Pečovatel

Není se co divit, že právě v Belgii začali jančit a točit filmy s tímto pro mě nepřijatelným tématem. Odpověď je nasnadě, jelikož ten boom odstartovalo odsouzení Marca Dutrouxe na začátku 21. století, který byl usvědčený sériový vrah a prznitel malých dětí a díky tomu policie společně s mediálním přispěním začala rozkrývat dobře organizovanou bandu těchto pedofilních, deviantních pošuků, kteří bohužel nevymřeli, ale někteří se pomocí internetu a debilních sociálních sítí stáhli do virtuálního světa, kde pobývají v anonymitě dodnes a brousí si drápky na své nové oběti. V tomto naštěstí fiktivním snímku máme jednoho takového slintala, který těch deviací má trošku víc a musím přiznat, že je expertem ve svém oboru a že se na něm ta matka příroda fakt vyřádila, že těm svým bludům dokonce i věří. Už od začátku tohoto příběhu sledujeme příběh nevyrovnaného policisty, který se utápí svými retrospektivními pohledy z dětství, kdy mu zmizel bratr, který se do dnešního dne nenašel a právě asi i kvůli tomuto traumatu se dal k Policii, kde řeší i případy těchto sexuálních delikventů. Jedním z těchto případů je i případ zmizelého malého dítěte, které je bohužel později nalezeno mrtvé a zneužité a tím se mu připomene jeho rána z dětství a začne se chovat jako utrženej ze řetězu. Čím víc se zaplétá do případu tím si je jistější, že to není poslední oběť tohoto morbidního fantoma, kterého jeho známí pedouši přezdívají trol nebo také kousáč. Velice syrovým způsobem vyprávěné a pro někoho možná i nechutné, že chápu některé zdejší slabší jedince, že tento počin ani nedokoukali i když pro mě to byl o dost slabší odvar od německého filmu podle skutečné události s názvem U Zlaté rukavice (2019), kde ten frajer byl taky libovej. Bohužel, taková je realita a musíme si zvykat, že tací podivní jedinci jsou mezi námi a jediné řešení jak tento plevel zničit je, „Pochytat je všechny a naházet je do pytle a dusit, dusit, dusit a zase dusit až změknou, tak je občas zalít troškou vařící vody na konci přidat trošku tymiánu a papriky, mírně osolit. Po hodině strčit do trouby a nechat dopíct až bude křupavá kůrčička, pak vyndat a nejlépe podávat s bramborem". Za tento počin z krajiny kreslených Šmoulů a reportéra Tintina dávám nechutných 90%. (30.05.2021)

Európsky Seven!? Totálne depresívny, tematicky ťažký film, ktorý sa od prvej do poslednej minúty brodí v sračkách a nenechá diváka "zvolniť", aj zásluhou presvedčivého hlavného vyšetrovateľa. V rámci žánru jednoznačne špička a na logické medzery, ktoré sa nájsť dajú, by sa orientoval iba dáky trol!:) (30.01.2015)

Vždycky mě nadchne, když nějaký evropský thriller strčí své americké příbuzné do kapsy a tenhle film je přesně ten případ. Z žánrového hlediska mu podle mě nechybí absolutně nic: atmosféra, napětí, domněnky, (ne)zavádějící vodítka, několik podezřelých, sympatický hlavní hrdina, trauma z dětství a nezaostává ani po technické stránce. Jistě, najde se sem tam slabší moment (kostice nevyužitá ke snaze otevřít pouta, ignorování možné stopy, trochu zvláštní závěrečný souboj atd.), ovšem všechny tyhle detaily považuju já osobně opravdu jen za drobnosti, poněvadž to pozitivní na filmu jednoznačně převažuje. Už Loft mě velmi zaujal a po De Behandeling si budu na belgické thrillery dávat o to větší pozor. Za mě to bude slabší plný počet. (05.10.2014)

Občas to spisovatelé mrazivých "severských thrillerů" s jejich ústředními psychopaty holt přeženou, nedá se svítit. Vystavěné je to náramně, což o to, i napínavé a perfektně audio-vizuálně zpracované, jen jsem tomu z jakéhosi temného over the top důvodu nevěřil pomalu každou třetí scénu. Což je u smrtelně (doslova) vážné kriminálky jednoznačný průšvih. Konec detektivním gerojům s psychologickým mindrákem! (30.11.2014)

Každopádně po tomhle filmu doporučuji vzít si prášek na spaní. Co všechno asi proletí normální lidské bytosti hlavou během sledování tohoto mrazivého thrilleru je děs, a nebudu zastírat, že tak deprimující pocit jsem nečekal. Připravte se na porci chladných hlubin nelidskostí člověka, které není snadné přijmout. Navíc těžko najít něco horšího v normální společnosti, než jsou právě takovéto případy. I když není jednoduché činit závěry či posuzovat bez konkrétního prostředí, nabízí se ne právě příjemná úvaha, co s tím? Smutnou pravdou je, že z hlediska psychiatrie jsou tito nepředvídatelní lidé téměř pro spravedlnost nepostižitelní, žel jsou stálou potencionální hrozbou napříč všemi vrstvami společnosti. Zcela jistě bych pár příkladů určitě našel, ale to už by bylo spíše na debatu. Nicméně nutno ještě říci, že po filmové stránce, to je opravdu působivě zpracované. (09.08.2014)