Alexander Veliký

Stone se nám na stará kolena rozpadá :-( Smutné je, že jediná scéna, která mne opravdu vzala za srdce, byla ze závěrečných titulků -- nádherný obraz karavany táhnoucí proti slunci... No a jinak nevím, asi to mělo být nějaké poselství o tom, co člověka žene dál a dál, o slávě a nesmrtelnosti a zodpovědnosti a ble ble ble, ale utkvěla mi v paměti jen šílená role Anthonyho Hopkinse coby komentujícího dědka říkajícího si o vraždu od kohokoli soudného + nepatřičně odbarvené blond vlasy Colina Farella (na druhou stranu, převáděl pěkný uštvaný pohled). Ach jo, takhle to zmrvit, mistře režisére.... :-( (03.12.2006)

Xenofón ve své Anabázi naznačil, že Persie se zmocní ten, kdo se o to první pokusí. Navzdory délce filmu Alexander, jsem se v něm s tímto poznatkem nesetkal, snad proto, že by mohl znevážit Alexandrovy činy. Není to však věc, kterou bych mu chtěl vyčítat, zvláště, najdou-li se důvody jiné a lepší. Ostatně, s tím prvním pokusem to nebyla tak docela pravda. Prvním důvodem je mi ne zcela jasné vyzdvihování skvělé Alexandrovy povahy, přinejmenším před jeho okouzlením Babylónem, pak i ve Stoneově filmu získává jeho charakter na skvrnách, jehož Stone dosahuje zamlčováním některých událostí z Alexandrova života. Příkladem budiž několik měst srovnaných se zemí, případně zotročených či vyhlazených (Gaza, Tyros, Théby), jeho nezřízené pití alkoholu, které je sice přítomno, ale dostatečně nezřízeně na mě tedy nezapůsobilo a popravy politických odpůrců, často velmi kruté. Je mi záhadou, proč tak Stone činí. Chtěl snad ukázat známou věc, totiž že "peníze kazí charakter"? V souvislosti se zotročováním a krvavém dobývání států (a o tom film nemlčí), o kterých muselo být Alexandrovi jasné, že se vzbouří, jeví se jeho nadšené řeči o osvobození a sjednocení lidstva skorem Hitlerovskými. Na druhou stranu si tu nelze nepovšimnout paralely mezi šířením helénské kultury a americkým šířením demokracie, což rok po druhé válce v Iráku je nepřekvapivé. Chování Alexandra a Američanů však přece jen vykazuje jisté rozdíly. Důvodem druhým jsou mně nelibě nasnímané bitvy. "Letecké" záběry, válečné vozy, kostýmy, to vše je fajn, ovšem roztřesená kamera a podvědomý pocit, že každou chvíli dopadne dělostřelecký granát nebo bomba, to mi nesedlo. Zřejmě jakási vietnamská manýra ovládla Stonův cit pro boj - všechny předpoklady k tomu má. Důvodem třetím jsou Ptolemaiovy vypravěčské etudy, ve kterých působí dojmem dědy, který vypráví vnoučatům pohádku. Důvodem čtvrtým je mě nepochopitelná Stonova volba manželky Roxanny a její líčení jako "divošky", co se nikdy nepodrobí. Proč ze všech Alexandrových žen právě ona? Jde snad o další odkaz na současnost? Na Afgánistán? Pak mi ale není jasné to, že se nakonec přeci jen podrobí. A jak vlastně zapadá její zkrocení do líčení Alexandrovy povahy? Cynicky si odpovídám, že Stone chtěl možná ukázat ve filmu pořádné kozy. A přece Stonovi přiznám, že namixoval do Alexandrovy povahy i řadu věcí, které do sebe dobře zapadají a vhodně se doplňují: vliv jeho osud linkující matky, před kterou jakoby do války prchal, láska k Hefaistónovi, touha vyrovnat se Achillovi a Heraklovi (v jedné scéně je oblečen do lví kůže po Heraklově vzoru), megalomanství, neklid jeho povahy, neustálé puzení jít dál a dál, nesmyslná tvrdohlavost ekvivalentní nezlomné odhodlanosti. I nádherná okázalost Babylónu mi sedla do noty. Silné ***. (05.08.2009)

Sladkokyslo vyrozprávané tri hodiny dejepisu. Bez svalnatého a mužného historického hrdinu, bez akcie a v prvých dvoch hodinách bez emócií a vysvetlených podnetov pre konanie postáv (všetko zmení až onen flashback). Ešte aj historickú atmosféru, ktorá tak príjemne sálala z prostoduchej Tróje, tu vystriedalo bisexuálne erotické dusno, pripomínajúce 'slávneho' Caligulu. Oceňujem, že si Oliver Stone nič nezjednodušil a je verný histórii. Ako psychologický profil veľkého dobyvateľa s boľavou dušou sa mu to vydarilo. Ale od trojhodinového veľkofilmu čakám predsalen niečo iné. A hlavne nechápem investorov, ako mohli do takéhoto scenára, ktorý sa absolútne vymiká komerčným vzorcom, investovať $150 miliónov. (13.01.2005)

Možno Stoneova vízia historického veľkofilmu nedosahuje po atraktívnej stránke toľko, čo Scottova, Petersenova a iných, no svojim vecným obsahom ich jednoznačne prevyšuje. Práve možno to je to, čo ma na filme, samozrejme až po hereckom koncerte, tak zaujalo. Len na jemnom náčrte silného príbehu sú dopodrobna popísané historické (a je mi ukradnuté, či pravdivé alebo nie) fakty života tohto velikána. Až na niektoré prehnané vstupy Hopkinsových komentárov a trošku naťahovania sa s minutážou, hlavne k záveru, bol tento učebnicovo-popcornový prierez životom Alexandra veľmi zaujímavým spestrením bájnych filmov. 80%. (17.07.2007)