Šéfkuchař nadivoko

Tento seriál je a bude moje srdcová záležitost, až do konce dní. Viděla jsem ho, už víckrát něž-li je zdrávo a vůbec se za to nestydím. Třináct dílů po dvaceti minutách nabouchaných kousavého humoru, dokonalé chemie postav, skvělého obsazení a vtipných zápletek. Neskutečně mě mrzí, že Fox seriál tak brzo zrušil, ale také jsem ráda za to, že kvalita neklesla ani o procento. Mír s tebou starý brachu. (19.06.2017)

Vydržela jsem jen pět dílů, tak možná nemám právo hodnotit. Knihu Anthonyho Bourdaina jsem četla a líbila se mi, oproti seriálu z ní totiž dýchá posedlost jídlem a vsím, co s ním souvisí...a všechny ty skopičiny kolem vycházejí nejen z mládí hrdiny, ale i z doby, ve které se to všechno odehrávalo - na konci 70. a v průběhu 80. let to muselo být divoké. Bohužel seriál vše posouvá jinam, když je nadčasový a soustředí se jen na situace, kdy si všichni chtějí za každou cenu užít, a na vtípky, které nejsou vtipné. (20.01.2013)

Zahozený zákusek. Jeden herec lepší komik než druhý a nad tím vším Bradley Cooper jako král grimas i slovního humoru, dávno předtím než někoho napadlo říct nahlas "Pařba ve Vegas". To, že se tato gurmánská záležitost dočkala jenom třinácti chodů, mě tak neskutečně mrzí a přestože kvůli tomu chybí trochu ucelenější finální dojem, pořád je pro mě Kuchyň mnohem lahodnější pokrm než většina nejprofláklejších sitcomů současnosti. Láska v tomto případě skutečně prochází žaludkem. (19.06.2011)

Geniálně obsazená delikatesa, které je sice třeba přicházet postupně na chuť, ale jakmile k tomu dojde, budete se jí ládovat, dokud se nepřejíte. A díky idiotům od Foxů, kteří sofistikovanost, originalitu a výjimečnost nepoznají ani když jim ji strčíte do mozku dezertní lžící, to vesměs nehrozí (zaseknout seriál po 4 dílech mohou skutečně jen oni). Na těch 13 epizod s Jackem Bourdainem bude nicméně můj sitcomově naladěný žaludek vzpomínat ještě hodně dlouho. Svatej humr! (21.01.2010)

Tento obsahově nesoudržný komentář mi pouze supluje blog, který nemám a deník, který jsem si nikdy nepsala. Jen subjektivní výlev nesouvisející s kinematografií. "Kuchyňské důvěrnosti" mohly být, ale nejsou, skvělým projektem, představují spíš dokonale nevyužitý potenciál. Mám k tomu seriálu ovšem (a zvráceným způsobem právě proto) vztah ryze důvěrný. A dneska dvojnásob. Jedna včerejší chvíle, kdy svázaná respektem jsem nechtěla lhát a zvolila raději upřímnost, mne pronásleduje nepřetržitě. Jak jsem mohla? Pár hodin nato mne paralyzoval sen s ex přítelem, sedícím a čekajícím dva dny u nás před domem, jen aby se mnou mohl mluvit, takže po příšerné noci připomínající mi vytěsněné vzpomínky, jsem upadla v ještě zoufalejší bilancování. Není nic horšího, než v takové náladě přemýšlet o správnosti životních rozhodnutí a o hranicích osobní svobody. Jsem ještě svobodná nebo už sobecká? Není to, co jsem nazývala svobodou, jen utíkáním? Najednou nevím nic. A řekla jsem taky větu, za kterou si nestojím, protože ve skutečnosti mi záleží na mínění jiných a s pocitem, že v jejich očích bych mohla třeba vypadat závislá na druhých, povrchní nebo nesoběstačná, bych se nevyrovnala. Protože jsem aktivní a akční. Každopádně: přiznávám bez mučení, že svůj první vlastní milion jsem si vydělala v jedné kuchyni oblíbené restaurace na okraji vídeňského lesa. Ve velmi krásném, turisticky atraktivním městě, které mám ráda. Dík tomu jsem získala spoustu vypointovaných zážitků z provozu, které asi nikdy nepoužiju do zbytečné knihy a ani do špatného scénáře, k tomu navrch mám znalost zevnitř cizí země, mentality a kultury a správného přístupu k práci, tedy zkušenosti, které jsou taky za milion. Možná proto mne "Kitchen Confidental" dost baví, vím o tom své. Vlastně krom dílu s prstem, který je nechutný a nevtipný. Takže přiznávám, že ač jsem to nikdy nepotřebovala vědět, vím toho spoustu o spoustě věcí. Vím, jak těžké to má takové v restauraci vegetarián, který nejí ani ryby (ano, já). A vím naprosto jistě, že kdyby tam pracoval někdo s vizáží a magnetismem Brada Coopera, nechtěla bych nikdy odejít. (03.10.2013)