Muži, kteří nenávidí ženy

Technicky lepší než švédská verze, mému srdci ale vzdálenější. Skandinávci totiž umí natáčet exteriéry tak, že dokreslují atmosféru celého filmu, že z nich přímo cítíte tu osamělost, melancholii, ponurost. Fincher je naproti tomu řemeslně precizní, což by v běžných podmínkách asi byla výhoda; tady ale cítím, jako by se s jeho dokonalostí vypařila i ona nejistota, lidskost a osobitost, kterou jsem na dřívějších Mužích, kteří nenávidí ženy tak oceňovala. Zkrátka dobře natočený, nicméně chladný film, ve kterém naprosto scházejí emoce, který působí vyumělkovaně a který si je sám sebou až moc jistý. Nemít srovnání s původní verzí, šla bych nejspíš po čtyřech hvězdách, když ale The Girl with the Dragon Tattoo postavím vedle Män som hatar kvinnor, víc jak tři dát nemůžu. (09.01.2012)

Vyprázdněná, epizodická, odcizená manýra, která je de facto zbytečná a jakou Fincher natočil už bůhvíkolikrát. Za kreativně mrtvého ho nicméně prohlásím až jindy, jelikož zde měl aspoň dostatek rozumu na to, aby Lisbeth a lá zastaralou kyberpunkovou fantazii předělal na psychopatického asociála, věnoval jí sekundární pohlavní znaky a báječný ohoz a značně omezil odporný ideologický kontext předlohy, z nějž zbylo v podstatě jen převracení patriarchátu v podobě převzetí moci nad násilníkovým životem a sexualitou (díky bohu už aspoň není naznačováno, že co má péro, je potenciální pupkatý sadista), a to je navíc stejně vykráceno zcela jeblým erotizováním ústředního znásilnění. Nabízí se samozřejmě otázka, proč ztrácet čas něčím, co na rozdíl od švédské adaptace nefunguje jako detektivka a ucelený příběh a co škrtá ideovou podstatu předlohy, aniž by ji něčím nahradilo, ale nakonec nikdo, kdo koukne na Larssonovu nepřijatelnou misandrii a řekne, že tohle zůstane raději jen na papíře, si nezaslouží být příliš kritizován. (04.01.2013)

Atmosferická ilustrace vedlejší krimi dějové linky z předlohy; nic více a ani nic méně. Na jednu stranu je to na Finchera žalostně málo (jeho předchozích pět adaptací literárních předloh se vždy vyznačovalo vlastní interpretací i pohledem, a zrovna v tomto ohledu má Larsson co nabídnout; škoda že se to osekalo pouze na tu nepodstatnou thilleroidní část), na tu druhou je třeba si říci, že jsou ilustrace od nýmandů a jsou ilustrace à la Zdeněk Burian, které obohacují předlohu a stávají se její nedílnou součástí. A tohle je Burian, stejně jako je Craig Blomkvistem či Mara Lisbeth (ovšem zcela jinou Lisbeth než Noomi). A ano, Fincher je stále puntičkářský formální hračička, pod kterým Reznor roste do nadčasového velikána. Jen ta Enya; jednou provždy nevinnosti zbavená; ostrouhala. (11.01.2012)

David Fincher je jedním z nejlepších žijících režisérů, takže mě nepřekvapuje, že natočil výborný film. Rozdílů je mezi americkou a švédskou adaptací poměrně dost (takže argument úplně zbytečného remaku padá), ale stejně nedokážu sám sebe přesvědčit, že bych měl být s novou fincherovkou spokojený. Prostě nejsem, ačkoli její kvalitu naprosto jasně vidím. Zkrátka koukat se na detektivku, když víte, kdo je vrah, je asi takovej zážitek, jako když jedete lodí na moře pozorovat delfíny, ačkoli víte, že v daném moři aktuálně žádní delfíni nežijí. Můžete si vychutnávat svěží mořský vzduch, opalovat se na slunci, popíjet studený alkoholický nápoj ... ale stejně tušíte, že žádný delfíny prostě neuvidíte. (13.01.2012)

Zaslechl jsem něco o tom, že přibližně 15% Američanů neumí plynně švédsky a tak považuji vytvoření remaku pro tuto menšinu za plně ospravedlnitelné. Fincher přitom poněkud obrousil hrany severské ponurosti, vnutil Lisbeth pár lidských vlastností a natočil úplně stejný film vyvolávající poněkud jiné pocity. A jelikož Extrém, Klaksón, Robinson, Seberkrém, Ibalgin, Trautenberk, Rozerval, Párkund, Pivson, Simpson, Sonny Ericsson ani Parkinson neměli čas, tak nasadil do hry alespoň Skarsgårda. (09.07.2012)