Bournův mýtus

Milé děti. Dnes večer si řekneme pohádku o tom, jak jednou jedna dvojka trumfla jedničku. Nestává se to moc často ani v pohádkách, natožpak v životě, ale tahle dvojka je fakt lepší, než první díl. Odpouštím několik klišé i třesoucí se kameru, protože napětí i akce mě ruku v ruce přikovaly do křesla a já se skvěle bavil. Matt Damon v roli Bourna dozrál ve výtečného akčního herce a já už se teď těším na trojku. Do páté hvězdičky chybí jen malilinkatý kousilíneček. (09.07.2013)

Idylka, kterou mnozí závěru prvního dílu vyčítali, je Paulem Greengrassem během prvních chvil filmu rozmetána a ke špionážnímu thrilleru se tak přidává ještě jedna žánrová škatulka – revenge movie. O škatulkování se však nedá hovořit o formě, která je v daných vodách odvážným experimentem, o němž si většina zavedených režisérských es může nechat jenom zdát. Greengrass nebere kameru „do ruky“ jenom v akčních scénách, ale stativ zahazuje úplně a díky pečlivé práci se střihem posouvá toto vyprávění do úplně jiné dimenze, než ve které se pohyboval první díl. Drsný vzhled celého snímku skvěle odpovídá náladám hlavního hrdiny, který bez kapky emoce plní své vlastní úkoly, které jeho bývalý chlebodárci a teď lovci nejsou schopni pochopit. Ve kterém filmu uvidíte jak kladný hrdina mlátí „nevinnou“ dívkou o zeď a žádá od ní doznání? Ve kterém filmu dokáže hrdina zlikvidovat pomocí časopisu nejen protivníka, ale celý dům? Originální filmařský experiment, který se producentům mnohonásobně vyplatil, si zaslouží jediné. Uzavřít trilogii ve velkolepém stylu (25.11.2004)

Nejsem nejvděčnější divák špionážních filmů. Můj divácký přístup k filmům by se dal popsat tak, že si hledám ve filmu něco realistického (ve smyslu reálného pro mě), čeho se můžu chytit, většinou to bývají emoce stojící za motivacemi postav, a od toho se potom odvíjí můj soucit pro film jako celek a případné nadšení či opovržení, žánry a styly a všechno kolem už je v podstatě podružné. A s těmi špióny se to potom má tak, že já vůbec netuším, jak reálně může vypadat život tajného agenta a co tak třeba dělá nebo cítí, a to vede ke dvěma obvyklým výsledkům: Buďto mi takové filmy připadají jako nesmyslné krávoviny, nebo jsou plné mužů, kteří politikaří o to, kdo z nich má nejvíc moci, potažmo největší penis, a tomu většinou ani nerozumím, ani mě to nebaví. A teď konečně přímo k Bournovu mýtu: Můj soucit s tímto filmem se odvíjí od scény, kdy Matt Damon sleduje Franku Potente vznášející se ve vodě. Když si dám tento obraz do souvislosti se zbytkem filmu a se vším tím pobíháním a hledáním, koho má praštit, aby to už přestalo, dává mi ten film smysl. Jeho největší síla spočívá v momentech, kdy se nesnaží vysvětlovat souvislosti a soustředí se na fyzickou existenci hlavního hrdiny. Jakmile ovšem nastoupí potřeba řádně ukončit konvenční příběh o politických pletichách, stává se z toho dílo s umenšenou hodnotou. Ale je tam díky bohu scéna rozhovoru s Oksanou, která je svým obsahem nářez jako blázen. Osobně si myslím, že tímto filmem to mělo skončit, Bourneovo ultimátum už je jenom formalistická fraška a z nějakého důvodu se právě kritikům líbí nejvíc, ach jo. (21.09.2014)

Režisér Greengrass nám naservíroval špionážní thriller, plný moderní techniky, rychlých střihů a perfektní ruční kamery. Navíc děj je velmi rychlý, dynamický a hlavně naprosto nepředvídatelný. Matt Damon je skvělý akční hrdina především proto, že na nějakého supertajného agenta na první pohled vůbec nevypadá, tudíž se s ním člověk může mnohem lépe ztotožnit. (11.02.2005)

Menej povrchne efektné než The Bourne Identity, no zároveň psychologickejšie a dejovo pútavejšie. Scenár sa vracia do minulosti, odkrýva z nej nové veci a prehlbuje Bournovu postavu. Akcie asi najmenej zo všetkých špionážnych thrillerov za posledné roky, no inteligentne prekombinovaná zápletka, v ktorej je Bourne prďácky vždy o krok pred svojimi lovcami, ju nepotrebuje. A tá jediná - záverečná - nám to navyše plne vynahrádza. Hudba Johna Powella rulez a Karl Urban je cool drsňák. (06.10.2004)