Moneyball

Ne zas tolik zajímavá sonda do tajů baseballu. Jasný, scénaristicky je to výborný a dialogy mě bavily i ve chvílích, kdy jsem přesně nechápal, o jakých pravidlech si to ty postavy zrovna vykládaj. Brad Pitt taky odvádí další nadprůměrný výkon a ani Jonah Hill tady překvapivě neleze na nervy. Po režisérské stránce to ale už taková sláva nebyla. Tempo je pomalé a celé je to takové chladné, bez duše a emocí a ta přemrštěná stopáž tomu taky moc nepomáhá. (04.03.2012)

Scenáristicky precizně vykomponované drama, které je schopno stavět na baseballu právě tolik, aby diváka zcela ponořilo do světa prvoligového sportu, ale přitom ho nezmátlo a neumořilo, jemu neznámými (americkými), reaáliemi. V konečném důsledku není baseball na filmu zdaleka to nejdůležitější, je to jen prostředek pro přednesení spousty "obyčejných", ale přitom intenzivních a záživných dialogů, baseball je zde základ, na kterém se budují myšlenky... Myšlenky, které vydělávají peníze, nebo naopak hýbou světem i s přísunem peněz, značně sníženým. Speciálně jako bonbónek oceňuji citelný emocionální opar, s nimž je zde tak decentně a inteligentně pracováno, aby film nesklouzl k žádnému "velkolepému" patosu... 8/10 (29.12.2011)

Tak jo, i s přetočeným tachometrem mi Brad ťuťuňuňu Pitt dokáže přivodit záchvat pubertálního povzdychávání. Kromě toho mám ráda filmy se sportovní tématikou, navzdory faktu, že jsou obvykle příběhem jako přes kopírák. Na druhou stranu statistiky, administrativa, matematika a tyhle srance jsou pro mě horší než sedat holou prdelí na ježka. Za normálních okolností bych se proto "Moneyballu" vyhnula pohledem i sluchem, ovšem má náklonnost k modrookému mazlíkovi převážila mou averzi k číslům. Sledování baseballových obchodů jsem přežila bez újmy na nervech, na druhou stranu také bez výraznějších emocí (když pominu těch pár orgasmů, kdykoliv se Piťulka usmál), takže statisticky precizně vyjádřeno, bavila jsem se maximálně na 65,348%. (17.04.2016)

Spoilery. Jsem zmaten. Takhle filmy podle skutečných událostí přeci neprobíhají. Znáte to. Hlavní hrdina měl zkusit něco šíleného, jenže ono to jde zprvu ztuha. Pak se zadaří, jen aby se vyskytl skrytý velefail. Nakonec ho ale s vypětím všech sil všichni překonáme a svět se o kousek pohne. Tečka. Žádné obracení rolí (čísla v. intuice) tu nechceme. Žádné vybočení z topoi filmem oblíbené reality, žádná nečekaná rozhodnutí, morální zrcadla rigidních hodnot diváka a už vůbec ne nekonkrétní mnohovýznamové závěry. Co to jako má bejt vůbec za hru, tenhle baseball? (08.09.2013)

Tak si ty cenné údaje zase trošku shrňme. Vynásobíme li délku klacku vyhořelého pálkaře časem, za který tlustý černoch doběhne na třetí metu, přičteme počet strajků nadhazovače s vykloubeným ramenem, výsledek vydělíme počtem písmen ve slově houmran (pozor, psáno anglicky!!!), umocníme podílem množství sedaček VIP lóže a průměrným platem druhořadého bejsbólisty, celé to interpretujeme do gaussovy roviny, přičmáráme směrodatnou odchylku vzniklou rozdílem fucktoriálu průměrné délky sprchování středně zpoceného středopolaře a manažerských odměn překrásného kouče, dostaneme číslo, které když vykrátíme šestnácti a bude ležet v intervalu <7,44581; 7,44583>, znamená to, že vyhrajeme Světovou sérii! Jebat lidský fucktor!! Jo, jo, dobrodružné a strhující leda tak pro kníratou přítelkyni absolventa matfyzu. O kloudný bejsból tu člověk nezavadí a zbytek mi už vysvětlil doktor, když ještě Princové byli na draka. Vidím ale, že spousta z vás, včetně těch, o kterých bezpečně vím, že svou heterosexualitu jen nepředstírají, by s gustem vyexovalo ten kelímek, do kterého Božský Brad celý film chlustal. A máte recht! Hrát tam místo něj třeba takový Ron Perlman, bylo by to jako číst nedělní přílohu Sportu s házenkářskými výsledky. Je spanilý a dokonce i hraje, proto za něj jednu přidám, kdybych se náhodou někdy v budoucnu rozhodl změnit pohlaví. (10.01.2012)