Přežil jsem svou smrt

Snímek přináší nečernobílé pohledy (jen si poslechněme, že se tu otevřeně mluví o kolaboraci některých vězňů, bordelech pro část z nich - těmi bývali většinou kriminálníci, jak tu vypadají kápa a blokoví) na svět nacistických represivních zařízení, postava boxera spíše funguje jako extrakt různých příběhů, které se zde udály a mohly udát. Řekl bych, že toto je snímek, který by se spolu s Boxerem a smrtí (ten je koncipován jinak, jako gradující, Jasný pracuje s všednodenností koncentráku) měl nejvíce zamlouval těm, kteří nějakým prošli. Vím dobře, jak někteří mají výhrady ke způsobu zpracování Daleké cesty a i Lustigově optice (tím pádem i Transportu z ráje). (13.03.2014)

Na tomto strhujícím dramatu boxera Tondy vězněného v nacistickém koncentračním táboře mne oslovilo nepatetické a neidealizované vyprávění (rovnoměrně pronikající do nitra hlavní postavy i do života v táboře, z jejichž konfrontace se rodí celý příběh, který je napínavý jen jakoby „mimochodem“, nezáměrně, přirozeně, bytostně) a neschematizující stylizace postav (zaujala mě například postava dozorce-kápa skvěle zahraná Vladimírem Menšíkem, v níž se pod deformujícím vlivem strachu neopakovatelně smísilo dobro a zlo, strach a odvaha, krutost i pocit viny). A ještě pár vět in margine: Vzhledem k tématu se nabízí i srovnání s jen o něco málo mladším slovenským filmem „Boxer a smrť“. Přes totožnost základního motivu se filmy maximálně liší: zatímco je „Boxer a smrť“ výrazově dokonalá, skvěle komponovaná, sevřená syntéza, úsporně podávající na ploše fragmentu jednoho lidského osudu celou hrůzu koncentračního tábora, je film „Přežil jsem svou smrt“ přímočařejší, epicky bohatší freskou, v níž se hlavní hrdina stává průvodcem po tomto zrůdném mikrokosmu a životech jeho obyvatel. Osobně je mi bližší symbolistický jazyk „Boxera a smrti“, ale i epičtější vyznání kamarádství a vůle k životu filmu Vojtěcha Jasného mne nadchlo. (31.01.2010)

Po atmosferický stránce Jasný exceluje, řada scén si stále zachovává působitost, trochu předimenzovaná, ale originální a osobitá je scéna s židovským pěvcem zpívajícím vězňům Ave Maria. Příběh mě ale příliš neoslovil, to, co se snaží obraz navodit, to diktovaná shcematičnost, uhlazenost a až nevěrohodnost v konání a promluvách postav často až potlačuje. Ani Peterkův výkon mi v hlavě příliš neutkvěl, to už spíš Menšík ve velmi netradiční roli, dle mého ve filmu ani zajímavější postava není. (19.12.2009)

Vojtěcha Jasného si jako režiséra i jako člověka velice vážím (vždyť má na kontě dílo, kterého si z celé naší kinematografie cením nejvíce), ale nemohu opomenout jeho rané období, kdy se teprve hledal a svůj um ještě naplno nezužitkoval - z něhož je právě tento film. Atmosféra je sice hodně solidní a některé scény se zadřou pod kůži (Ave Maria, schody v kamenolomu), celek však nepůsobí příliš kompaktně a scény, které mají spád se střídají s velmi zdlouhavými. Hlavními klady tak zůstává herecké obsazení (tedy až na představitele sadistického esesáka, který vypadal jako Olašský Rom a jeho roli jsem mu moc nevěřil) v čele se skvělým Františkem Peterkou, několik výše zmíněných silných scén a silný námět těžící z prostředí. Ale ani to není málo. 60%. (01.07.2017)

Víc než dobrý film z prostředí koncentračního tábora, nejsem sice historik, ale odvažuji se říct, že je poměrně autentický a působí dosti věrohodně. Můj obdiv patří zvláště rekvizitářům, zato, že dokázali na Barrandově vytvořit tak dokonale vytvořit kulisy, tolik podobné opravdovému lágru. Samotný scénář sice nepůsobí nikterak originálně (podobně se vyvíjí každý film z tohoto prostředí), avšak svůj účel to splnilo - tedy především dokumentárnost oné strašlivé doby. Jinak Peterka jako vězeň-boxer působí velmi přesvědčivě, zastiňuje zde své ostatní kolegy (a to i pozdější populární herce Sováka, Menšíka, Brodského a spol.). (15.01.2013)