Dítě číslo 44

"Koho chytnou, toho zatknou. A koho zatknou, ten už je vinen." Paranoidní padesátá léta byla svinská a je jedno, zda-li to bylo v CCCP, ČSSR nebo v USA. Proč by však Američané ukazovali svůj zrůdný mccarthismus, když mohou ukázat stejně zrůdný stalinismus? To je snad jasné - nebudou si dávat vlastní gól. Tak se nám Andrej Čikatilo proměnil ve Vlada Maleviče, zase zavraždil nějaké děti u Rostova a tentokrát to ani nikdo nechtěl vyšetřovat. Ještěže máme geroje Lva, který se umí ubránit i v bezvědomí, běhá pěšky po evropské části Ruska a ještě ke všemu miluje svou ženu, která se ho bojí. Nějak z toho mám pocit, že to byla hrozná blbost, ale Hardyho zarputilost mne většinou baví sledovat. (04.02.2016)

Letecký pohled na čadící lokomotivu uhánějící do podzimu zbarvené české krajiny je stejně fajn jako velké množství šedivých tuzemských uliček, ve kterých se natáčelo. Jenže další -pro- se už hledají obtížně. Nejen v návalu velkých ambicí, ale hlavně z pohledu odvedené práce – a to špatně hned na několika frontách. Hraje se na náhodu, hodně se stříhalo, přitom se měl onen schizofrenní scénář spíš hodit do koše. Děj a motivace postav jsou v řadě případů v lepším případě nepochopitelné, jednotlivé scény se dramaturgicky rozpadají, jsou hloupé i směšné (pasovou kontrolou přes negramotného vojáka, parodie na ruský akcent), mnozí herci jsou nevhodně obsazení, Tom Hardy jen huhlá a dle mého znovu ukázal, že je coby hlavní herec přeceňovaný. A režisér Daniel Espinosa je tak trochu patlal. Přitom námět á la v socialistickém ráji zločin oficiálně neexistuje a inspirace zločiny skutečného sériového rostovského řezníka vypadaly slušně. Hlavním protivníkem našeho vyšetřovatele není magor, co ujíždí na malých klucích, ale státní aparát. Jenže tady jsem se nic nového o ovládání společnosti strachem nedozvěděl. Jako detektivka to nefunguje, jako psychologické drama také moc ne. Pokud mě někdo zaujal, tak zbabělý kariérista Joel Kinnaman. I když pokud by ve snímku jeho postava nebyla, asi by se tolik nestalo. A to vlastně platí i o celém filmu. Kdyby vůbec nevznikl, tak … (30.07.2015)

S předlohou obeznámen nejsem, ale Sovětský svaz byl zobrazen dostatečně, vyšetřovací dějové lince občas docházel dech, ale díky výborným hercům (Oldman, Hardy - konečně v roli, která mu sedla), jsem se fakt nenudil a občas i zhnusil (vražda rodičů malých holčiček). Na dvě či jednu hvězdu to, přátelé, fakt není, takže mírně nadsazuju. 70%. (19.01.2016)

Na tento snímok som sa tešil najmä z dôvodov, že sa mal po dlhej dobe objaviť thriller, zameraný na vyšetrovanie sériových vrážd. Nuž, nie vždy dostaneme to, čo nám bolo "sľúbené". Namiesto toho sa tvorcovia ubrali smerom prezentovania krutosti, nespravodlivosti, tyranie, v štáte s červenou vlajkou, či neuveriteľnom zrode lásky vo vzťahu poznačenom sebaklamom, ba dokonca nenávisťou. Dá sa čiastočne zaškrípať zubami a tváriť sa, že človek prekúsne takmer čokoľvek čo mu tvorcovia naservírujú, no samotný záver, ktorý ponúka totálne tupé rozuzlenie, či typický americký sentiment, natoľko sklamal, že mi neostalo nič iné, iba nad touto hlúposťou kývnuť rukou. Sklamanie. (24.07.2015)

Pět ódy mohu jedině na formální stránku a autentické znázornění atmosféry z dob, kdy vládl SSSR jeden z největších dobytků v dějinách lidstva. Veřejné obavy z režimu a neustálý strach z gulagů jsou ztvárněny skvěle, ovšem příběh dosti zaostává a ve většině chvílích mu chybí tah na branku. Režisér u mě zkrátka nespojil tyto dva aspekty tak, aby vznikl hutný příběh doprovázený osudovostí a napětím, jinými slovy nuda bez ambicí. 45% (13.09.2015)