Jako štvaná zvěř

V rukách eurohororových mäsiarov, či amerických exploitation básnikov, by sa to vyvinulo v tvrdú žánrovku. Ale francúzsky režisér Serge Leroy pristupoval k takejto látke o dosť inteligentnejšie, ale o to viac neexplicitne. Takže ak radšej umeleckejší prístup, skúste toto. Ináč sa opäť vrhnite na I SPIT ON YOUR GRAVE. (01.11.2013)

Strašáci, Vysvobození... a Jako štvaná zvěř. Další z řádky sedmdesátkových thrillerů, který mě ovanul až děsivě silným, vyčerpávajícím prožitkem. Přitom úplně stačily dvě vyloženě drsné scény, které ani nejsou bůhvíjak naturalistické, ale samotná perfektní atmosféra s rozehraným napětím a vzrůstajícím psychologickým dusnem tady mistrovsky vynahrazuje jakoukoliv brutalitu. Podzim, les, větve, rybník, trstiny a parta ozbrojených mužů s pušky a psy... Zapojení celého kolektivu do pokusu o vyváznutí ze spáchaného činu spouští v kruhu spřízněné sešlosti proměnu jedinců na stádnou zvěř, nerozvážně honící svou oběť. Z lidí budících na začátku dojem sympatických kumpánů klíčí nestoudné zrůdy, schopné v závěru i zničení jednoho nevinného lidského života s cílem oklamat a zadupat vlastní špatné svědomí a zbavit se již tak rozrůstlé viny. Nutno uznat, že ztvárněné a natočené to bylo nesmírně sugestivně, Mariellovi jsem toho chlápka s drtivou proměnou na extrémního hnusáka neměl problém uvěřit a jako obvykle mě herecky (navzdory onomu nepříjemnému pocitu) fascinoval. Ufff, až mi bylo poslední třetinu téměř nevolno, tak mrazivý existencialismus v čisté formě všichni protagnonisti spolu s tvůrci vystihli, tenhle film teď jen tak nevytěsním z paměti. Serge Leroyovi určitě nezazlívám, co nám zde rozehrál, jenom někdy nedokážu pochopit, kde se v tak prostém, obyčejném člověku může náhle zrodit a objevit tolik bezmezného zla. Podnětů k přemýšlení a také skrytých náznaků pro doskládání psychologie (např. i drsná legrace při jízdě s auty či brutalita na uloveném divočákovi) však film ukrývá vícero. [90%] (26.10.2022)

Nebe se zasmušilo nad pohasínajícím dnem a jen polehlá tráva promáčená lesními jezírky. To byl zase jednou zážitek! No, nezbývá mi říct, že večer po zkouknutí to moc příjemné nebylo. To, co je nejvíce znechucující, je bezpáteřnost místních lovců. Co se příběhové linky týče, je to hodně depresivní. Nicméně poté, jsem si vlastně řekl, je to jenom film. Co se určitě povedlo, je opět český dabing. (09.12.2023)

Vysvobození naruby a po francouzsku - komorní a levný, ale drsně syrový a fyzicky náročný snímek, který jde na věc ze zcela jiné perspektivy. Není primárně o oběti, ale o lovcích, o rozpadajících se morálních zásadách v situaci, kdy parta obyčejných lidí náhle čelí drtivému tlaku těžké kolektivní viny. Občas trochu nešikovně sestříhané, ale zase realisticky zahrané i napsané a završené posledními minutami, které patří jednoznačně do zlatého fondu nejen všech exploatations - během nich jednomu skutečně vyschne v ústech... (19.09.2016)

Asi jako uživatel choze jsem byl na základě zdejších vysokých hodnocení a komentářů opravdu víc než jen zvědav, co se skrývá pod touto starou francouzskou filmovou školou. Viz Kleopatra, zapomeňte na "Hollywood" aj. komentáře nešetřící superlativy. Po jeho zhlédnutí musím konstatovat, že film už bohužel nemá takovou sílu jako měl nejspíš tenkrát s tím vším, co přišlo před nebo po něm. Nedovedu si ale představit, jaký poprask musel vzbudit tady u nás v Československu při jeho prvním uvedením v kině v roce '80 (co my jsme tu do tý doby vlastně měli? "Smrt stopařek" přišlo až za čtyři roky!), možná pak i při jeho další repríze v tv, která ale už taky něco pamatuje. Od té doby jakoby se po filmu slehla zem, ale jeho nadčasové téma nezestárlo ani po více než třiceti letech. Film má opravdu silný námět, scénář, velmi jednoduchý příběh, ale i neobvyklé spiknutí (ve francouzských filmech do té doby něco nevídaného). Pořád si však říkám, že je to opět tady na ČSFD hodně přeceněný a nadhodnocený film nejspíše viděný staršími lidmi právě ještě z té doby, co tu u nás šel v kině. Film vám díky finální zcela nečekané a zničující scéně jistě utkví v hlavě na věky, ale takových filmů v historii kinematografie je zcela jistě víc a pak film nesledujeme jen kvůli finále. Dá se říct, že to, co se tu odehrávalo předtím, byla jen jedna velká nuda (neustálé dialogy, jednotvárné prostředí, stále šlapání pro diváka nepřitažlivou krajinou za pochmurného počasí), zcela jistě se najdou i tací, kteří si díky tomuto filmu vzpomenou na honitbu a ta se jim posléze zhnusí, já mezi ně díky bohu nepatřím. Mladá Mimsy Farmer podala ale velmi dobrý výkon, po celou dobu jako zcela osamocená, nešťastná a bezbranná dívka vydána napospas místním lovcům z vyšších sociálních vrstev (opravdu pěkná squadra zvrácených charakterů, jak je tu jeden uživatel přirovnal k politikům, to byla trefná poznámka na místě, i v tomto filmu vítězí vliv a peníze), kteří po ní jdou jak po své zvěři. Nejde o typický "rape and revenge" film, dívka je tu sice znásilněna (spíše jakýsi neškodný pokus), ale pomstu nehledá. Toto nebo podobné téma kdyby zpracovali ve své době Američani nebo Italové, možná by vznikl film par excellence. Co ve filmu dobře šlape, je naprosto bezvýchodná situace a bezmoc, narůstající napětí a agresivita lovců, jeho syrovost, ponurost a zdrcující konec, jinak to všechno mezitím docela nudí. Jo, nesmím zapomenout na dobré vykreslení všech charakterů podél dlouhé cesty a že se tu všichni herci něco našlapali. Odešel jsem mírně rozrušen s tím, že bastardi zase vyhráli, chjo:-( Zajímavost: film prý dodnes slouží různým lidem v různých zemích a to v kampaních kde se brání práva žen a zvířat. (28.09.2010)