Šílený Max: Zběsilá cesta

Klikatá honička prapodivných vehiklů pouští tam a zpět asi jen těžko mohla být natočena efektněji. Byl jsem upozorněn na to, že v kině tohle nafouklé NIC dokázalo svým obrazem a zvukem pobláznit nejednoho diváka, ale mne to u obrazovky nechalo zcela chladným. Vypnout mozek sice umím, občas se mi podaří i vyndat si ho z hlavy, ale neumím ho zamknout do trezoru a ztratit od něj klíče. Abych však jen nehaněl, tak se mi líbila ta skvělá parodie na kytaristu visícího z náklaďáku a ještě to těhotné komando si zaslouženě vybojovalo svou hvězdu. A taky jsem si vědom, že mne za tohle hodnocení nečeká věčná jízda v naleštěném chromu, ale nemohu si pomoci. (30.10.2015)

Witness Me! - Mediocre! Co k tomu říct, jen málo co miluji tak, jako totálně over-the-top postlobotomické postapokalyptické civilizace plné fanatických holohlavých chromovaných bojovníků, co uctívají automobily a jsou schopni kvůli rodinné hádce vyrazit na historickou válečnou stezku do Valhally. Plnou rozcupovaných, rozmačkaných, roztříštěných, rozbitých monstrvehiklů a těl, obřích radioaktivních bouří, sličných panen a chraplavých hrdinů, kteří se v tomto šílenství snaží udržet aspoň kousíček rozumu, ale hlavně mozek v hlavě (mozek na kapotě není žádná sranda). Miller provedl všech předepsaných 77 rituálů a Warneři mu tedy nakonec připsali obří peníze a mohl si tak splnit svůj vysněný projekt. Škoda, že to tak nefunguje i u jiných tvůrců, resp. studií. Pravda je, že si byli producenti vědomi toho, jak riskantní to je a tak nejenom nakonec člověk dostal nejdražší Carmaggedon béčko vůbec, ale k tomu se mohl měsíce těšit na každý jeden nový trailer, kde se znovu a znovu ukazovalo to nejlepší z řemesla. Audiovizuální majstrštyk s velmi jednoduše načrtnutým, ale fungujícím dějem, sympatickými postavami (Taková Rosie zřejmě zrovna dosáhla na vrchol své filmové kariéry), šíleným akčním řemeslem (ten design kár!) a jaderným holocaustem, který způsobil většině populace Austrálie nejenom zhmotnění imaginárních kamarádů... v podobě nádorů, ale taky silný úbytek důležitých částí mozkové hmoty a to hlavně těch, které lidem pomáhaly držet se vkusného oblečení. Chyby by se našly, ale nemám chuť ani důvod je tu vypisovat, dokonce si na žádné ani nedokážu vlastně vzpomenout. To asi ta hladina adrenalinu je i při psaní stále příliš vysoká. I live, I die, I live again. (29.05.2015)

Šílený Max vlastně příliš šílený není, spíš je povětšinou šikanován komparzem nebo ženskýma, bůhví co je horší, a po celou dobu si vystačí se dvěma až třemi mimickými výrazy a ještě méně slovy, z nichž přinejmenším polovina jsou pazvuky věrohodně připomínající našeho psa Ťapinu při páření s moji nohou. Ovšem film šílený je. Šílenější, drsnější a bláznivější než kdybyste do jedné místnosti zavřeli čtyřicet členů Texaského kartelu a jednoho Chucka Norrise na kokainu. Dlužno podotknout, že jsem do teď absolutně netušil, že vůbec existuje nějaký Mad Max ztvárněný květákovou kšticí Melem, takže jsem nestačil žasnout nad nápaditostí každého záběru a masky předpokládám dělali tak, že každému herci obtiskli ksicht v prasečích vnitřnostech, poněvadž taková vizuální kreace se jen tak nevidí. Charlize jakoby taťkovi z okna vypadla, tudíž vypadá jak rakovina s ušima, každopádně ji hravě dorovnávají polonahé těhule a zejména pak stylově zářící redheadka, do níž se zamiluje jeden z těch špatně opálených plešounů z druhé strany barikády, takže altruistka bude soustavně přemýšlet, ve které díře by jí jeho povadlý plesnivý vrásčitý hnijící páchnoucí čurák vadil nejméně. Je pravdou, že já se snadno nadchnu takřka pro všechno, ostatně posledně jsem si jako jediný z naší party sedmi vožralých hovad a jednoho debila myslel, že bude dobrý nápad pochcat policajtům psa, ačkoliv se později v cele předběžného zadržení ukázalo, že to nepatřilo zrovna mezi ty best of best myšlenky, nicméně u Maxe jsem nadšen fakt byl, blahem jsem se při projekci roztekl jak toi toika v poslední den festivalu a v hospodě jsem zběsile máchal rukama jak Jirka Krytinář když se snaží dosáhnout na kliku, abych přátelům barvitě vylíčil, co všechno se tam dělo. Takže za mě hodně dobrý a pálím mnohem silnějších pět pizd, než jaké jsem dal třeba Příběhu žraloka, za což se dodnes stydím, protože je naprosto bez debaty jasné, že Hledá se Nemo byl řádově lepší! (16.05.2015)

MAD MAX v sedmdesáti letech dokonale zobrazoval postapokalyptický dech beroucí svět, při kterém cítíte naftu, spálený kouř pneumatik, cítíte v ústech prach a napětím těžko dýcháte. Nový MAD MAX netkví v příběhu, nemá chut' absolutně zaobírat se hloubkou postav ani atmosférou - dokonce ani s hlavní postavou Maxe a to je neodpustitelné. Kamera tak zběsile koluje, že divák nestíhá vstřebat všechno na první zhlédnutí. V druhé projekci, ale vidím vše. Šílené tempo, masakr, který zasytí celý svět. (26.06.2015)