Rekviem

Na mě to působilo spíš jako pokus o psychiatrickou diagnózu. Holka má záchvaty, prášky přestávají zabírat a doktoři nemají potuchy co s tím. Nepomáhá ani víra a tak si děvče vsugeruje, že za to může ďábel. Ono to tady není tak doslovné, ale na mě to tak působilo. A jako takové to nebylo úplně nejhorší, ale i když Sandra Hüller zahrála na výbornou, dívat se hodinu a půl na to, jak se motá v kruhu, bylo docela únavné. Ale co, říkal jsem si, exorcismus to třeba ještě vystřelí nahoru. Nevystřelil, protože se nekonal. Určitě se jedná o zajímavý kousek už jen uchopením dané látky, ale to samo o sobě nestačí. Pro mě průměrné zklamání. 50% (07.04.2018)

Nemeckí tvorcovia sa síce sústredili viac na psychológiu ako na hororové klišé, ale tým tak trochu snímka stráca tempo a divácku atraktivitu. Tým nechcem dehonestovať myšlienkovú hĺbku filmu. Čo je síce fajn, lenže ono to potom ako keby vyšumí do prázdna a na konci nás čaká iba dovetok, čo sa stalo potom.....Ako plus hodnotím fakt, že sa tvorcovia neprikláňajú k nadprirodzenu a riešenie nechávajú na divákovi. (24.08.2009)

S nemeckou kinematografiou som na tom ako Tom a Jerry, ale ani táto nepretržitá priepasť mi nezabránila skúsnuť pozoruhodnú drámu z prostredia fanatického rodinkárčenia, ktoré so skutočným kresťanstvom nemá spoločné ani ň. Príbeh nešťastného dievčaťa ma zasiahol a je typickou ukážkou rozbitých rodinných vzťahov, ktorý je presne vyburcovaný a skutočný. Príjemná filmová terapia. (24.09.2009)

Jeden z nejlepších filmů o vymítání ďábla. Film plyne strašně pomalu a vyjmečně to prospívá. Budování atmosféry je právě asi nejsilnější stránka snímku a díky tomu vás ani nenapadne odejít od televize. Sandra Hüller v roli studentky posedlé ďáblem byla strašně přesvedčiva. Jako kdyby to vážně prožívala ona. (12.05.2012)

VAROVÁNÍ PRO VĚŘÍCÍ - TOHLE NEČTĚTE! A jestli budete, já vás varovala, tak mi neskuhrejte v poště... Jestli je známkou posedlosti ďáblem odpor k řečičkám a manýrám vhodným leda pro prosťáčky v dobách středověku a hlouběji v minulosti, pak jsem holt posedlá. Oproti hrdince "Rekviem", tuctové studentce Michaele (co vypadá jako Jeff Bridges), mám nesporné výhody: chybí mi potřeba dotýkat se kříže, růženec jsem snad v životě neviděla a spíše mě uslyšíte vysvětlovat teorii relativity, než se upřímně modlit - a to koza petrželi rozumí podstatně lépe než já fyzice. No dobrá, přiznávám, jednou jsem se skutečně modlila a bylo to prd platné, takže jestli ten fousatý děda na obláčku existuje, budu na něj mít pár fakt nepříjemných otázek - ať si sundá brejle a pořídí suspenzor, než k němu dojdu! Michaeliny zuřivé záchvaty naprosto chápu, 2x v životě jsem musela do kostela. Byla tam zima jak v mrazáku na patologii a nuda ještě větší - vida, to jsem se vlastně modlila podruhé a potřetí, aby už to sakra skončilo. U synovcova biřmování mě akorát zajímalo, zda děckám farář dává Fidorky nebo jsou hostie chuťově mnohem podřadnější oplatky. "Rekviem" jako psychologické drama o psychicky nemocné slečně a jejím střetu s vírou nebylo špatné, ale přece jen jsem čekala trochu drsnější přitlačení na pilu, hlubší a pečlivější náhled do Michaeliných amoků, detailněji přiblížené vymítání. Osobně mi více sedělo horrorovější ladění staršího amerického sourozence "Exorcism of Emily Rose". Na německý film to nicméně docela ušlo, netrpěla jsem, neusínala, děvčica v hlavní roli byla přesvědčivá a líbila se mi taky ta středověce působící městečka a vesnice, dávám proto slušných 68%. Nebýt té jediné strohé věty na konci (možná měla být překvapivým úderem, ale když člověk ví, jak to dopadne....), hrábla bych možná i po čtvrté hvězdičce. (22.10.2010)