The Zone of Interest
The Zone of Interest
Strefa interesów
Zóna záujmu
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Režie:
Jonathan GlazerScénář:
Jonathan GlazerKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Mica LeviHrají:
Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Rudolf, Hedwiga a jejich děti žijí ve velkém domě s krásnou, udržovanou zahradou. Každý den slaví společnou večeří, vzpomínají na milovanou Itálii, užívají si víkendové výlety k vodě a procházky s přáteli. Zpoza zdí jejich domova se však ozývají znepokojivé zvuky a občas něčí zoufalý křik. Rudolf Höss je totiž velitel koncentračního tábora v Osvětimi. Mrazivý snímek Jonathana Glazera o banalitě zla si díky svému výjimečnému zpracování odvezl Velkou cenu z festivalu v Cannes. (Aerofilms)
(více)Recenze (323)
Umelecky spracovaný holokaust, konkrétne cez rodinu Hössových. Síce sa tá stiesnenosť občas prejavila, ale nie som fanúšik predlhých záberov. Akí to boli v skutočnosti hajzli vedeli len tí, čo prežili.. ()
Film o holocaustu, ve kterém je nejvíc zneklidňující jakékoliv připomenutí, že se holocaust odehrává. Není třeba jakýkoliv explicitních záběrů, stačí zmínka o peci a naprosto jsem ztuhnul, protože po neustálé ignoraci střelby, neidentifikovaných rozkazů v němčině a štěkání psů, to byla plně vyslovená připomínka, že hned za zdí se odehrává nejhorší tragédie a zločin moderních dějin. A když začaly titulky s vyloženě nepříjemnou hudbou, poprvé jsem měl pocit, že jsou plnou součástí filmu. Ještě se mi nestalo, že by mi film dal takhle silný zážitek, ale už ho nechci asi nikdy vidět. Bylo mi z toho špatně... jako kdybych naplno pocítil zrůdnost holocaustu. ()
Velitel koncentračního tábora má přijít o práci, kterou má rád a jeho žena o domov, který sama vybudovala. Přestože se děj (pokud se dá mluvit o ději) odehrává z velké části před zdí tábora Auschwitz, neuvidíte jedinou mrtvolu, ani náznak mučení či jiného násilí. Slyšíte jen výkřiky, pláč, střelbu a je pochopitelně vidět kouřící komíny krematorií. Tohle úplně stačí k děsivému zážitku a tísnivému pocitu. Možná příliš "artové", ale mě to nesmírně zasáhlo. ()
Vydrzel jsem pul hodiny tehle artove nudy ()
Jonahtanovi Glazerovi sa podarilo natočiť taký art film z najtemnejších období ľudstva, ktorý možno vznikne raz za 30 rokov. Už tá samotná koncepcia (na základe knižnej predlohy – zaujímalo by ma, že ako veľmi sa režisér (ne)odklonil od pôvodného príbehu) – veľký rodinný dom s peknou záhradou v bezprostrednej blízkosti koncentračného tábora, v ktorom žije Hössova rodina. Rudolf Höss je veliteľom koncentračného tábora, jeho manželka sa stará o deti. Dom a tábor rozdeľuje len jeden veľký a dlhý plot. __ Ako môže byť film tak silný a deprimujúci v tejto tematike, kde v postate neuvidíte ani jedného „odsúdeného“ z tábora? Za to však „neustále“ počujete buchot zbraní, kričanie a pľac „neznámych“ ľudí a vidíte dym z pecí, ktoré sú neustále využívané. Každá scéna (schodisko, „Budapest plan“, múzeum), dialóg (Rudolf a Hedwiga) a záber (napr. tie čiernobiele inverzné obrazy) má v sebe silu a o každej z nich by sa dala viesť mini-prednáška. Skutočný úzky pocit, okrem totálneho morálneho odpadu Hössovej rodiny, dáva ten mix čiernej ambient hudby, ktorá deprimujúcim by ani nemohla byť. Herecky a režisérsky precízne odvedená bezchybná práca. Osobné hodnotenie: 92% (*****) ()
