Světla páteční noci

Když vezmete klasický sportovní film se vším, co k němu patří, většinou vám vyleze lehce nadprůměrný zážitek plný klišé, ale zároveň zatnutých pěstí! Světla páteční noci jsou ve všech ohledech lepší, silnější, zajímavější, ale pevně se držící žánrových hranic!...Skvělá kytarová muzika ve vrcholných okamžicích! (29.03.2008)

Filmů o americkém fotbalu jsem už pár viděl. Každý nabízí pohled z jiného úhlu a tenhle se tématem blíží nejvíc "Vzpomínce na Titány", už jenom tím, že je podle skutečného příběhu :) ... Peter Berg chtěl ovšem natočit druhé Any Given Sunday. On ale zatím (tedy zatím ....) není Oliverem Stonem, aby si na to mohl troufnout. A takovéhle téma by taky asi chtělo lepší scénář a trošku jiný přístup, než jen zběsile trhat kamerou a stříhat a stříhat ...... U mě ale hodně pokazí nebo napraví zvládnutí konce filmu a tady tedy (od položení posledního míče ve finále) nemám připomínek. Hudba, záběry - perfektní. Takže nakonec 70%. (30.06.2005)

No, i kdyz se jedna o Berguv nejslabsi film, porad to je nadprumer. Problem filmu je pribeh, na jedny strane podle skutecny udalosti a na druhy strane jasnej od zacatku do konce. Az na uplnej konec, ten prekvapi, jen potom nechapu, proc tocily film o tomhle tymu. Ale jinak to je klasika, vyhrajou, hvezda se zrani, prohravaj, najdou se novy hvezdy, v dulezitym zapase prohrajou, dostanou se do play-off na posledni chvily atd. Taky mi prislo trochu blby, ze ty lehci zapasy vidime vsechny a ty v play-off jsou jen rychle sestrihany a krom toho se celej tym zazracne zlepsi. Taky mi zde prisly dve dost divny chyby. Jednak v zaverecnem zapasu uz je davno cas na nule a hraci stejne jeste minutu hrajou a druha vec je rozhodovani s minci. Pravidla jsou jasny: dve stejny mince postup, jedna konec. Nejdriv to vypada, ze vsechny jsou stejny a tudiz logicky hazet znovu, ale pak se zjisti, ze tym Billy Boba ma minci jinou a tudiz by mel podle pravidel vypadnout, ale to ne, on postoupi spolu s nejvetsi rivalem. Co se tyce hercu, jsou vcelku nadprumerny, i kdyz na zadnyho neni kladena extra pozornost. Billy Bob hraje perfektne, ale prislo mi, ze tak dost usporne a nedava do toho moc emoci. Ovsem najdou se i vyjimky, kdy se nastve a ty stoji za to. Dalsi vec je kamera. Nevadi mi rychlej strih, ale to klepani kamerou, hlavne v prvni polovine filmu, bylo k pozvraceni. Malem se mi z toho az motala hlava, to musel tocit nakej totalne zlitej idiot, takze chvile, kdy je kamera v klidu, pusobily jako velka uleva. Zapasy jsou natoceny slusne, navic s peknou hudbou, ale Any Given Sunday se nevyrovnaj. Ono prakticky nic se Any Given Sunday nevyrovna, ani hudba, ani kamera, ani rezie, ani scenar, ani herci, ani trener, proste nic. Jedina vyhoda, oproti Any Given Sunday, je ta, ze tohle je takovy dost osobni, je uplne videt, jak to kazdej proziva a jak na ty vyhre zalezi a je to proste celkove narvany docela osobnima emocema. A jeste drobnost na zaver, vsude jsou napisy Mojo, takze se mi porad vybavoval Austin Powers. Pokud nebudu srovnavat jen s Any Given Sunday, ale se sportovnima filmama celkove, jedna se o nadprumer. (08.08.2006)

Čistě průměrný sportovní film (příběh), který by se dal aplikovat na jakýkoliv tým na světě. Když jsem při koukání vzpomínal na film Vzpomínka na Titány , říkal jsem si, že to na co koukám je jedoduše málo, aby to mohlo vydat na celovečerní film. Ambiciózní (favorizovaný) středoškolský tým má za úkol vyhrát státní mistrovství v americkém fotbale a zraní se největší hvězda týmu, to je vše! Do toho plejáda nesympatických herců a zde absolutně necharismatický Billy Bob, který celý film působí spíše dojmem uklízeče záchodků než jako trenér s respektem, který má sloužit jako zdroj vzoru pro hráče a patosu pro diváka. V podstatě každý kdo hrál v životě týmový sport zažil se svým týmem větší příběh než ten, který prožívají hlavní hrdinové tohoto filmu. SPOILER: Skoro všechno vyhrát a pak prohrát až finále přece není tak drastické (emotivní). 60% (25.07.2011)

Jako první se mi nabízí srovnání s "Any Given Sunday", ale ač si jsou tyto filmy podbné tématikou i atmosférou amerického fotbalu, každý je jiný. Tam, kde Al Pacino zažíval chvíle horké chvíle o jeho bytí nebo nebytí na trenerském postu, B. B. Thornton promlouval svým hráčům do duše a všechny ty "mladíky" spíše vedl ke skutečným hodnotám života. Díky těmto dvěma různým pohledům na věc vznikly dva odlišné filmy (aspoň z mého pohledu) a oba jsou pro mne vyjímečné... (03.07.2006)