Okres na severu

Už jen úvodní titulky dávají tušit, o čem slavný propagandistický seriál je (hudba jako by vypadla z hrdinského amerického filmu a v podstatě není zase tak špatná). Soudruh Pláteník je totiž divákovi prezentován jako ochránce pracujícího lidu, nesnese "nespravedlnost" a za "pravdu" a "čest" by se bil do posledního soudruha. Místo koltů proklatě nízko má rudou knížku, není šerifem ale okresním tajemníkem KSČ a místo bible má Marxismus-Leninismus. A taky mu to politicky myslí. Obludnost komunistické propagandy opět ukázána ve své typické podobě. Ojedinělé slušné herectví (Moučka, Bláha...) se střídá s hojně zastoupeným tragickým herectvím (Švorcová, Oliva, Doležalová, Svojtka, Štěpnička...) a Evžen Sokolovský je jednoznačně nejhorší normalizační režisér (Otázkou je, do jaké míry za to může on sám). Nic méně, myslím si, že je důležité, aby člověk, který chce pochopit dobu, tento seriál viděl. (01.08.2011)

Dokázal jsem to. K záměru nahlédnout do nejtemnějších zákoutí seriálové tvorby před rokem 1989 mne pošťouchlo konstatování jednoho známého, že Chalupáři jsou co do propagandy čajíček. A také tohle. Bylo to jednodušší, než jsem čekal. Seroš jde prý v Bontolnadu přes pulty jako housky na krámě, takže opatřit si kopii dalo nižádnou práci, a i když člověk hře na reálný socialismus uvyká pomalu, nakonec jsem se bavil skvěle: Herecké výkony z valné části druhořadých osobností zatěžuje takový budovatelský patos, až oči přecházejí. Motivy jsou vybírány přísně ideologicky a rozplétány jednoznačně dle notiček strany. Předivo s čímsi, co by šlo považovat za skutečnost, je řídké jako kyslík nad Litvínovem. Osobnost okresního tajemníka Strany Josefa Pláteníka obestírá aureola svatosti, což scénář se znatelnými rozpaky opakovaně reflektuje. Dlouhé monology doprovázené detaily Močkových prázdných vidů natahují diváka na pomyslný skřipec trapnosti. Hlavní zdrojem zábavy je ale zjevná bezradnost, s níž Dietl se Sokolovským často zápasí s náročnou zakázkou - ospravedlnit mechanismy reálně socialistické společnosti, obnášející perzekuci na základě odlišných názorů, přesuny "k lopatě", zjevné zaostávání sektoru služeb, klientelismus. Výsledky nemají daleko k absurdnímu dramatu. Na druhou stranu je seroš ve výsledku značně podhodnocen. Přes nevalné řemeslné, umělecké kvality skýtá jeho sledování mnohá hříšná potěšení, zvlášť když je ideologický záměr je ve své bezbřehosti, na rozdíl od rafinovanějších produktů [Chalupáři] málem neškodný. Příští stanice: Žena za pultem či Muž na radnici? (12.04.2014)

Bodrý, ale rázný Josef Pláteník. Zoufale nudná zápletka (o řediteli Hanychovi se mi snad budou zdát noční můry) okořeněná o brutální agitku, kterou Moučka často dávkoval v neskutečně dlouhých monolozích:-) Světlými / úsměvnými momenty jsou vtipné držky té doby, snaha ukázat cestu a směr mladým (Pláteník a Mladý svět:-), vyrovnávání se s rokem 68 a pak je tu samozřejmě soudruh Kalenda...a ta jeho chemička...ta potvora :-) (01.12.2011)

Soudruh Pláteník uměl vše vyřešit, to tehdejší režim potřeboval, takového hrdinu. Nejvíc se mi na seriálu líbily výkony Pláteníkova řidiče (Josef Bláha) a jeho zetě (Petr Svojtka). Komicky působil "zelinář" (Karel Koloušek) a flákači z SSM (Slováček a Čáp). Seriál ale ukázal i negativa režimu, na což doplatila třeba Hubeňáková. (11.12.2008)

Kádrově solidní one man show Jaroslava Moučky. Nesnesitelná Jiřina Švorcová v roli matky, co pravidelně vychází zprava z kuchyně. Několik světélek, např. v postavách Petra Svojtky, Jany Paulové či Petra Olivy. Jinak agitace přímo na solar. Na druhou stranu se na to kouká pěkně a já se rozhodně pobavil, člověk si totiž říká, nakolik je to myšleno vážně a nakolik je v té vážnosti obsažena parodie - však jasně říkám, víckrát ne. (12.12.2010)