Přání smrti

Legendární role Charlese Bronsona a minimálně ve své době kontroverzní dílo. Zápletka je velmi jednoduchá. Zabili mu ženu a zprznili dceru, vezme tedy zbraň a zákon do svých rukou a nandá to všem grázlům. Úřady, které by nás měly chránit, selhávají a tak nezbývá nic jiného než se vydat cestou vendety. Konkrétní pachatele onoho zločinu ale sere pes, vypátrat je, a pak na nich vykonat svou spravedlivou mstu, by bylo pro Paula Kerseyho, autora předlohy a scenáristu příliš velké sousto. Svou frustraci, vztek či bolest je totiž možné uspokojit na všech ostatních, jim podobných. Vcelku amorální faul, ovšem předkládaný jako vzpoura jednotlivce proti bezpráví, ale proč ne, koneckonců netuším, a ani nechci, co by se mi honilo hlavou v podobné situaci. Zajímavým se jeví i fakt, že v sedmdesátých letech ještě americký film nebyl rasově hysterický, aniž bych to počítal nějak přesně, tak mohu téměř s jistotou říct, že prakticky všichni odsouzení k popravě Kerseyho osmatřicítkou byli černí. Na srovnání se současným remakem s Willisem se v tomto ohledu opravdu těším. Problém s Death Wish mám však jinde, to že se z podobného mstitele stane lidový hrdina je vcelku pořádku. Za normálních podmínek líné lidské společenství bude vždy vyzdvihovat jedince, kteří za něj odvedou jeho špinavou práci, minimálně do té doby než jim v televizi řeknou, že by neměli. Ale že by se úřady a mocní tohoto světa zalekli jednoho neposlušného jedince? Ve filmu asi ano. Tím se dostávám k tomu, co mi na Přání smrti vadilo nejvíc, chyběla mi zejména nadsázka. De facto akční film se v akční stránce zúžil na prosté a vlastně zbabělé odstřelení toho či tamtoho negra s kudlou a ve zbytku jen glorifikoval a podsouval nutnost sebeobrany, třeba i střelbou do zad prchajících zlodějíčků. Zkrátka a dobře, raději statečného a drsného ochránce zákona Callahana (Dirty Harry) než zbabělého a ve stínu se plížícího vraha Kerseyho. (23.09.2018)

Dnes uz klasika ktera nastartovala velmi plodnou serii Charles Bronson si jako nemilosrdny mstitel vykracuje spinavymi ulicemi a cisti je od lupicu vrahu nasilniku a dalsi verbeze takovymu hrdinovy proste nejde nefandit jednicka je nejtemnejsi z cele serie a krome pribehu osamneleho mstitele nastavuje i tvar vlne nasili a nepospinene arogantni spolecnosti neschopne se ji postavit muze to sice vyvolavat urcite predsudky ale film jako takovy proste i po temer 40 letech funguje bezchybne a stale velmi aktualne jo a abych nezapomel Bronson byl fakt frajer! (02.12.2012)

Takže. Kdybych film viděla před 38 lety, padnu na zadek z té Sodomy Gomory a Babylónu v jednom. Dnes už jsme poněkud civilizovaní a asi víc nároční a hlavně vnímavější. Připadá mi to jako by do Ameriky v době kolonizace naložili jednu loď samými mentály a druhou trestanci. Co z nich po generace vydegenerovalo, to vidíme dnes. Asi to tak bylo a je. Zvláštní, že když v okolí pár bloků během 3 měsíců přišlo 12 rodin o člena rodiny rukou zločince, nic se nedělo ani nevyšetřilo. Když začaly padat hlavy hajzlům, tak toho byly plné média a začalo se najednou konat!! Pokrytecká Amerika jako na dlani, k tomu kontrast mezi diskriminací kriminality (až tak to je - myslím tím černochy) a bezmocnou odevzdaností (něco mezi pacifismem a debilitou - potencionální oběti). Když šel ten úchvatný domobranec do penze, nahradila jej další mnohem účinnější zbraň: "Naše banka pomohla již hodně lidem k lepšímu životu." Už mi přestávají vadit vytahané ruce jak opice od stereotypních nákupů. Není nad určitou jistotu, hlavně neprovokovat. (30.03.2012)

Z tohohle filmu úplně kape deziluze 70. let. Beztrestná kriminalita, které jsou plné ulice a s níž jakýkoli humánní přístup nedokáže udělat nic... ... ... ... ... Dirty Harry měl v sobě o kousek víc nadsázky než Death Wish, tohle je přece jen syrovější. >> Tak jsem na to kouknul po dlouhé době znova a pár drobných výhrad bych asi našel , nicméně i nadále si za pěti kousky stojím. (21.07.2007)

Ono by se mohlo zdát, že v sedmdesátákách rapidně vzrostla kriminalita. Pravdou však možná je, že ji spíše jen začala výraznějí reflektovat kinematografie. Moc filmů s Bronsonem jsem pravda neviděl, a měl-li bych nějaký zmínit, byl by to jistě tenhle. Ale mám ho v té roli rád. Ono vystižení vnitřního boje hrdiny a vniknutí drsné zkušenosti do jinak poklidného života zajištěného měšťáka ve střední části filmu dnes už možná působí nudně a nezáživně, ale to snad jen proto, že jsme již zvyklí na svižnější tempo a násilí ve filmech na nás nepůsobí tak jako tehdy. Co mě na sedmdesátkových záporácích baví, je jejich šílená ujetost, dneska jsou takoví moc teatrální, ale tady ta trojka na začátku, v čele s Goldblumem, je fakt psycho. (06.02.2018)