Jednej správně

Jeden z kľúčových momentov afroamerickej, resp. všeobecne americkej nezávislej scény. Spike Lee je navyše aj výrazný predstaviteľ autorského filmu, takže jeho vrcholné dielo je veľmi svojské a ľahko rozpoznateľné. Komplexný obrázok rasizmu a xenofóbie na svojráznych (zato uveriteľných) multikultúrnych postavičkách, obývajúcich pokope jednu štvrť. Mix komédie a sociálnej drámy, ktorá sa končí nevyhnutne tragicky. Film z dnešného pohľadu poskytuje pohľad na rap, akú mal funkciu pri svojom vzniku a kam to rokmi dopracoval, keď už stratil svôj pôvodný zmysel (to ale vieme až dnes). Na prvý krát som videl v pôvodnom znení, na druhý krát s českým dabingom, ktorý zážitok vôbec neskazil, len film pôsobí vďaka "českým" hláškam predsa len trochu inak. (01.06.2012)

Musím se přiznat, že mě brzo přestalo bavit se koukat na nepracující černochy, jak všechno jen negujou a mluvěj a chovaj se jak jedna nejmonovaná menšina u nás, ovšem to co nastalo v posledních 15 minutách bylo fakt nekompromisní, drsný, ale zákonitý, ale já problém rasismu nevidím ani tak v černejch, hnědejch, bílejch, žlutejch nebo třeba zelenejch, ale ve státních institucích. To co tady předváděla policie je typický, liknavá k prevenci, agilní pokud jde o nasílí a to už vůbec nemluvím o odpovědných, který o těhle problémech ví až tehdy, stane-li se něco podobnýho co tady na konci filmu, pak, ale hned otevíraj svoje držky a mluví jako ti nejzasvěcenější odoborníci na téma rasismus. Sala mě bylo na konci jak tam seděl fakt líto. Vysírá mě, že kolikrát stačí jeden krypl a my ostatní mu na to skočíme a je jedno jestli je ten krypl černej, bílej nebo bleděmodrej. (14.05.2013)

Nejslavnější a zřejmě i nejlepší film Spikea Leeho. Odehrává se v Brooklynu, v místě, kde se střetává několik různých komunit (černá, italská, asijská atd.), a podává hodně působivý obraz jejich vzájemných předsudků a nenávisti (v nejlepší scéně filmu nechává Lee zástupce těhle komunit vyřvat svůj vztek přímo do kamery). Klasika navzdory tomu, že Lee svým černým bratrům trošku straní. (20.11.2002)

Spleť mikropříběhů z Brooklynu v době před jeho gentrifikací může být pro neinformovaného diváka iritující a pár podvratných scének připravujících půdu pro finále zřejmě ani nepostřehne. Snímek samozřejmě stojí za shlédnutí díky svému společensky výbušnému finále, kdy se režisérovi podařilo vystihnout složitost (zřejmě ne jen tehdejší) situace v USA a podstatu rasismu a ještě roztřesené publikum dodělá nádhernou dvojsmyslnou pointou protichůdných citátů dvou pánů z fotografie. Příjemné překvapení po poněkud pomalém ne tak záživném rozjezdu. (08.05.2017)

Spike Lee udělal něco jako zlatý řez, co se rasismu a xenofobie týče. Ačkoliv se film odehrává v převážně černošské čtvrti v Brooklynu, jsou zde zastoupeny všechny možné rasové a národnostní menšiny. Od černochů, přes číňany, hispánce až po italoameričany. A všechny menšiny se navzájem kérují na základě obvyklých stereotypů. A přesně v tomhle je vůbec největší pozitivum filmu. Lee správně pochopil (ač sám černoch), že nejde jen o konkrétní rasu/etnikum, ale spíš o sám akt nesnášenlivosti na základě vnějších rozdílů a to v celé jeho paradoxnosti. Pomocí prezentace jednotlivých praštěných důvodů k nenávisti, pomocí nadávek a provokací, které jednotliví aktéři dramatu pronášejí, se ukazuje vůbec to nejdůležitější. Že jediným způsobem boje proti netoleranci není nadávání na netoleranci druhých (s přidáním vlastních peprných nadávek plných předsudků), ale spíš vlastní, příkladná tolerance vůči ostatním. (25.09.2016)