poster

Chlapec v pruhovaném pyžamu

  • Velká Británie

    The Boy in the Striped Pyjamas

  • USA

    The Boy in the Striped Pajamas

  • Slovensko

    Chlapec v pruhovanom pyžame

Drama / Válečný

Velká Británie / USA, 2008, 94 min

Režie:

Mark Herman

Předloha:

John Boyne (kniha)

Scénář:

Mark Herman

Hudba:

James Horner

Střih:

Michael Ellis

Scénografie:

Martin Childs

Kostýmy:

Natalie Ward
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Madison
    *****

    Prekrásny dojemný príbeh, ktorý ponúka pohľad na druhú svetovú vojnu z úplne iného uhla než z bežných vojnových filmov najmä priamo z frontu plného krvavých bojov. Režisér diváka intímnym spôsobom zoznamuje s ústrednými postavami, najmä nás zasväcuje do naivných predstáv malého chlapca o vojnovom šialenstve. Pomo tvrdí, že v podaní Polanskeho by toto mohlo byť veľkým filmom, no dovolím si tvrdiť, že Polanski natáča skôr syrové filmy a nevedel by divákovi tak komorne priblížiť zblíženie dvoch malých - čo do rasy - rozdielnych chlapcov. Okrem toho, tento film nemá prevýšiť súčasné prvotriedne vojnové trháky a ani sa o to vôbec nesnaží. Ide o nevinne úchvatný kontrast stretu brutálneho zaobchádzania s ľudskými bytosťami s detsky bezútešnými a hlúpučkými predstavami. Hornerova sugestívna hudba podfarbovala celú tú snovú atmosféru, rozprávková kamera splnila svoj účel a záverečné, ba priam bizarne morbídne vyvrcholenie ma úplne položilo. Som emocionálny človek a narozdiel od iných, ktorí sentimentálne pasáže nezaslúžene kritizujú, je hrôza druhej svetovej vojny jednou z najlepších námetov na absolútne vyžmýkanie divákovho vnútra.(20.4.2011)

  • Morien
    ****

    Film o holocaustu, na který se člověk začne dívat s tím, že už ve své podstatě vše ví. Nebo by měl vědět, ale to už je otázka osobního přístupu k životu, řekla bych. Žádné nové, překvapivé informace se ve filmu nedozvídáme, jeho jediným obchodním artiklem je neobvyklý úhel pohledu. Drtivá většina filmů o holocaustu se vyznačuje syrovostí a realističností, ale to zde nečekejte. Obraz je sytě barevný, rozechvělý a zastřený, podobná míra stylizace potom postihla i postavy a děj samotný. Hlavními hrdiny filmu je naivita a potřeba věřit v dobré věci, tedy vlastnosti, které za Třetí říše dostaly přímý zásah do čela. Tempo je pomalé, ale nejsme svědky žádných zbytečných odboček, scénář si vystačí s náznaky a většinu věcí nepotřebuje říkat přímo. Náznaky opravdové reality do dětského vidění skutečnosti pronikají pouze v přes zeď slyšených hádkách rodičů nebo z hrubých gest provedených jen tak mimochodem. Na místa, kde předtím byla zvědavost a touha prozkoumávat, se vkrádá strach. A bude pršet. (Další odstavec, tady by se to tak hezky hodilo.) Rozuzlení se nese v podobném duchu, nepostrádá symboličnost ani surovost. Jsem velmi ráda, že nedošlo ke skluzu do limonádového konce, ale to snad ani nešlo. S Život je krásný bych v žádném případě nesrovnávala, filmy se liší myšlenkou i formou docela výrazně a tak je spojuje jenom obludná historická epocha, v níž se odehrávají. Tomu, kdo má rád komorní a pomalé snímky, mohu doporučit.(31.3.2009)

  • Boogeyman
    ****

    O filmu s podobnou tématikou se snad nedá napsat, že je špatný. O Chlapci v pruhovaném pyžamu to ani psát nechci a nemůžu, ač musím uznat že mě trochu zklamal. Filmy a dokumenty z prostředí koncentračních táborů mě vždy bavily, no to zní blbě, tak spíš se mi líbily, no to je jěště horší, prostě mě zajímaly. Člověka totiž nikdy nepřestane fascinovat jak bylo něco takového vůbec možné. Chlapec ukazuje "válečné" hrůzy jak je můžou vidět naivní a nevinné dětské oči, což mnoha scénám dodává na intenzitě víc než kdybychom viděli otevřené násilí (smradlavý kouř, Pavel co byl dřív doktor, ale nechal toho a teď loupe brambory). Jenže právě díky tomu film nějak klouže po povrchu a svým způsobem zůstává jen obyčejným klasickým příběhem o tom, jak si bohatý znuděný kluk našel chudého "podivného" kamaráda, se kterým se tajně stýká navzdory všem, což nakonec vede k problémům. Ano, zde se nám na patro neustále lepí odporná pachuť holocaustu podpořená druhou, dospěláckou dějovou linií a celé je to završeno dechberoucím závěrem, ale až na některé okamžiky tomu chybí hloubka a síla tématu.(15.7.2010)

  • k212
    ****

    Koho nenávidět nejvíce? Boha, že potrestal náckovské rodiče za jejich hříchy smrtí nevinného? Otce, který se dobrovolně účastní systematického vyhlazování, považuje to za svoji vojáckou povinnost a maskuje to fiktivními dokumenty? Matku, která se emocionálně nedokáže srovnat s těmito hrůznými činy, ale řěší to jen zbrklým útěkem před realitou místo, aby jí čelila, aby vyjádřila jasný nesouhlas, aby proti ní začala bojovat? Blonďatého nácka, který spere každého Žida, jenž je při ruce, jen proto, že se nedokáže srovnat s tím, že otec emigroval před režimem? Rodinné drama za zdí velitelského baráku koncentráku, viděné pohledem osmiletého kluka a jeho dětskou logikou, kterou glosuje všeobecně známé a děsivé skutečnosti. S těmi je divactvo dobře srozuměno a právě díky tomu vybičují tyto okamžiky emoce na maximum, i bez naturalistického zobrazování holé podstaty smrti. Konec samozřejmě vše napraví a pak nezbývá nic jiného než slzy, které kanou nejen za dva malé chlapce, ale za všechny lidské bytosti, jejichž život je (byl) tak nedůstojně a hanebně ukončen. Však já si dovolím nesouhlasit s onou křesťanskou interpretací, která je nad tím cítit, děti za hříchy svých rodičů nejsou zodpovědni a nejsou jejich nositeli. 80%(5.2.2009)

  • gudaulin
    **

    Chlapec v pruhovaném pyžamu je přesně ten druh filmů, který často boduje v oskarovém klání - emocionálně vyšroubované drama, které balancuje na hraně kýče a které má pramálo společného s historií a realitou doby, ve které se odehrává. Je mi líto, ale ve vší úctě k tématu - nebo možná právě proto - musím konstatovat, že jde o schématický snímek s vykonstruovanou zápletkou i schématickými postavami, jehož jediným kladem, tedy kromě slušného provedení a účasti kvalitních charakterních herců (a to zase v dnešní době není tak málo), je připomenutí temných stránek druhé světové války. Jenomže tak povrchně, až to někdy bolí. Místy ten film připomíná nechtěnou parodii, když se syn velitele koncentračního tábora producíruje bezstarostně kolem drátů táborového oplocení a pohodově konverzuje s internovaným chlapcem. Protižidovský program začal prakticky po nástupu Třetí říše a od počátku sledoval za cíl oddělit Židy od zbytku populace a minimalizovat s nimi jakýkoli styk. K tomu sloužilo nejdřív nošení žlutých hvězd, zákazy povolání a vytvoření ghet, jakož i zákaz chození do kin, divadel, nákupu v nežidovských obchodech a spousta dalšího. Soustředění v koncentračních táborech pak mělo tuto izolaci dokončit bez ohledu na tzv. konečné řešení. Ostnaté dráty a střežené pásmo neměly jenom bránit útěku trestanců, ale i zabránit jakýmkoli kontaktům s vnějším světem. Tady si kluci hrají šachy přímo pod strážní věží, kde si strážný nejspíš dával trvale šlofíka. Zjevných nesmyslů je tam spousta a v případě tohohle filmu nejde o stylizaci a la Benigni a jeho slavný Život je krásný, která naivitu příběhu vysvětluje idealizovanými vzpomínkami muže, který vzpomíná po desítkách let na svého otce. Mimochodem, ta naivita chlapce je přehnaná, tak jako děti nevěří na čápy, od 8letého kluka se nedají čekat tak naivní myšlenkové pochody. Tohle by odpovídalo myšlení dítěte věku konzumace medvídka Pú, tedy nějakým pěti letem. Nenaštvalo mě to, Vera Farmiga je půvabná a dětští herci hrají přesvědčivě, ale tenhle druh manipulativního kýče v lásce nemám. Celkový dojem: 40 %. Mimochodem, umím si podobný krutě sarkastický závěr představit, musel by se ale nepoměrně chytřeji scénáristicky ošetřit. Podobnou záměnu líčí Marquez v jedné ze svých kratších novel...(25.2.2012)

  • - Lze si všimnout, že Vera Farmiga (Elsa) nosí ve snímku snubní prsten na pravé ruce. V Německu je to ale naprosto běžné a jedná se tak o znamenitě přesný detail. (GudMen)

  • - Knižní předlohu tohoto filmu napal irský spisovatel John Boyne. Přiznal se, že byl s knihou hotov za dva a půl dne. (JSSVLVKMK)

  • - Přestože ve filmu není zmíněno, o jaký koncentrační tábor se jedná, pravděpodobně jde o Osvětim, protože to byl jediný tábor smrti se čtyřmi krematorii. Když důstojníci SS diskutovali v kanceláři velitele o konstrukci budovy, Brunova (Asa Butterfield) matka přerušila jejich jednání, přičemž se v knize podle Bruna mluvilo o "Out-with", což také směřuje k Osvětimi. (hellstruck)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace