Ten třetí

Tak tohle mi fakt sedlo. Mám rád filmy, které nutí diváka přemýšlet, což v závěru divák musí. Na druhou stranu, jestli jsem to pochopil dobře, tak jsem z té poenty trochu rozpačitej. I když, když se nad tím zpětně zamyslím, dalo se čekat, že to takhle nějak dopadne. To že si režisér s divákem hraje mi vůbec nevadí. V tomhle případě jsem rád loutkou, se kterou si rejža dělá co chce. (24.03.2015)

Prověřený a provařený scénáristický fígl zvaný „Bobby Ewing ve sprše“ není žádným velkým třeskem originality, v tomto případě je ale cesta natolik pestrá a poutavá, že vás cíl nijak nezklame. Napoprvé jsem se trochu ztrácela, napodruhé jsem si ale film vychutnala a nadšeně objevovala všechny stopy vedoucí k pointě. Za mě ANO nejen tomu třetímu, ale i prvním druhým a hlavně Třináctce. ;) (31.08.2016)

Third Person má potenciál. Zachycuje tři zdánlivě nesouvislé příběhy, mezi kterými volně přepíná a člověk jen čeká, kdy se odhalí nějaké to propojení. Reálně ale vzhledem k délce zase k tolika zvratům nedojde. Největší šok čeká diváka na konci, který mi ale trvalo delší dobu, než jsem pochopila, jak je asi myšlen a kdybych se neutvrdila čtením jiných recenzí, nejspíš bych si doteď nebyla jistá, protože explicitní to vůbec nebylo. Na druhou stranu pokud přijmete a vidíte, jak byl myšlen konec, začne to celé dávat smysl a musíte tu myšlenku a její znázornění obdivovat. (15.09.2014)

I bída může mít velké ambice, stačí se převlíknout za vztahovou artovku s tématem vykoupení, následně diváctvu zavázat oči, třikrát zatočit a tápejte si v hlubinách pisálkových běsů v podání ponuré party, sestavené ze zvučných hereckých jmen... jinými slovy - komu se nechce topit v nudě a zároveň řešit rébusy zakleté do podivných slovních hříček a prudkých změn nálad i výrazů, ať poslední kousek Paula Haggise vynechá, pokud se tedy nějak hlouběji nezajímá o psychohygienu literárním ležákem roku. (04.11.2014)

,,MÁ TO BÝT O MUŽI, KTERÝ DOKÁŽE CÍTIT JEN SKRZE POSTAVY, KTERÉ VYTVÁŘÍ."… /// Rozhodně nezklame vobsazení, takže je na co zírat! Další Haggisova osudová skládačka. Hlavní roli tu hrají děti (taky láska a peníze), ale hlavně lidi, co maj strašáka ve skříni a hrajou hru na bílou barvu. Na tři příběhy (já vím, kurva, teď už všechno chápu!) se mi zdá jedna silná scéna málo. P.S: Díky Mr. George Stobbart za osvětlení pointy, páč až teď mi to celý dává smysl. A mám chuť snížit hodnocení… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem na ty příběhy plný pozornosti k dětem. 2.) Jsem na ty příběhy s překvapivou pointou (a jsem mazanej, takže na ni vždycky přijdu!). 3.)Thx za titule ,,johnny.ka“ /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (02.10.2014)