Dítě číslo 44

Letecký pohled na čadící lokomotivu uhánějící do podzimu zbarvené české krajiny je stejně fajn jako velké množství šedivých tuzemských uliček, ve kterých se natáčelo. Jenže další -pro- se už hledají obtížně. Nejen v návalu velkých ambicí, ale hlavně z pohledu odvedené práce – a to špatně hned na několika frontách. Hraje se na náhodu, hodně se stříhalo, přitom se měl onen schizofrenní scénář spíš hodit do koše. Děj a motivace postav jsou v řadě případů v lepším případě nepochopitelné, jednotlivé scény se dramaturgicky rozpadají, jsou hloupé i směšné (pasovou kontrolou přes negramotného vojáka, parodie na ruský akcent), mnozí herci jsou nevhodně obsazení, Tom Hardy jen huhlá a dle mého znovu ukázal, že je coby hlavní herec přeceňovaný. A režisér Daniel Espinosa je tak trochu patlal. Přitom námět á la v socialistickém ráji zločin oficiálně neexistuje a inspirace zločiny skutečného sériového rostovského řezníka vypadaly slušně. Hlavním protivníkem našeho vyšetřovatele není magor, co ujíždí na malých klucích, ale státní aparát. Jenže tady jsem se nic nového o ovládání společnosti strachem nedozvěděl. Jako detektivka to nefunguje, jako psychologické drama také moc ne. Pokud mě někdo zaujal, tak zbabělý kariérista Joel Kinnaman. I když pokud by ve snímku jeho postava nebyla, asi by se tolik nestalo. A to vlastně platí i o celém filmu. Kdyby vůbec nevznikl, tak … (30.07.2015)

Co to bylo? Kvůli tomuhle byl v Praze humbuk jako v poledne okolo Svatého Václava, kvůli tomuhle chtěl Ridley přecákat fasádu Národního muzea, kvůli tomuhle se na den zavřelo metro a kvůli tomuhle já šel do kina? Tak to teda pěkně děkuju, ale na něco co je ploché jako vietnamský hrudník já se můžu jít kouknout do podloubí na tržnici. Zabere mi to pět minut a nepřijdu o dvě a čtvrt hodiny života, z nichž každá minuta je stejně tak záživná, jako další taková pohádka o válce, ve které se válčí především s tím, jak udělat dobrý film. (18.06.2015)

Prečo tento film? Lebo tam hrá Tom Hardy. Je to ozaj môj obľúbenec a nepotrebuje mi už dokazovať svoje kvality, jednoducho siahnem po každom filme v ktorom hrá. Ja som ten film vnímal v prvom rade ako detektívny thriller, pretože sa hlavné postavy snažia dopátrať k úchylnému vrahovi. Všetko ostatné ako voľba vtedajšej vlády a spôsob života pôsobili druhorado, ale zároveň dej dobre dopĺňali. Koniec mi prišiel trocha vypustený, dosť ľahko bol popravený vrah bezmocných detí a navyše sa neobjasnilo na čo mu boli tie orgány, ktoré im amputoval. V konečnom dôsledku film hodnotím na 80%. (02.01.2016)

Knížku jsem nečetl, takže nemůžu porovnávat. Nicméně film je více než skvělý. Ze spousty komentářů jsem vyčetl, že první polovina je skvělá a druhá stojí za hovno. V mých očích ovšem první polovina byla skvělá a druhá ještě lepší. Mělo to spád, žádný zbytečně natahovaný scény a nudný vyšetřovací postupy. Jenom čistá, hnusná, depresivní ukázka tehdejší doby s několika luxusníma alerogickýma podtextama. Navíc se při filmu dá hledat zábavná hra jménem "Kolik českých herců a míst poznáš", to je další plus. Jediný co mi místama vadilo, bylo podivný (ne)herectví Toma Hardyho, kterej se občas v emotivních scénách zřejmě snažil napodobit slavné Schwarzennegerovské grimasy. Jinak proti filmu vůbec nic nemám a slabších pět tomu dám velice rád, protože to já u podhodnocených filmů dělám. (06.08.2015)

Čirá schizofrenie na place a plátně, která pokud by neměla ďábelské bolševiky, atakovala by Angelínky Neposraného o nejambicióznější hollywoodské hovno vysrané na diváky za poslední kalendářní rok. Tomáš je klasicky čestný a Noomi klasicky hnusná, komouši jsou zlí, Gary už je Starýmuž i na herecké štěky, všude je parodie na politickou paranoiu a celý to nedává sebemenší smysl. Logika a dějová linie jsou znásilňovány do análu v mnohem větším měřítku než ty zavražděné děti, kdy největší padouch není pedofilní nekrofil a masový vrah, ale jakýsi bolševický kretén, který sebere Tomášovi místo, chce mu šukat manželku, umí se teleportovat na všechna důležitá místa a bez následků střílí kolegy z práce přímo ve své kanceláři za bílého (pracovního) dne. Autor předlohy, který se „inspiroval“ totálními režimy měl buďto nulový vliv na scénář, nebo měl v hlavě nasráno. Nejvíc má ale v hlavně nasráno scénárista a režisér tohoto braku, kde nedává smysl absolutně nic od doby, co Otužilý vytáhne nedobrovolně paty z Moskvy, aby vyřešil nejzapeklitější případ celé své kariéry, logiku vztahu s vlastní manželkou. To se mu bohužel nepodaří, ale skončí to všechno dobře, Tomáš se vrátí do práce, kde sice bude nadále notovat zkurvenému režimu, zatýkat imperialistické živly a držet hubu, ale to už se od každého kladného hrdiny v dnešní době přece očekává. 40% (27.07.2015)