Tarzan

Vím, že to bude rouhání, ale Tarzan je pro mě prostě Wolf Larson. V té době jsem se narodil a v té jsem se každý den koukal na televizi. A teď vážně. Původní a originální Tarzan je trochu drastická a hodně nudná podívaná. Obsahuje krásné záběry, které začínají už úvodním prologem (OVERTURE) a pokračují vodopády, trochu umělým jezírkem a hodně umělými opičkami. Zatímco jsem si v průběhu myslel, že po odchodu z džungle se film rozjede, postupem času jsem si zoufal, že v džungli to bylo přeci jen akčnější. Na tom hradě bych klidně žil, déšť nedéšť, ale jinak už nic. Viděno v druhém dabingu, ale stále ještě z dílny FSB. (06.12.2014)

Udělat z naprosto nereálného a v podstatě neskutečně pitomého námětu, jako je Tarzan(chlapec vychován gorilami..)......tak nádherný film s tak reálným pozitivním dopadem na lidskou duši...nenapadá mě nic srovnatelného. Nedá se zapomenout na dědečkovo "Nikdy neprodávej rodnou půdu." Rovněž na Tarzanův pláč pro otce za otěžemi spřežení. Jeho hrůzu z exponátů v muzeu. Zvířecí a přesto nežné dvoření se Jane. Ani na Holmova distinguovaného Belgičana či poslední svezení se starého pána na podnosu. Nádhera, která činí z ostatních zpracování frašku. 90% (05.09.2010)

Přesto nebo právě proto, že tento film přistupuje k Tarzanovu osudu zcela jinak než předloha, jedná se o vůbec nejlepší zpracování tohoto příběhu. Ostatně na filmu spolupracovali odborníci na chování lidoopů (např. Roger Fouts, autor knihy Nejbližší příbuzní, vědec, který jako jeden z prvních dokázal s lidoopy komunikovat pomocí znakové řeči). Tarzan je v tomto zpracování poměrně naturalistickým psychologickým dramatem oproštěným od jakéhokoli romantického náhledu. Film na mě dost zapůsobil už když jsem ho viděl jako malý v 80. letech v kině. (24.09.2009)

Když jsem byl malý, v televizi několikrát běžel seriál "Tarzan" o blonďatém svalovci z pralesa, který cestuje na lijáně a za kamarády má šimpanze Čitu, krásnou dívku Jane a dobráckého černocha Gregoryho. Rádi jsme jej jako děti sledovali a jednoho dne v televizi ohlašovali vysílání filmu "Příběh Tarzana, pána opic". Byl jsem velice zaskočen jeho naturalismem, brutalitou a ponurostí. Ovšem zážitek byl velice silný. Léta jsem jej chtěl znova vidět, než se mi konečně přání vyplnilo. "Greystoke" (použiji tento název, protože jméno Tarzan ve filmu vůbec nepadne) je velice tísnivé a depresivní dobrodružné psychologické drama. Jak záběry zeleně v pralese, tak na zámeckém plese nepůsobí vůbec vábně, ale ponuře. Příběh je realistický a dost drsný, zvláště některé scény. Christopher Lambert zahrál pána opic znamenitě, určitě jeho nejlepší a nejsilnější herecký výkon. Proč se za několik let stal králem céčkového braku je mi dodnes záhadou. Andie MacDowell teprve začínala, ale už zde měla v sobě hodně půvabu, něhy, charismatu a přesvědčivosti. Skvělí byli rovněž Ian Holm, či Ralph Richardson (který v témže roce ve svých osmdesáti letech umírá). Velice potěší rovněž spoustu silných scén (ovšem bez citivého vydírání) a vynikající, krásně neholywoodsky dojemný závěr. 85%. (01.01.2008)

Tohle je pro mě televizní klasika, která je mnohem zajímavější ve své první části, když se odehrává v džungli. Kromě toho, že jsou zde skvělé masky Ricka Bakera, funguje to i po dějové stránce. Pak přijde zlom, je to nuda, ale na konci vás čeká naděje, že to vlastně všechno dobře dopadne. Člověk patří tam, kam patřit chce. Jednoduché, ale silné poselství. (24.03.2017)