The Last Voyage of the Demeter

Sera Davose budu stanovat navždy, ale v případě Poslední cesty Demeter se mé srdce nepohlo. Tvůrci nepřišli s ničím, co by překročilo jednu či dvě věty, kterými se dá příběh/celý projekt popsat. Film si nenechal/nevymyslel žádné tajemství, kterým by diváka překvapil, a samotné provedení není na takové úrovni, aby existenci filmu ospravedlnilo. Proč to nefunguje jako malý atmosférický horůrek podle mě tkví zejména ve slabém soundtracku a špatném přidělování času jednotlivým záběrům a událostem. Nikdy nepřijde žádný zvrat. Na důležitých záběrech (poslední oheň na moři například) oko kamery setrvá jen chvíli a moment tak nemá šanci se stát opravdu působivým a srdceryvným, zato nic neříkajících záběrů tmy je tam subjektivně tak půlka stopáže. Škoda. Očekávání jsem sice neměla velká, ale i tak je film bohužel nedokázal naplnit. (13.09.2023)

Demeter sice po x-té neomílá draculovskou story a rozvádí jen jednu její opomíjenou/nepodstatnou kapitolu (která ovšem má potenciál na solidní horor), zůstává ale jen u řemeslně natočené vyvražďovačky v pěkných kulisách, bohužel bez výraznější atmosféry, napětí, spádu nebo zajímavých nápadů. Někdo si to i tak vychutná, ale na mě je to málo. (10.02.2024)

,,PREČO LONDÝN?" ,,PRETOŽE V MOJEJ KRAJINE UŽ NEOSTAL NIKTO NA KOM BY SA KŔMIL." __  Nato, že bola Posledná plavba Demeter cez svoju problematickú predprodukciu (o projekte viem aspoň 12 rokov) dopredu vnímaná ako zatratenia hodné dielo, nedopadla až tak zle, hoci menej býva niekedy viac. Previesť dva a  pol stránkový kapitánov denník na plátno v podobe dvojhodinového filmu nie je ľahká úloha a je jasné, že bude na seba baliť mnohé (čitateľovi) zamlčané.  Prekvapivo Demeter na seba nenabaľuje veľa hlúpostí, dokonca so ženským prvkom je tu narábané v rozumnej miere a bez černochov sa už v USA filmy nakrútiť nedajú. Výsledkom je kryštalicky čistá rutina v ktorej je herecky najpresvedčivejší Liam Cunningham, kde je akcia je zahalená hmlou a utopená tmou a ktorú svojim pojatím a atmosférou hravo strčí do vrecka minútová pasáž z Coppolovho Drakulu.  A len tak mimochodom, keď už vedeli načo slúžia bedne s hlinou, prečo ju jednoducho nevysypali do mora a bol by pokoj.   (1333. hodnotenie, 146. komentár k filmu) (02.03.2024)

The Last Voyage of the Demeter bol jeden z mojich najočakávanejších tohtoročných hororov. Režisér slušného The Troll Hunter, vďačný námet, aj slušný trailer. Bohužiaľ, nórsky režisér nakoniec nepriniesol do žánru žiaden nový vietor a prakticky natočil iba tuctovú hollywoodsku žánrovku. Demeter síce má fajn dobovú atmosféru, pútavé prostredie lode, aj pár slušných lakačiek (nie som síce ich fanúšikom, ale v tomto filme väčšina z nich aspoň funguje tak ako má), no všetko ostatné je iba obyčajná rutina. Ako tu v komentároch už niekto spomínal, ten film sa mohol vydať rôznymi cestami. Buď na štýl Votrelca budovať dusnú atmosféru stiesneného prostredia lode, kde pomaly mizne jeho posádka alebo v štýle 30 Days of Night sprostredkovať poriadnu adrenalínovú jazdu. Nakoniec však nerobí poriadne ani jedno, ani druhé, pretože postava titulného monštra (Drákulu) sa tu ukazuje až nezdravo často, navyše neraz v pomerne hnusných CGI záberoch, ktoré vôbec neladia s dobovým prostredím a film by vyzeral omnoho lepšie keby sa zameral na používanie iba praktických efektov a masiek; a neponúka ani tú adrenalínovú jazdu, keďže napätie ubíja pomerne prestrelená dĺžka, ktorá chce pár strán knihy natiahnuť na dvojhodinový film (zdraví, Hobbit), navyše s pomerne neuspokojivým záverom. Vo výsledku tak síce neškodná jednohubka, pri ktorej najviac zamrzí pomerne premrhaný potenciál a fakt, že z toho vznikol nakoniec iba takto absolútne obyčajný, neškodný horor. CELKOVO: 5/10 (01.09.2023)

Nejen že ve filmu není ani špetka invence, napětí nebo atmosféry, ale i kdyby tam byly, tak bych je kvůli neustálé tmě nejspíš vůbec neviděl. Poslední cesta Demetera sice zní jako název melancholického dramatu o maďarském kamioňákovi odcházejícímu do penze, jenže jde o horor s Drákulou. Scény lodního transportu z Rumunska do Anglie už byly k vidění ve slavném "nelicencovaném" filmu Upír Nosferatu z roku 1922. Od té doby byly vesměs opomíjeny, takže by se zdálo, že scénář narazil na zlatou žílu. Opak je pravdou. Ve filmu se nestalo vůbec nic, co by nebylo dopředu jasné. Včetně toho, kdo bude nejodvážnější, nejčestnější a nejodhodlanější. V posádce je totiž holka a černoch. (03.09.2023)