Kancl

Gervaisův a Merchantův The Office je diamant. Tak perfektní a zářivý, že spousta diváků na něm nic skvělého neshledává. Těžko jim to zazlívat či se na ně hněvat, neb koncept tohoto seriálu i jeho humor je poměrně nepřístupný; není to nic vděčného na bázi TBBT či HIMYM. A to ho v mých očích ještě povyšuje. Není plochý, líbivý, podbízivý, s "cool" hláškami, které si lidé budou lepit na trička (ano, všichni víme, o čem hovořím)... Ricky má můj nehynoucí obdiv za to, jakou monstrózní, nesympatickou postavu stvořil a k tomu si ji i brilantně střihnul. Za zmínku a pochvalu jistě stojí i perfektní Mackenzie Crook a Martin Freeman (bože, ty jeho zoufalé pohledy do kamery!) za Garetha a Tima a vůbec geniální scénář. A ty litry trapnosti prýštící z každé vteřiny! Po další projekci na něj nedá dopustit a dostává se suverénně na mé seriálové čelo... 100% (1.-2. série - 100%, speciály - 100%) (07.10.2010)

Příjemná reality show. První díly byly vtipné zejména díky své originalitě, něco takového tu nejspíš nikdo nečekal, ty další však zase dokázali pobavit svou pravdivostí. Většina lidí která měla tu možnost pracovat v nějakém Kanclu vám jistě potvrdí že tak nějak to tam opravdu probíhá. Samozřejmě nemá cenu tu nikomu cpát do hlavy, že tenhle seriál je šokujícím odrazem reality, ale o trochu pokřiveném odrazu by se již hovořit v jistých případech dalo. Dojem realističnosti tu jen umocňuje dokumentární zpracování, kdy hrdinové mluví s divákem, pokoušejí se jej nějakým způsobem získat na svou stranu, každým dílem mění své chování a posouvají cíle, příčemž jejich motivace je tu opravdu jasná, každý chce vyjít jako vítěz, stát se tou nejoblíbenější postavou. Svou roli tu hraje 'živá' kamera, mikroporty, osvětlení i občas rušivý zvuk a absence hudebního doprovodu. Co se týče samotných postav opravdu se zdají být skutečnými hrdiny a nejen napsanými postavami. Ač hrají, zároveň též žijí svůj život v tom spropadeném Kanclu, ve kterém se každý den dějí velmi podobné věci. Máme tu šéfa, který není hajzl, ale naprostý debil. Jeho chování je vypočítavé, snaží se manipulovat s ostatními, ale postupem času jej většina prohlídne. V prvním díle jakoby mu všichni jeho řeči 'žrali', ale postupem času ho už nikdo nebere vážně, což si on sám zapírá a pokládá to za holý nesmysl (úžasným případem jeho arogance a demence je rozhovor na téma "Kdo nejvíce ovlivnil váš život."; hodně bezradnosti je pak vidět na jeho chování v neznámém prostředí, s lidmi které vidí prvně a jsou na stejné úrovni jako on totiž nelze nijak lehce manipulovat - televizní soutěž, kde je převlečen za Austina Powerse). Pak je tu Gareth, který není o moc lepší, jedná se o jasný příklad člověka, který nikdy nezapadne do společnosti a tak se snaží chytnout se jednoho silného bodu a díky němu se vyšvihnout o kus nahoru. Hrdinů je tu samozřejmě mnohem víc, ale nevidím žádný smysl v tom je tu všechny vyjmenovat, snad stačí jen říct, že snad ani jeden z nich není klasický příklad kladného člověka a většina má více zápru než kladů. Herecké výkony jsou opravdu skvělé a zaujal hlavně Martin Freeman, který konečně začal stoupat a snad již brzy bude jeho jméno známější. Rozhodně jsem se dobře bavil, od začátku dokonce, neboť každá epizoda má co nabídnout a co více, tenhle seriál netrpí takovou nevyrovnaností jako většina ostatních, ba dokonce se možná jeho díly postupně čím dál více zlepšují. (27.08.2007)

David Brent je tupé, kruté, sebestředné, neschopné hovado. A stejně jsem si ho zamiloval. Ono to asi ani jinak nejde. Spolu s Extras rozhodně jeden z nejlepších seriálových počinů, jaké jsem kdy viděl. Humor Richarda Žervé mi svým libováním si v totální trapnosti připomněl první Formanovy filmy. Dodatkový komentář: Po shlédnutí bonusového vánočního dvojdílu u mně tenhle seriál ještě o kousek stoupnul. Téměř úplně se tam změnila atmosféra a z šéfovského kreténa se David stane loserem bez šance na lepší život. Někdy jsem s Davidem Brentem neskutečně soucítil. Konec seriálu byl pro mně naprostým zadostiučiněním. "Neile, mohl bys jít stranou, vyfotíme se jen my, stará parta." (31.08.2007)

Když se trapnost dovede až do konce, nemusí vždy končit megatrapností, stejně tak počínání šéfa jednoho kanclu jménem David Brent. Nevím, nakolik jej geniální komik Ricky Gervais hrál a nakolik z něj mluví on sám :-) každopádně je seriál, který táhne především jeho postava, natolik vtipný, v lecčems originální a vlastně docela dokonalý, že vám typově podobné seriály už nebudou nikdy chutnat tak, jako před zhlédnutím The Office. Dvojka Gervais a Merchant (který se v seriálu taktéž mihne) zplodila něco, co jsme na TV obrazovkách ještě neměli šanci spatřit, alespoň né v takové palbě. Chtěl jsem k tomuto seriálu napsat nějaký übersrandovní komentář, ale to si tohle mistrovské dílo jednoduše nezaslouží, jen bych jej tím shodil. Stejně tak si nezaslouží svého US bratříčka (tam už to tou megatrapností často končí), ale to už je zase jiný příběh... (11.11.2011)

David Brent je arogantní, sebestředný, sobecký, pokrytecký organismus nápadně podobné člověku a taky důvod, proč Kancl obdivuji a zároveň mám při jeho sledování chuť rozkopat obrazovku. Humor seriálu stojí na jeho neschopnosti povytáhnout si hlavu ze zadku a projevit alespoň špetku vnímavosti vůči tomu, jak věci vidí druzí. V podstatě představuje smutného hrdinu, člověka, kterému nikdo nerozumí, jehož vtipům se kromě vrchního řitního alpinisty Garetha nikdo nesměje, který v životě kromě práce nic nemá. Sympatičtějšími postavami jsou pouze Dawn, která nedokáže opustit svého idiotského přítele, a Tim, který se s postupujícím časem Brentovi stále více podobá, resp. ukazuje, na základě jakých navenek nevinných životních zklamání může vzniknout monstrum Brentova typu. Kancl sází na dost riskantní pseudodokumentární poetiku neobvykle dlouhých záběrů, které jsou často vtipné tím, že postavy přes veškerou snahu naopak vůbec vtipné nejsou. Podobně znamenitě dokázalo s trapností pracovat trio Forman-Papoušek-Passer. Gervais navíc realistického pojetí využívá ke komentování problémů týkajících se nejen práce v korporátu. Pro mne šlo především o vynikající případové studie k tématu toxické maskulinity, kterou Brent ve vší nechutnosti i ubohosti zosobňuje. 90% Zajímavé komentáře: rawen, anderson, Rimsy, lakikaki (19.07.2007)