Než jsem tě poznala

Ty knihy Jojo Moyes se všechny tváří jako výrazné bestsellerové události. Mají sjednocený design a jsou tak oblíbené. Bohužel jsou to ale jen prázdné kýče. Něco jako Nicholas Sparks a milion dalších. A ani v tom filmu se nic neděje, jen se tu zobrazuje typická slzopudná situace. Pokud už se mám dojímat, tak lépe s kvalitním filmem, například Guzaarish je jedna z variant. (13.02.2024)

Knížku jsem četla a překvapivě se mi líbila, mám zrovna období upindaných cajdáků. Film mě ale dost štval. Sam Claflin strašně divně mluví a Emilia Clarke byla tak plná entuziazmu, že bych po ní něco hodila (chudák Will, ten nemohl). Dost jsem se nudila. No škoda, kniha měla jiné ladění, mnohem příjemnější. (10.10.2016)

Krásný příběh o dvou rozdílných lidech, které spojí osud. Svým způsobem to není ani romantický film, ani drama ale z velké části komedie. Musíte se pořád usmívat, minimálně té bláznivé pestrobarevně oblečené Louis, kterou si musí každý zamilovat. Z velké části, až na ten šatník, bych chtěla být jako ona. Zábavná, stále v dobré náladě a přes všechny nástrahy života, vždy optimistka :) Bohužel přes to vše, film z Vás dostane i opačné emoce. Ještě teď cítím tu její bezmoc a smutek a jeho rozhodnutí, které mu nikdo nemůže mít za zlé. Nemůžu si pomoc, ale ta dvojka k sobě krásně ladila, a ač podobné téma už člověk několikrát viděl, stejně mě to vzalo za srdce a stále doufám v „šťastně žili až do teď :) “ Pořídím si určitě knihu a film zařadím mezi oblíbené :) (21.09.2016)

Po mnoha stránkách dobrý film, jemuž nahrává hlavně sympatické herecké obsazení, hovořící mnou na poslech milovaným britským přízvukem. Díky tomu z filmu většinu stopáže vyzařuje odpočinková, pozitivní nálada, která mi dost připomínala atmosféricky podobně laděný feel-good-movie Albatros (nehledě na to, že i postava Emilie Clarke mi připomínala postavu Felicity Jones v Albatrosu). Jenže to trvá možná 70 minut. Zbývající půlhodinka je totálně klišovitá, city vydírající, tuctovka, která posílá kvality filmu do plevele, nebo alespoň do kopru. A to se těžko odpouští, ikdyž nepopírám, že bych se klidně mrkla znovu, ikdyž tentokrát už s lehkým skepticismem. (15.07.2016)

Na Emilku Clarke a Sama Claflina se pěkně kouká a na první pohled je tohle fajn romanťárna s ubrečeným koncem a povznášejícím poselstvím, že i z britské nanicovaté maloměšťačky se může stát díky lásce francouzsky šprechtící dáma potulující se sama Paříží. Pak si ale uvědomím, jak málo sexuálního napětí ve filmu je - padnou snad jenom tři cudné polibky jako v pohádce. A téma eutanázie tu nebylo pojato úplně povedeně - protiargument tu vlastně padne jen v jedné scéně od vedlejší postavy. Hlavně je tu tohle téma jenom kvůli vytřískání melodramatu a slziček, což funguje, ale představuju si, jak se na film dívá někdo na vozíčku a říká si: "To je teda super, že mi tu tenhle film říká, že život v paralýze je na h*vno - a ani výstavní prsa Emilky Clarkové na tom nic nezmění. Dík." *spoiler* Já osobně bych radši viděla konec (ne happy end), kde se oba hlavní hrdinové musí vypořádat s životem, kdy jeden z nich je paralyzovaný. (21.07.2016)