Lidice

Protože o Lidicích jsem se ve školce, škole, v dalších a dalších školách učil pořád a celé dětství a mládí, tak nějak mi to nesedlo. Faktograficky nepřesné a zavádějící, dějově nyvyrovnané a citově ploché. Toto téma by mělo být zpracováno trochu citlivěji a hlavně pečlivěji. Takhle jsem jen čekal, kdy se na obzoru objeví torzo vytunelované poldovky (29.10.2011)

Kluci německý si přijeli rozdělat ohníček, ale nějak se jim rozfajroval. Cynické? Ano. Ale stejně tak se autoři zachovali k takhle silnému tématu, z něhož se rozhodně dalo vytřískat mnohem víc. Sice je k vidění řemeslně výborně zvládnutý film, ale jen s minimem emocí. PS: na tom Arbeit Macht Frei asi něco opravdu bude, když to postavilo na nohy i lazara v podání výborné Zuzany Bydžovské. (28.10.2011)

Hudba: Michal Hrůza, James Harries , Karel Heřman; O Lidicíh toho mám vcelku dost načteno, takže jsem rád, že se tvůrci snažili držet historických faktů. Nehodnotil bych to jako vyjímečný filmový zážitek, ale není se za co stydět. Co mě však v kině mrzelo je, že je film natočený pouze v širokoúhém formátu 1.85:1 a ne 2.35:1, který zajišťuje více filmový zažitek a že bylo často v záběrech nepřirozeně doostřováno či dokonce nezaostřeno, což působilo rušivě. Na druhou stranu bych ocenil dobré herecké obsazení, včetně opět skvělé Zuzany Bydžovské . (07.06.2011)

Ne, takhle jsem příběh Lidic znát opravdu nechtěl. Místo pořádně mrazivého a emotivního filmu vznikl snímek naprosto kýčovitý, který se snaží diváka rozplakat těmi nejpodvratnějšími způsoby (králíci na hřbitově, závěrečné titulky). Příběhová linie Lidic byla totálně nezajímavá, mladé postavy nesympatické a jiné postavy naprosto nevyužité. Celé mi to chvílemi přišlo, že někdo vzal ten vysoce ceněný scénář, vyškrtal z něj to nejlepší a zbytek nějak poslepil dohromady. Celé je to navíc hodně špatně odvyprávěné a jediná linie, která to zachraňuje, je ta Rodenova ve vězení. Zde se aspoň pár zajímavých scén najde. Režijně utahané a podprůměrné a herecky nevyužité (své si odehraje jen Roden a Luknár). Na loňský Habermannův mlýn se to nechytá ani v nejmenším, a to mám k tomu filmu také výhrady. (17.11.2011)

Když někdo pojme úmysl natočit drama o pohnutých osudech se zemí srovnaných Lidic, čekal bych ve výsledném tvaru cosi jako Schindlerův seznam, maximálně naléhavý a patosu se varující zcela mimořádný film, memento. Když je ten někdo ale Zdeněk Mahler, legendární, dnes však již trochu akademicky působící scénárista, a žena, scénáristka a režisérka Alice Nellis, která film před svou nemocí původně připravovala, dostaneme jen přesně to, co slibují filmové plakáty i úvodní titulky filmu, tedy LIDI CE - osud Lidic rastrem lidí, spíše civilní příběh lidí spjatých s touto historickou událostí, než snímek o bestiálním válečném zvěrstvu. A tak taky celý projekt funguje - s pietou, patosem, místy obchází osudy Lidic po pěšinkách osudů jednotlivců, místy milosrdně zamlčuje (třeba při mučení na Gestapu...), jindy raději jen soucitně naznačuje (ruce dětí v plynovém voze...). Nekonfrontační režie Petra Nikolaeva pak výše popsané jen podtrhává. Problém však tkví v tom, že danou tragédii ve filmu utvářejí spíše jen symboly a symbolické scény (seškrabávání malby z tabulek okenních skel nehty zoufalých matek, pes uvázaný na řetězu, tisknutí oznámení o popravě lidických mužů ve vězeňské tiskárně, velký celek zasněžené krajiny s miniaturní postavou člověka...), skutečný rozměr neštěstí ovšem pak trochu absentuje. Zásadně tu chybějí scény obsahující ryzí emoce. Něco drásavého, palčivého... Přesto jsou Lidice nadprůměrným filmem, který má své místo na slunci. LIDI CE jsou totiž okázalým didaktickým filmem, což není úplně málo. Na svého Stevena Spielberga ale skutečné Lidice ještě čekají... (27.11.2011)