Texaský masakr motorovou pilou

Po právu kultovní počin, který se stal žánrovým milníkem. Dynamická, místy až běsná kamera, smysl pro detail (oči vedou) a psychedelická hudba doplněná četnými zvuky a ruchy vytvářejí společně podivnou a tísnivou atmosféru. Kromě památných scén - Leatherface drží mrskající se dívku před domem, zavěšení na hák či tanec s pilou při východu slunce - je jednou z nejděsivějších naháněčka křovím, těsně za ní pak společné stolování s dědou. Gore je z dnešního pohledu umírněné, ale funkční. Marilyn Burnsová tímto snímkem na krátko sesazuje J. L. Curtisovou z pomyslného trůnu - královna vřískotu. Asi nejlepší film T. Hoopera. Po letech bych možná jednu hvězdu ubral, ale z nostalgie hodnocení ponechám. (27.01.2022)

Tak nevim, asi jsem divnej, ale mě to tak dechberoucí a koulervoucí nepřišlo. Samozřejmě je to lepší než ten remake. Nejsem nějakej nebojsa a u hororů made in Japan jsem většinou posranej strachy, ale tady jsem se párkrát leknul a dobrý. Prostě nechápu jak se někdo může bát když je tam minutu zabíranej oltář z kostí nebo když holku nemotorně honí v lese asi 2 minuty magor s pilou (chápu že se bojíte když ste ta holka). Všemi opěvovaných posledních 15 minut "u oběda" mi taky nic neřeklo. Prostě se jen 3 magoři furt chlámaj a dělaj držky a holka do toho řve. Tím ovšem neříkám že jsem nebyl u závěru napjatý a nefandil jí. Samozřejmě jsou tu ale i skvělé pasáže (říkám hlavně lekačky se povedly a "děda" taky není k zahození). Nejlepší ale je zvukový doprovod, něco tak nepříjemného a znepokojujícího se k filmu tohoto typu neuvěřitelně hodí. Herci jsou docela v pohodě (až na toho vozejčkáře) a ty dvě holky jsou opravdu kočky a maj takový sexy oblečení ve stylu 70. let. Ano ty dvě holky jsou největšim kladem filmu. Chápu že je tohle pro někoho neotřesitelný kult a nechci to nikomu znevažovat, jen mě to prostě minulo. Toť vše. (01.01.2006)

Dominantní formální znaky tohohle filmu jsou následující: 1, Falešné hlediskové záběry, kdy objektiv kamery jakoby zastupuje samotného záporáka, přestože ve skutečnosti nezastupuje (proto jsou falešné). Přesto mají tyto záběry moc vytvářet napětí, protože nevíme, kdy je záběr falešný a kdy je už opravdový (kdy už se záporák skutečně dívá a každou chvíli vybafne). Na tom je postaveno spousty hororů, na strachu, monstrum je pouhým vyvrcholením („zklamáním"), jen takovou exploatační atrakcí, která rozbíjí obrané mechanismy ega (vytěsněnou hrůzu z osamocených domů v lese). 2, Dalším znakem filmu jsou detaily v momentě, kdy bychom se potřebovali zorientovat, protože probíhá nějaká znepokojivá událost, a my prosíme kameramana, aby nám zprostředkoval celek, abychom viděli celou událost z dálky nebo nějak přehledně, ale on nám to chytře neumožní, a dostává nás tím do stejné situace, v jaké jsou postavy - tím se s nimi identifikujeme, respektive s tím, v jaké prekérní situaci se nachází. 3, Některé střihy u konce (hlavně „andaluské“ oči svázané hrdinky) nemají daleko k promyšlené montáži ze slavné scény ve sprše z Psycha. 4, Film poskytuje dostatek znepokojivých úhlů kamery a neustále něčím překvapuje (např. různé podhledy za jdoucími postavami), třebaže máme zřetelně co do činění s lacinější 16 mm technologií. Tím uděluje lekci všem filmařům, kterak vytěžit z mála hodně. 5, Film pracuje nadvakrát s dvojitou komunikací (interakcí) s divákem – (i) plátno nás chce ovládnout a vyzývá k návštěvě, (ii) ale zároveň nám tvrdí, že události filmem popisované jsou podivné a svým způsobem neobvyklé. To divák (iii) touží přirozeně proniknout do příběhu, ale (iv) stejně tak se tomu brání (kdo by se chtěl octnout v prostředí naštvaných hixploitationerů, rozuměje svérázných amerických buranů). 6, Horory bývají pokládány za cosi pokleslého, třebaže se řada z nich na rozdíl od apolitického idylického mainstreamu angažovaně vyjadřuje k okolnímu dění (Vietnam, zrovnoprávnění černochů, konzumerismus). Tenhle říká něco ve smyslu, že pokud se nepřestaneme chovat špatně ke zvířatům, skončíme jako oni (v druhým plánu vypovídá o kapitalistické spotřební jateční ekonomice) - a ty jatka budou o to bolestnější. (06.10.2008)

Vrchol žánru, laskomina pro fajnšmekry. Ultra naturalistucké filmové umění bez jediného tvůrčího zaváhání, které vás psychologicky i fyzicky rozloží a nedá spát. První polovina nonstop napínavé, ukrutně dusné a uvěřitelné zobrazení nejnižších lidských pudů a morálního zapadákova, druhá půlka neuvěřitelně nepříjemná reflexe dříve naťuknutých a gradovaných hrůz. Geniálně nasnímané i ozvučené. Film, bez něhož by slovo horor vydatně ztrácelo na významu.. (21.05.2019)

Výjimečný, zcela zásadní slasher. Sice v mnohém strohá, přesto velmi působivá a děsivá studie ryzího zla. Poslední čtvrtina je ve své prezentaci lidské zrůdnosti a úchylnosti vskutku fascinující a v posledních minutách i prvotřídně vystupňovaná. Nulový děj, postavy bez hloubky a žádné snahy o jakýkoliv přesah. Přesto je výsledkem kultovní lahůdka, kterou nazývat "teenagerovskou vyvražďovačkou“ je skoro urážka... 90 % (22.05.2006)