Unaveni sluncem 2: Odpor

Pokračování (?) původního filmu mě zmátlo a Nikita Michalkov, jako spoluautor scénáře, riskoval přeražené kotníky, pokud by měl před Annie Wilkes obhájit podivně navazující děj. Generál Kotov byl zastřelen v roce 1936 (původní informace), v roce 1941 (nová informace), nebyl zastřelen vůbec (nejnovější informace). O jeho rodině ani nemluvím. Válečné scény ve mně místy budily dojem, že jde o parodii (defekace, zásah světlicí, Ju 87 vybavený pumovnicí atd.), na druhou stranu musím ocenit vrcholně realistickou scénu, která ukazuje, co všechno je typický chlap ochoten podstoupit, aby přemluvil ženu k odhalení půvabů. (26.02.2018)

Sice souhlasím s těmi, kdo si myslí, že udělat volné pokračování "Unaveni sluncem" ještě po x letech nebyl nejlepší Nikitův nápad, ale na druhou stranu: proč ne? Kdyby na stejný základ, který by vyjádřil nějakým krátkým úvodem - otec jako politický vězeň v kriminále a zbytek rodiny de facto taky a snaží se znovu setkat, až začne válka, rozhodně by to neprobouzelo ty stejné emoce, jako když to mají být ty samé postavy. Že film nemá jeden příběh a jsou to roztříštěné obrazy? Že se děj utápí v dlouhých záběrech a nikam to nevede? Že tam jsou zbytečně detailní záběry na zmasakrovaná těla a že tam vidíme příliš mnoho podrobností umírání? Válka nemá jeden příběh. Válka je hnusná a umírají tam lidi. A taky jsou někdy mrzačeni. Někdy člověka drží při životě naděje, že dokud má klíče, je v pořádku i dům (potažmo rodina, která tam má být). Je to klišé? Ano. Ale lidé takhle uvažují. Člověk potřebuje nějakou hmatatelnou vzpomínku a naději. Potřebuje věřit tomu, že zatímco on je někde a bojuje za pojmy jako "vlast", "svoboda", "národ", tak to, co není prázdný pojem, ale konkrétní lidé, a to ti nejbližší, jsou živi, zdrávi doma a těší se dobré pohodě. Člověk potřebuje věřit tomu, že i když zrovna spadl do moře a to, na čem se drží je mina, střílejí po něm a není si jist, jestli se může spolehnout na pomoc boží, tak že se jednou setká s těmi, které k životu potřebuje stejně jako vzduch. A člověk potřebuje věřit i tomu, že ho za chvíli, jen co to, co se zrovna děje, skončí, někdo zavolá k čaji. Myslím, že přesně o tomhle ten film je. O válce, lásce, víře a naději. (14.09.2010)

Voľné pokračovanie po takmer 16 rokoch a veruže riadne dlhé. Dej prekypuje rôznymi zaujímavými scénami, časovými návratmi, viacerými líniami, no rozhodne vojnu neidealizuje, no a ten pátos, či priam nezmyselné detinské scény boli len vyjadrením, že človek potrebuje nádej a vo vojne to tak často býva, že sa ľudia upínajú k nezmyselnostiam, aby všetko nebolo len o zabíjaní a neporazilo ich zo všetkého naokolo. Vo filme mi však napriek tomu chýbalo niečo hlbšie. Je mi jasné, že sovietske reálie boli dosť duchovne chladné, že veci boli chaotické počas vojny a to tu podľa mňa je dosť dobre vyjadrené. Nejaký hlbší dojem z toho nemám, ale ako napísala užívateľka Jezinka.Jezinka, že je to práve o vojne, láske, viere a nádeji. (14.03.2014)

Prvotní divácký pocit po zhlédnutí Unaveni sluncem 2. naznačuje, že se Michalkov dopustil blasfemie na vlastním díle. Trošku se to podobá představě, v níž by Tarkovskij natočil pokračování Stalker 2: Invaze jako akční sci-fi. (Michalkov by v tomto duchu mohl celou ságu završit filmem Unaveni sluncem 3: Stalin vrací úder.) „Dvojka“ má s „jedničkou“ společného jen velmi málo. Oproti čechovovskými dramaty inspirované atmosféře v Unaveni sluncem, kde na sebe zlo bere podobu nepřítomného molocha operujícího skrytě v zákulisí divadla lidských osudů, nám tvůrce předkládá nesourodou směs válečného akčního eposu protkaného střídavě chtěných i nechtěným grotesknem a zároveň hlubokým patosem. Místo původní promyšlené a konzistentní koncepci působí pokračování až seriálově roztříštěně. http://www.indiefilm.cz/2011/07/23/dvd-unaveni-sluncem-2-odpor/ (08.08.2011)

Neviděla jsem první díl této válečné epopeje, tudíž se mi velmi těžko tento film hodnotí. Některé scény byly zbytečně zdlouhavé, jiné prostě k neuvěření (vystrčený zadek z letadla německého pilota). Když pominu blbost celé akce (protože z německých Messerschmittu se to nedalo uskutečnit), tak taková primitivní letadla na počátku války měli jen Rusové. Kdo sleduje válečné dokumentární filmy, tak ví, že německá Luftwaffe měla nejmodernější stroje té doby a nejrychlejší. Vždyť by to byl konec tohoto letce (disciplinární VÁLEČNÝ SOUD by jej neminul ! a výsledek kulka do týla ! Nehledě k tomu, že tohle se prostě uskutečnit nedá, i kdyby ten německý pilot byl mimořádné hovado. Co jsem však brala jako fakt neoddiskutovatelný, bylo nasazené trestní komando a mladí kadeti (bez vojenské přípravy) do překvapivé první linie na počátku války (napadení Sovětského svazu). Bylo to tak naturalistické, že jsem si vzpomenula na všechna ta vyprávění našich slezských kluků (kteří museli narukovat do Wehrmachtu, protože Slezsko byl Reich). Taková jatka to byla. Špatně nebo vůbec nevyzbrojena ruská armáda, v blatě, dešti, bez jídla, mladí, staří, trestanci, kriminálníci, vojenští kadeti,důstojníci Stalinem "odepsaní" ze života atd., atd... Do toho elitní vyzbrojena německá artmáda s jinou kulturou, jinými zvyky a jiným myšlením. Jak se potom v Rusku chovali, je jiná kapitola a zato je též osud potrestal. Zpět k filmu : byly tam scény, které jsem již v jiných filmech viděla. (Upálení lidé ve stodole (Film"Jdi a dívej se"), omylem vyhozený most, atd. Závěrečná scéna s ohořelým tankistou byla dojemná, ale též nepravděpodobná. Při takových zraněních, jaké měl tento tankista, by byl buď v bezvědomí anebo trpěl tak velkými bolestmi, že i kdyby jej ošetřovala striptérka, tak by to nevnímal. No, ale je to film a nějak to zakončit Michalkov musel. Ale dost jsem byla zklamána, očekávala jsem více. Film má ještě další pokračování. No uvidíme... (12.05.2012)