Vrah Rosemary

Na tenhle film si pamatuju docela dobře. Někdy v osmé třídě nebo v prváku jsme na to šli do letňáku, protože jsme si mysleli, že je to pokračování Polanského Rosemary má děťátko. Prvotní zklamání z prozření, že to druhý díl není, však hodně rychle rozmetal film samotný se scénou s vidlema ve sprše v čele (pravda, byla tím jediným, co mi v paměti utkvělo dodnes). A tak jsem se k němu po sedmnácti letech rád vracel... Jenže návrat nebyl moc šťastnej. Tehdá v kině mě to snad bavilo, dneska mě to po většinu času nudilo. Za všechny negativa filmu jen pár – tak 40-50 minut mezi začátkem a koncem filmu je to fakt nuda; hlavní hrdinka mi byla neobyčejně nesympatická a to jak vzhledově tak chováním; nejhezčí herečku odkráglujou hned na začátku; vidle jako vraždící nástroj jsou dobrý nápad, ale asi jediný z celého filmu; potencionálního vraha vám okázale předhodí hned na začátku a na konci nezklamou, je to on. Závěrečnej hon po domě je docela zajímavej a i hudba často zachraňuje situaci. Jinak ale docela zklamání. (24.10.2009)

Natočený stejně jako pozdější Pátek 13.ého část IV. Joseph pracuje s minimem světla,zabijení není chvilkové,dobře natočené. Jediné co mě zklamalo,že se vraždí v první půlce filmu,nepočítám ke konci,kdy vrah někoho zastřelí. Savini předvedl jen průměr ze své práce,ono někoho podřezat nebo propíchnout je vlastně docela jednoduché. Ale,když to chtěl režisér. Hudební motiv je dobrý,druhá půlka filmu je jen o tom,že šerif hledá vraha a má při sobě pořád tu holku co jí vrah napadl. Nápad s vojákem zabijákem je dobrý,ale stejně jako ve 4 Pátku 13.ého je vrahovi šance se nějak ukázat až v závěr a celou dobu nevíme ani jakou má masku,ono to vlastně ani nevadí,ale pořád se schovává ve tmě. Z mého amatérského profilu(vy někteří odbornící se nemyslete,že jste profesionálové,protože se vám to líbilo jinak) se jedná jen o skvělý ponurný horor. (23.03.2007)

Zito výborne pracuje s atmosférou a hudbou, že by mu aj veľký Hitch mohol závidieť. Síce ja som mu ako skúsený hororový divák na jeho falošné ľakačky neskočil, ale takúto mrazivú atmosféru som zažil len v pár hororoch. Na rozdiel od Alfreda ale nenecháva vraždy na divákovej predstavivosti, ale ukáže ich vo všetkej ich kráse nádherne zblízka. A žiadne švihnutie nožom popod hrdlo alebo pichnutie vidlí pod pazuchu, ale čistý záber, ako nástroj vniká do živého mäsa, úplná delikatesa pre hororového fandu. Divím sa, že tento frajer v maskáčoch sa nestal rovnakou legendou ako Freddy či Michael Myers a že z tohto nevznikla ďalšia nekonečná séria. Každopádne tento podarený slasher radím na úroveň jedničiek Halloweenu a Nočnej mory z Elm Street. (25.03.2021)

Podstatou slušného slasheru jsou dobře provedené a nejlépe i rozmanité vraždy a Prowler je v tomto ohledu naprosto dokonalý. Vidle a dlouhý nůž coby vražedné nástroje slibují pro krvelačného diváka spoustu zábavy a té se mu i dostane. Základ je naplněn beze zbytku. Herecké obsazení mi ale vůbec nesedlo. Hlavními kladnými hrdiny jsou na první pohled slabošský zástupce šerifa a jeho přítelkyně se sex-apealem věčné panny, celou dobu jsem si přál jejich bolestivou smrt, která ne a ne přijít. Tato dvojice se navíc velmi záhy dostane do centra veškerého dění a máte je před očima téměř celou stopáž. Ostatní postavy jakoby ani nebyly, nepočítám-li jejich krátké krvavé výstupy se zakukleným "vidlákem". Mezidobí mezi jednotlivými mordy jsou někdy opravdu dlouhá a herecké kreace onoho dobytčího dua byly doslova utrpením, a to se opravdu nepočítám mezi náročné diváky. Abych to ale nějak shrnul, patřím mezi fanoušky sekerového žánru a Prowler mne nezklamal a nebýt v hlavní roli skot, mohl bych mluvit i o nadšení. (07.12.2014)

Mnohým ľuďom sa slasher horory (ktorých vynikajúcim príkladom je Vrah Rosemary) zdajú úchylné. Človek je v podstate odnepamäti tvor agresívny (viď staré obrazy sadistických mučení svätých, pred ktorými sa má kresťan ešte modliť). Skúste si vyhľadať obrazy martýria sv. Erazma, ktoré namaľovali Dieric Bouts (15.stor.) a Nicolas Poussin (17.stor.) a potom skúste povedať, že západná civilizácia nie je úchylná. Keď som túto fiktívnu a teda akceptovateľnú hororovú fantáziu videl prvýkrát, cítil som sa ako po poriadnej opici a k filmu som sa vrátil až po desaťročí. Režisér Joseph Zito nie je žiadnym majstrom v budovaní atmosféry, avšak jeho neuveriteľná hardcore verzia slasheru je žánrom, ktorý akúkoľvek atmosféru presahuje. Ak vo Fulciho filme obeť s prebodnutou hlavou umiera okamžite, Zito jej dáva ešte desať sekúnd. Ak Steve Miner necháva Michaela Myersa podrezať obeť jediným rozmachom, Zito štylizuje vraždu tak, ako keby šlo o krájanie chleba. Za tak intenzívne zážitky sa menej než päť hviezdičiek nedáva. Nemyslím, že je vhodné dívať sa na tento film dookola celý týždeň, rozhodne som však presvedčený, že toto dielo reflektuje objektívnu realitu sveta i subjektívnu realitu človeka omnoho zdarnejšie než väčšina iných filmov. Záverečné scény ponorené do znejasňujúceho oparu majú snový charakter, v ktorom sladké snenie ústi do nočnej mory a anticipuje "Elm Street". (14.01.2005)