• novoten
    *****

    Zahozený zákusek. Jeden herec lepší komik než druhý a nad tím vším Bradley Cooper jako král grimas i slovního humoru, dávno předtím než někoho napadlo říct nahlas "Pařba ve Vegas". To, že se tato gurmánská záležitost dočkala jenom třinácti chodů, mě tak neskutečně mrzí a přestože kvůli tomu chybí trochu ucelenější finální dojem, pořád je pro mě Kuchyň mnohem lahodnější pokrm než některé z nejprofláklejších sitcomů současnosti. I za to tak 90% zaokrouhlím nahoru. Láska přece prochází žaludkem.(19.6.2011)

  • Kryton
    ****

    Skvěle obsazení seriál z prostředí kuchyně. Musím uznat, že se mi vždy dařilo bavit a zároveň mít chuť na delikatesy. Bradley Cooper ještě než se ukazoval v Las Vegas nebo Bangkoku.(4.12.2011)

  • murakamigirl
    ***

    Tretia * je samozrejme za ksichtíky a šarm Bradleyho Coopera inak sitcom vačšinou priemerných nápadov, ktoré ale dokážu hrať na strunu ,)(2.12.2009)

  • DaViD´82
    ***

    Zákulisí kuchyně vyhlášené nóbl restaurace v čele se sebestředným šéfkuchařem s talentem od pána Boha. Téma jako málo jiných na poli středoproudých sitcomů. Ve výsledku tedy zůstává rozum stát, proč je tato nosná a vděčná část specifického světa sama pro sebe tak ignorována (a přitom, když už se z toho těží, tak jsou z toho nejpamátnější momenty seriálu) a drtivá většina humoru je založená na prostém americkém „prcacím“ vztahovém (ne)humoru a mudrování o životě s mravokárným ponaučením na závěr každé epizody. Ve své podstatě je to nemlich to samé co HIMYM. Akorát místo bytu/kavárny se to odehrává v kuchyni, ale stejně tak to mohlo být v kancelářích účetní firmy či v kanálech mezi bezdomovci; nic moc by to nezměnilo. Mrhání námětem i obsazením, protože oboje je tuctového a stokrát viděného nehodno.(8.4.2013)

  • pm
    ****

    Tento obsahově nesoudržný komentář mi pouze supluje blog, který nemám a deník, který jsem si nikdy nepsala. Jen subjektivní výlev nesouvisející s kinematografií. "Kuchyňské důvěrnosti" mohly být, ale nejsou, skvělým projektem, představují spíš dokonale nevyužitý potenciál. Mám k tomu seriálu ovšem (a zvráceným způsobem právě proto) vztah ryze důvěrný. A dneska dvojnásob. Jedna včerejší chvíle, kdy svázaná respektem jsem nechtěla lhát a zvolila raději upřímnost, mne pronásleduje nepřetržitě. Jak jsem mohla? Pár hodin nato mne paralyzoval sen s ex přítelem, sedícím a čekajícím dva dny u nás před domem, jen aby se mnou mohl mluvit, takže po příšerné noci připomínající mi vytěsněné vzpomínky, jsem upadla v ještě zoufalejší bilancování. Není nic horšího, než v takové náladě přemýšlet o správnosti životních rozhodnutí a o hranicích osobní svobody. Jsem ještě svobodná nebo už sobecká? Není to, co jsem nazývala svobodou, jen utíkáním? Najednou nevím nic. A řekla jsem taky větu, za kterou si nestojím, protože ve skutečnosti mi záleží na mínění jiných a s pocitem, že v jejich očích bych mohla třeba vypadat závislá na druhých, povrchní nebo nesoběstačná, bych se nevyrovnala. Protože jsem aktivní a akční. Každopádně: přiznávám bez mučení, že svůj první vlastní milion jsem si vydělala v jedné kuchyni oblíbené restaurace na okraji vídeňského lesa. Ve velmi krásném, turisticky atraktivním městě, které mám ráda. Dík tomu jsem získala spoustu vypointovaných zážitků z provozu, které asi nikdy nepoužiju do zbytečné knihy a ani do špatného scénáře, k tomu navrch mám znalost zevnitř cizí země, mentality a kultury a správného přístupu k práci, tedy zkušenosti, které jsou taky za milion. Možná proto mne "Kitchen Confidental" dost baví, vím o tom své. Vlastně krom dílu s prstem, který je nechutný a nevtipný. Takže přiznávám, že ač jsem to nikdy nepotřebovala vědět, vím toho spoustu o spoustě věcí. Vím, jak těžké to má takové v restauraci vegetarián, který nejí ani ryby (ano, já). A vím naprosto jistě, že kdyby tam pracoval někdo s vizáží a magnetismem Brada Coopera, nechtěla bych nikdy odejít.(3.10.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace