Resident Evil: Afterlife

Nejpomalejší akční film od Tělo na tělo... puštěno standardní rychlostí by to mělo tak třetinovou stopáž, vypadalo by to o dost míň onanisticky a možná bychom neměli tolik času zkoumat scénář z infantilní mysli osmiletého videoherního maniaka. Přestřelky otupují, holkám to nesluší, zombie jsou jen šedou bručící kulisou a všechny ty nájezdy a oblety bez nápadu, natažené slow-motionem do bolestivých délek... kdybych mohl, utekl bych po první scéně, která je ještě hloupější než Ultraviolet puštěná pozpátku. Anderson na hanbu! (11.09.2010)

Aj keď Anderson sľuboval návrat ku koreňom, kvality a originalitu prvého dielu už pravdepodobne nedosiahne nikto, pokiaľ nedôjde k zmene orientácie celej série na viac, než prvoplánové béčka s plochou scenárovou inšpiráciou zo série počítačových hier. Mila predvádza svoj štandard, herecky plochý, ale na akčné scény s ňou sa dá vždy pozerať. 3D označenie bol síce dobrý reklamný ťah, prakticky však úplne nezáživne zneužitý v neprospech diváka, avšak v prospech tržieb. V klasickom formáte, doma, som si dokonca film užil viac, než v kine. A to asi hovorí za všetko. 65%. (02.11.2010)

Vlastne je až prekvapivé, že Anderson z istého uhla pohľadu skazil viac ako by sa patrilo a z toho druhého odviedol najviac čo mohol. Zaujímavý je mimo iné aj vývoj série, ktorá z hororového survivalu presne po vzore herných predlôh neskôr preladila na akčnejšiu notu. V Andersonovom poňatí sa ale stráca napätie, aj preto Afterlife na prvý pohľad viac ako plnohodnotný prírastok do série, pripomína skôr rockový videoklip. Rockový videoklip so samoúčelným, lenže v rámci možností maximálne opojným 3D. Že vznikol hlavne kvôli tretiemu rozmeru snáď ani nemá zmysel pripomínať, rovnako ako to, že sledovať ho bez neho, znamená pripraviť sa o jeho najväčšiu devízu. Otázkou je len, či si niekto iný ako fanúšik za doteraz najslabší diel, vrátane menej záživnej strednej časti a záverečného zúčtovania, dobrovoľne priplatí. (27.09.2010)

Se sérií Resident Evil je to tak: Jednička je hloupá, hraje si na cosi víc a je špatně natočená, dvojka je taky hloupá, ale na nic si nehraje a vypadá o něco lépe, trojka je povedená skoro po všech stránkách... A čtyřka... Je na tom stejně jako číslo dvě. Zánik režírovaný Russelem Mulcahym zkrátka nastavil laťku sakra vysoko a nevím, jak kdo, ale já jsem očekával, že Afterlife bude ještě větší (což neznamená lepší). Nebyl. Dost jsem se vlastně divil, jak komorní podívaná to je. Triky a vizuál sice velice dobré, ovšem to ostatní... Brrr. Začátek s klony nudný, pointa s Aljaškou očekávaná, postavy z losangelské věznice na zabití... A kde je nějaká velká scéna? A proč byl konec naprosto odfláknutý? Andersonovi se tohle zkrátka nepodařilo. Když vykrádá Matrix, dělá to jak nejvíc okatě může (srovnání s vykrádáním všeho možného, viděným v předchozím dílu, které ovšem mělo šťávu a šmrnc, je žalostné), dochází mu nápady.... Jenže co naplat, další díl stejně bude. A já se na něj asi zase podívám. Snad se ale za kameru postaví někdo jiný. (12.11.2011)

Anderson si plní sny a zároveň razantně odpovídá na dotazy, kam se dá s Resident Evilem ještě uhnout. Jednička byl klaustrofobní zombie horor, dvojka akční vybíjená, trojka poctou ausploitationům a čtyřka? Čtyřka využívá moderních trendů a snaží se vyjít vstříc odchlupené generaci, jíž nezajímají příběh, ani postavy, neboť stačí, když je obraz sexy a cool. S tímhle vědomím se dá brát Afterlife vcelku na milost (osobně ho považuji za stupidní guilty pleasure a Decadence Now kino světa), jinak chápu, že lidé s nastartovaným mozkem, vysokými očekáváními (po výtečné trojce není divu) a sníženou adaptabilitou na (ne)umětelské vykrádání umírají. (31.10.2010)