Tarzan

Jo nebyl to špatný nápad podívat se na Tarzana právě na Nový rok, když mi za krkem seděla pěkná opička o rozměrech King Konga a zuřivě mě bušila do hlavy. První polovina snímku, kdy nám jsou předkládány epizody ze života vlčího... teda opičího dítěte, které musím přežívat ústrky jednoho ošklivého opičáka z kmene a ignorování od svého adoptivního otce, je velice zdařilá. V této části filmu se režisér ukájí v tom, že umí kreslit krásné obrázky, kdy velice efektně pouští sluneční paprsky skrz koruny stromů. Jenže jak už tomu logika velí, pak přichází druhá polovina, kdy se čas vleče hůř než na nedělní návštěvě u babičky. A to měl režisér k dispozici dobře hrajícího Lamberta, Holma a mladičkou MacDowell. Jenže scénáři, který se snaží prokreslovat psychologii postav, chybí pořádný tah a tak je zajímavý příběh rozmělněn ve zbytečně natažené spotáži. Tak Tarzan zjistil, že není člověk a já zjistil, že nejsem milovník dlouhých filmů, kde se toho tolik neděje. (02.01.2008)

Viděl jsem to už tak dááááávno, ale dodnes si vybavuji Christophera Lamberta coby Tarzana nadšeně mizícího zpět v hlubinách džungle. Prostě něco, co mě jako malé děcko chytlo na srdce - a ve věci "člověk vs. příroda" bezesporu lepší úhel pohledu než THE NEW WORLD, různý předělávky Robinsona Crusoea a jemu podobní. Míval jsem filmy nesoucí tohle zajímavé dilema (mj. též 1492: DOBYTÍ RÁJE, VOLÁNÍ DIVOČINY) rád. (08.05.2009)

Možná nejznámější, nejlepší ale určitě ne. Tahle parodie, která se Tarzanovi Johnnyho Weismüllera dívá z velké dálky na záda, je celkem strašná, nejhorší je obecně dost špatný herec Lambert, hovořící opičí řečí. Ale protože je to má oblíbená kniha, či spíš řada knih, z dětství, ze sentimentu a nostalgie dám 3. Ale o fous! (07.04.2010)

Prvá dosť dlhá úvodná časť z pralesa je špičková aj napriek zvláštnym maskám opíc, ktoré často vyzerali ako kríženci viacerých druhov ľudoopov z planéty opíc. Príbeh je naivný, asi podriadený predlohe, ale časť pobytu v civilizácii sa motá dookola okolo toho istého príliš dlhú dobu. Snaha o súlad človeka s prírodou je celkovým hlavným mottom chápaným až príliš dramaticky, čo filmu trochu škodí. (31.08.2013)

V kině před mnoha, mnoha lety coby nadšenému děcku mi to přišlo hodně zajímavé. Dneska už takové trochu slabé. Problém však není v tom, že by zestárl film, vidím ho v tom, že jsem zestárl já. Už to prostě (tak) nežeru, některé "omyly" či řešení problémů mi přijdou z dnešního pohledu až směšné (mezidruhové mísení opic). Masky jsou fajn, Lambert je fajn, MacDowell asi nejkrásnější, co jsem ji zatím viděl, ale prostě už to není ono. Navíc je to jeden z dalších filmů, které jen podkuřují mé misantropii. (15.12.2017)