Zmizení

Film o strachu, nejistotě a běsech, které více či méně hluboko vězí v každém z nás. Villeneuveho považuji už nějaký čas za jednoho z nejtalentovanějších režisérů současnosti a i když umí vytvořit i lepší atmosféru, stačí sledovat scénu zběsilé automobilové jízdy s oslepeným řidičem napříč městem, abyste si uvědomili, čí snímek máte před sebou. Podobně i scénář představuje ve svém žánru velmi slušnou práci, která umí překvapit a být originální. Tvůrci trpělivě budují napětí, tíseň a pocit ohrožení, nechávají svého detektiva tápat a přesvědčivě naplňují zadání thrillerového žánru. Pro rodiče neexistuje noční můra než zmizení dítěte a filmaři své postavy nijak nešetří. Aniž by se topili v sentimentu, dokážou vybičovat emoce na maximum. Filmem silně rezonuje ještě jeden motiv - pokušení vzít vyšetřování a spravedlnost do vlastních rukou. Otec ztraceného dítěte této touze neodolá a scénárista nachází pro mučení ve jménu vyšších cílů určité ospravedlnění. To podle mých měřítek stojí film jednu hvězdičku. Z herců je nejvýraznější Jake Gyllenhaal, který odvádí vynikající herecký výkon a je dalším z důvodů, proč věnovat téhle kriminálce více než 150 minut svého času. Celkový dojem: 85 %. (21.07.2017)

Středně pomalé tempo ani delší stopáž filmu nijak neškodí. Villeneuve možná má lehce artové kořeny, ale jinak vypráví hollywoodsky mainstreamovým stylem, který po vzoru Zodiaca (s nímž má více styčných bodů) precizně dávkuje informace a nenechá diváka příliš dlouho přešlapovat na jednom místě. Rozpoutaná kriminální zápletka není kdovíjaká kofola-originál, ale má své zvláštnosti a hlavně ji řeší nesmírně schopný detektiv, na němž jde vidět to nejlepší z policejní práce včetně negativ plynoucích pro osobní život. Přítomné otírání se o náboženskou tématiku subtilně naznačuje, že když už se víra mění v činy, tak častěji ty špatné. Líbilo se mi zpracování charakteru Hugha Jackmana, aneb jak si člověk v nesnesitelné bezmoci prostor pro moc vytvoří. PS: Po druhém zhlédnutí po letech žasnu nad brilantností této studie charakterů (nyní jsem byl více zaujat detektivem Loki) a nad perfektním detektivním příběhem. 9/10 (09.10.2013)

║Rozpočet $46miliónov║Tržby USA $61,002,302║Tržby Celosvetovo $122,126,687▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $5,696,995 //počet predaných kusov 208,640║ Tržby za predaj DVD v USA $10,264,422 //počet predaných kusov 577,014║ tak toto som nečakal ani náhodou, máme tu silného konkurenta pre tie najlepšie thrillery ako Sedem, Mlčanie jahniat či Výmena, neznámy režisér Denis Villeneuve bravúrne ovláda príbehovú skladbu a diváka drží neustále v napätí a na pochybách, k tomu tu máme výborne hrajúcich hercov a to detektív s tikom Jake Gyllenhaal a Hugh Jackman ako vynervovaný otec hľadajúci obeť únosu svojho dieťaťa, výborná kamera, vyhrotené scény, nebazíruje to zbytočne na drastickosti ale skôr na dômyselnosti scén tipu filmu Sedem, keď si divák sám musí domyslieť načrtnuté udalosti - zverstvá, taktiež strihová skladba zaujme a neurazí ani tak troška neuzavretý záver filmu /videl v kine: 100%/ __moja recenzia (20.10.2013)

Přesně ten typ filmu, který všechny trumfy vytáhne v první třetině, aby je pak už jen marně ředil a rozpačitě promíchával. Těšil jsem se na pomalý psychologický krimi thriller, ten se ale postupem času rozpadne do jednostrunné litanie, ze které vyčnívá výtečná Deakinsova kamera a postava Jakea Gyllenhaala, která na rozdíl od ostatních má tu výhodu, že se o ní v podstatě nic nedozvíte (tím je alespoň trochu tajemná). Film podstatně selhává i jako detektivka, když informace dávkuje velmi neefektivně a nedokáže ospravedlnit nadměrnou délku (na jedno odhalení připadá nesmyslné množství repetitivních a zjitřených dialogů bez hlubšího smyslu). Hudba, kamera a některé "mimodějové" režijní momenty z toho však dělají solidní záležitost. EDIT 2020: Beru zpět, funguje to celé geniálně jako příběh o nepřekonatelné úzkosti a ničivém vzteku. A vlastně i jako detektivka o spasmatickém detektivovi, který trpělivě čelí pocitu nedostatečnosti. (10.10.2013)

Nedávno, když jsem prožíval jedno z těch trpělivých odpolední, rozhodl jsem se pozorovat šukání šneků. Začalo to dvouhodinovým sprintem na osmdesát cenťáků, kdy ten nadrženější honil toho chudáka, kterého ten den zrovna bolela hlava. Kanec byl ale rychlejší, u pankejtu jej po strhujícím běhu dostihl a začal z něj asi tak hodinu vášnivě strhávat ulitu, protože dostal chuť na misionáře. Když zjistil, že ji má přirostlou, nevrle to vzdal, a vrhl se na to pěkně po šnečím. Dalo mu to ovšem fušku, než toho druhého ukecal, aby nedělal drahoty jako slečinka a postavil se na ocas. Po další hodině ho zlomil a oba se do toho s lascivně vyvalenýma očima na šťopkách naprudko dali. Ten nadrženec ovšem jen tak frajeřil a sliboval, za další dvě hodiny pouze dvakrát prudce a freneticky přirazil, oběť dlouze a táhle hekla, znechuceně zatáhla bulvy a odplazila se hledat nějakého pořádného obšousta, co by ji dorazil. Seběhlo se to všechno tak strašně rychle, že mi u toho porostly nehty snad jen o tři milimetry. To po téhle zabijácké nudě jsem se probral s třídenním strništěm a vlasy po pás, přičemž vím jistě, že jsem to pouštěl hladce oholen a plešat! Takže ti z vás, kteří xmrti rádi štrykují třímetrové, růžové šály nebo milují kontinuálně sledovat, jak jim v obýváku roste fíkus, ať si to tady klidně nadhodnocují, avšak já to strhující tempo a přiblblou pointu prostě nedával, a tak to s klidným svědomím odstřelím, i když Volverín konečně prokázal, že když zrovna nemá adamantiovou pedikůru, je z něj docela slušný ochotník. Škoda, že si k tomu herectví vybral zrovna takovouhle užvaněnou sračku. (19.10.2013)