Texaský masakr motorovou pilou

Zcela poprávu kult jak mezi slashery, tak mezi horory vůbec. A ač tento žánr dvakrát nemusím, Texas Chain Saw Massacre mě uchvátil svojí propracovaností do nejmenších detailů. Napětí je nepřetržité od setkání se stopařem až po závěrečné titulky. Nebojím se říct, že se jedná o jeden z nejlepších hororů vůbec. Dědeček rules. (27.06.2009)

Škoda toho pomalého rozjazdu, okrem krátkej mini dusnej atmosféry v spojitosti s čudáckym stopárom, ktorý všetkých v dodávke poriadne nastrašil a znechutil, sa tu vlastne nestalo nič, čo by stálo za zmienku a čo by dostálo kvalít tejto hororovej hádam už aj legendy. Snáď okrem vzniku nesympatií k postave invalidného vozíčkara. Druhá polovica je však už iná káva. Oproti remakom a pokračovaniam síce menej krvavé, zato však dusnota s napätím by sa tu dali krájať, veľmi nepríjemné, veľmi hmatateľné, veľmi uveriteľné. Naozaj podarená rodinka, ktorej celý život v niekoľkých generáciách po sebe sa točí iba okolo zabíjačky, žiaľ hlavne tej ľudskej. To všetko spolu sa divákovi postará o pár nezabudnuteľných chvíľ, momentov búšiaceho srdca a o držanie palcov hlavnej hrdinke. 75/100 (31.10.2015)

Easy Rider horrorového žánru. - Srovnání mezi kultovní road movie ze 60. let a debutem Tobe Hoopera možná neobstojí, ale jsem přesvědčen, že je zde více paralel než by se mohlo zdát. Texaský masakr je absolutní klasikou s výbornou atmosférou a gradací, je příjemně poznamenán dobou vzniku a přes jeho syrovost je vidět, že tvůrci filmu byli intelektuálové (i když evidentně na drogách). První zjevení retardovaného řezníka je esencí děsu, kanibalská hostina, které se (pochopitelně nedobrovolně) účastní hlavní hrdinka, je úžasně zinscenovaná freak show. Snímku dodává na vyjímečnosti také realistický dokumentární styl, který jej jasně odlišuje od pozdějších veselých vyvražďovaček 80. let. Film má spoustu pokračování, remaků a napodobenin. Z tehdy inovačního vražedného nástroje (motorové pily) se časem stalo dokonce jakési klišé, ale originální Texaský masakr je udělán tak dobře, že nemůže být nikdy žádným klonem překonán. (22.04.2005)

Hodnotit tento film v rámci žánru je jediná cesta, která vznik takové úchylárny může ospravedlnit. Osobně tomuto typu filmů vážně neholduji a konkrétně tento mi přijde skoro až zvrácený, nechutný a vrcholně zlý. Mluvit v souvislosti s tímto filmem o jeho "fanoušcích" či "kultu" mi přijde téměř bizarní, než aby se to schovalo za okřídlené "sto lidí, sto chutí", ale s tím holt nic nenadělám. Skutečnost, že jsem osobně zhlédnutí tohoto neblahého snímku prožil jako soukromé divácké peklo, nutně neznamená, že jiní v tomtéž nenajdou nemalé uspokojení, byť to podle mě hraničí s jistou cynickou zvráceností. Podobné pocity jsem naposledy prožíval snad jen u Záhady Blair Witch - způsob, jakým tyto filmy gradují, osobně shledávám téměř nesnesitelně drásavý, a vlastně se divím, že na to vůbec vydržím koukat. A v skrytu duše i pošetile doufám, že se tím nějaký chorý mozek nebude jednou inspirovat - nemůžu si pomoci, ale existence podobných filmů podle mě zavání otevřenou Pandořinou skříňkou. (14.04.2013)

Kdyby to mělo alespoň dva řádky scénáře, mno tak alespoň jeden, dobrá tedy klidně žádný, ale kdyby to nebylo tak otřesně primitivní, tak by se snad na to dalo dívat. Já se chci u hororu bát, ne se smát na celé kolo. Ne, ne a stokrát ne. Když krev stříká proudem jen proto, aby krev stříkala proudem, a nikdo v široširém okolí vlastně vůbec neví, proč, tak se nemohu smířit s tím, že toto má být film. Klidně mě kamenujte, ale tenhle film je prostoduchý a nezábavný. (20.09.2011)