřirozenými prvky a humorem. Legenda o zlaté perle mě tehdy uchvátila právě díky své kouzelné překombinovanosti. V kolika filmech jsem se tehdy mohl podívat do Hongkongu, Himalájí a Egypta na dobrodruhy, buddhistické mnichy, gangstery a mimozemšťany a zakusit s nimi kung-fu rvačky a honičky v autech, na motorkách, velbloudech či v letadle? To vše v devadesátiminutové stopáži. Až mnohem později jsem zjistil, že film je dokonce součástí několikadílné filmové série. Kameraman filmu Peter Pau dokonce později dostal Oscara za kameru za film Tygr a drak. (07.11.2003)