Na sv. Valentýna

Dvouhodinová procházka panoptikem made in Hollywood, jejíž vznik ospravedlňují tři věci. 1) nejlepší role Ashtona Kutchera mimo souložení s Demi Moore, 2) objev sex-appealu Jennifer Garner, 3) must-see dvojka Taylor-Taylor, jejíž scény doporučuji všem na spravení nálady po libovolném dílu Twilight ságy. Kéž by měl takový nadhled i David Slade... (27.02.2010)

Jak jsem psal již u Půlnočního polibku, tenhle film, už jeho název vybízí k jeho zhlédnutí po boku člověka, kterého milujete a jelikož se jedná o poměrně zdařilý propletenec příběhů ve stylu Lásky nebeské, neváhám s nejvyšším hodnocením. Z herců chci vyzdvihnout Ashtona Kutchera, Anne Hathaway a Jamie Foxxe. (17.02.2010)

„Bol to Stallone, kto povedal ´Nikdy sa nevzdávaj´?“ – „Myslím, že to bol Jean-Claude Van Damme.“ Bohužiaľ nepresvedčivé, Američania nevedia robiť romantické filmy (česť výnimkám – KEĎ HARRY STRETOL SALLY). Vinou ich polopatistických scenárov sa z vety „Milujem ťa“ stalo odporné klišé, pri ktorom obracajú oči asi už aj niektorí trvanliví fanúšikovia červených knižníc. Priamo sa ponúka porovnanie s britskou vianočnou LÁSKOU NEBESKOU; VALENTÍN je to isté (dve hodiny, 15 hlavných postáv, z nich niektoré sa poznajú, zamilovaný chlapček, homosexualita), len sa odohráva vo februári. Pravda, ak sa na plátne objavia moji miláčikovia, ako Topher Grace, Queen Latifahová a pravdupovediac už aj Bradley Cooper, tak to úplne zlé nie je... ale objavujú sa nečasto. Všetko je skratkovité a to paradoxne aj napriek tomu, že to má až 125 minút (hoci musím uznať, že mi v kine ubehli rýchlo). Vinou toho dostali niektoré slávne tváre skôr cameo (Kathy Batesová bola v úvodných titulkoch uvedená medzi prvými, i trailer ju bohato reprezentuje, v skutočnosti má asi minútu na začiatku a minút na konci!). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://www.recenzie.org/romantika/277-valentin-40- Kino Považan 2010 (02.06.2010)

Hollywood: full of hopes, full of promises, ignorant of reality. Amen to that... Love Actually byla "instant classic", láska až za hrob na první pohled, Valentine´s Day je "classic instant". Výprodej romantické veteše Garryho Marshalla se k Lásce nebeské příblížil v několika scénách: ačkoli byly nejspíš zamýšleny jako pocta, dopadají bez výjimky jako laciná vykrádačka bez pointy. A protože chybí chytlavé popíkové songy i sentimentální instrumentální themes (Taylor Swift to vážně nevytrhne, i když hrát trubku po boku medvěda a vlkodlaka jí sedí), chtělo by se nad valentýnskou mozaikou zlomit kříž. Jenže je odzbrojující. Dialogy končí parádními punchliny, napětí mezi některými páry by se dalo exportovat do rozvojových zemí, metafory a odkazy účinkují jako odlečující prvek. Samozřejmě s básnickou licencí, takže desetimilionová metropole působí jako dva bloky, v nichž každý zná každého. A ty různé podoby lásky a zamilovanosti, sblížení a jiskření, flirtu a osudových okamžiků jsou překvapivě ryzí, čisté, naivní, naprosto pomíjející uplynulé dvacetiletí. Garry Marshall je pořád oním staromódním snílkem, co věří, že se z prostitutky stane princezna, že existuje happily ever after a že sex je materializovanou ozvěnou citů. Taylor Lautnerolupus tu má hlášku, která odůvodňuje celou jeho filmovou existenci, McDreamy se proměnil v doktora McNightmare a kouzelná Jennifer Garner je dívkou, pro kterou by jakýkoli muž od pěti do šedesáti bez váhání ukradl růži v klášterní zahradě. Nebo ne? Val ´n´Teen ! 70 % (13.02.2010)

Planet Romcom Hollywood meets Planet Los Angeles. Výsledek? Celé to zamilované cvrlikání je ještě bezelstnější, ještě cukrkandlovější, ještě naivnější a ještě optimističtější. Což nakonec nevadí, protože Garry Marshall a jeho all-stars team dokázali vykřesat tak dokonale romantickou atmosféru, že všechny Přestupné roky, Trable v ráji a Morganovi najednou působí jako temná a odměřená dramata. Škoda toho, že eskapády některých párů prostě nudí a nebaví, bez nich by si Valentýn u mě určitě dojel pro 4 srdce, pardon hvězdičky. 70% (09.05.2010)