Expres

Mam rad filmy podle skutecne udalosti. Mam rad sportovni filmy. Mam rad kvalitni filmy s vyborne budovanou atmosferou, prijemnou hudbou a sympatickymi herci. The Express vam nabizi vse. Pokud byste se divili tak jako ja, proc se takovy film jmenuje The Express - je to proto, ze film je natoceny podle knihy Ernie Davis: The Elmira Express od Roberta C. Gallaghera. (08.02.2009)

Americký fotbal považuji za výsměch a životopisná dramata za nudnou rutinu. I přesto musím ocenit minimálně vynikajícího Denise Quaida, chytlavou hudbu a ve všech ohledech chytlavou režii od Garyho Fledera, kdy i obyčejná konverzace je přetavena v neskutečně napínavý moment. A když dojde na zápasy v přeplněném stadionu či pouhý trénink, tak se jedná o téměř bezchybný touchdown. Ukázkový příklad nedoceněného filmu, který naprosto propadl finančně a tudíž se ani tuzemská kritika nenamáhala jej jakkoliv dokopat k Oscarovému klání. Nebo to byl strach, že by film o černoších, kde dobrá polovina bílých jsou dementi s tunelovou vizí, mohl nedejbože otevřít rány z minulosti? (22.08.2014)

Sportovní filmy mají zpravidla výhodu předlohy skutečného příběhu a předem daného napětí plynoucího už ze samé podstaty těchto příběhů. Scénáristé tak mají usnadněnou pozici, a pokud jim práci nepokazí režiséři a herci, obvykle bodují. Expres je přesně ten případ, kdy tato šťastná shoda nastala. Obohacení o motiv rasové averze také vyšlo, jak asi bylo zamýšlené, a tak nevidím nic, proč bych neměl dát plný počet *. (28.04.2012)

Jedná se o (v určitých ohledech) přeslazený a historicky nepřesný životopisný film o ohromném talentu amerického fotbalu Ernestu Davisovi, který v době otevřené nenávisti proti afro-američanům dokázal získat Heismanovu(?) trofej pro nejužitečnějšího hráče univerzitního fotbalu. U nás americký fotbal téměř nikdo nezná a já nejsem výjimkou, přesto se ve filmu ukáže několik dalších legendárních jmen fotbalu - Jim Brown, Floyd Little nebo trenér Ben Schwartzwalder(?). Z hlediska historických nepřesností je zápas v Západní Virginii (Mountaineers) úplně vymyšlený a žádné takové projevy rasismu tam údajně neprobíhali (ve filmu ho na zemi mlátí hráči, lidi po nich řvou, hází bordel atd), naopak nejtěžší zápas (ze sportovního hlediska) byl proti rivalům z Pennu, což ve filmu zfoukli nějakým rychlým záběrem a jasnou výhrou o 30 bodů (což ve skutečnosti bylo o 2 body). Naopak to v Texasu se mi to zdálo reálné, akorát scéna po zápase, jak v rámci solidarity šli do černošskýho baru ... tak takhle to vážně nebylo :)) Je škoda, že Ernest Davis zemřel na leukémii v tak mladém věku, protože určitě mohl přepsat dějiny ještě dál.. Po opakovaném shlédnutí měním rating ze 4* na 5*. (27.07.2014)

Další z působivých sportovních příběhů, který se ocitl na plátně. Vzhledem k mé slabosti pro sportovní snímky a zároveň díky více než kvalitnímu provedení nemohu jinak - dávám čtyři hvězdičky, protože to bylo milé pokoukání (na pět to bohužel není - nikde tam nebyl starej Klapzuba s šiškou v ruce místo balonu - Vítězové a poražení jsou pro mě totiž stále svým zpracováním nedotknutelní, byť se jedná o diametrálně odlišné snímky, mapující jiná období tohoto yankeeovského sportu). A vzkaz do historie: Velcí zlí běloši go home! (10.09.2009)