Film Zóna zájmu je ve své podstatě neskutečně temným filmem o blahobytu rodiny Hössových, kteří žili hned u zdí koncentračního tábora Osvětim. O čem film je? No, je ve své podstatě prakticky úplně o ničem… Jde o pouhé zachycení toho, jak si rodinka spokojeně žila…Zvolený obrazový narativ je naprosto úžasný. Zvukově jeden z nejlepších filmů loňského roku. Střih je velmi zdařilý, ačkoliv některé přechody mi přišly naprosto zcestné, včetně nesmyslného "titulkového" začátku.Atmosféru ten film má, to žádná, ale radši bych viděl Oscara za cizojazyčný film u dánského Bastarda, který se však do nominace - pro mě záhadou - nedostal.Hezky udělaný film, který se snaží zaujmout svou formou, ale zbytečně si u toho hraje na art.Mírné zklamání, které jsem však tak trochu očekával. ()
Glazer je zpět s dalším filmem po svém úspěšném stopařském sci-fi Pod kůží a tentokrát jde jistě více na ruku divákovi i přes svojí chtěnou experimentální zjevnost, což mu prospívá a nepůsobí až tak prvoplánově jako jeho zmíněný poslední film. Pravdou ovšem je, že scénář občas zakulhá a zbytečně explicitně servíruje divákovi v rozhovorech ústředních postav jejich lhostejnost k jimi páchanému zlu. Nejlíp tak fungují scény, kde mluví diegetický a přece většinou mimorámový zvuk, jež zde působí skutečně démonsky, více než postavy, ty jsou však skvěle zahrané příklady arendtovské banality zla. Obrazy jsou až jak z Anderssona či Suleimana, jen je tu mnohem víc nacistů a pozbývají jakéhokoliv závanu vtipu. Nápad použití neobvyklé perspektivy k nahlédnutí největších hrůz dvacátého století je jistě obdivuhodný stejně jako Glazerova vize. ()
Výjimečně atmosférický film zabývající se tím nejhorším, co se za války dělo. Moc se mi zamlouvalo artové podání s jednoduchým střihem a skvělá práce s kontrasty. Vizuál je nadmíru působivý a byl jsem překvapený, že se někdo dokázal vydat směrem uveřitelnosti doby bez vyobrazení toho podstatného, které je však všudypřítomné. Co ale jednoznačně vystavělo atmosféru, byla hudba a zvuk jako takový. Nutno říct, že to na mě občas působilo až Hitchcockovsky. Každá nota a každý vzdálený křik a hukot vás nutí zarazit se hlouběji do sedačky a při závěrečných titulcích už v sobě máte tak hlubokou depresi, že chcete z kina rovnou utéct. To navíc podtrhne závěrečná scéna s prázdnými chodbami. Byl to jedinečný zážitek, ale nejsem si jistý, jestli bych si to pustil znova. ()
Zajímavé bylo jen téma a pojetí filmu.... A to je vše, další nudná art sračka.... ()
Nevím, co si mám o tomto filmu myslet. Na začátku byla asi 3minutová tma s mizejícím názvem filmu, pak jsou tam dlouhé sceny, kterak Hedwiga Hössová dětem a své matce vypráví, co pěstuje na zahradě apod. Rudolf Höss řeší „běžnou rutinu“ (stydím se za použití tohoto pleonasmu) ohledně tábora, oslava narozenin a další nudné scény. Takže ten film nemá v podstatě žádný děj, zápletku, emoce, gradaci apod. Hedwiga se párkrát rozčílí, aby herečka měla co hrát. Aby to režisér nějak trochu oživil, tak ho napadlo, že do filmu namontuje podivně stylizované vsuvky o židovské holce, které nemají žádnou pointu. Končí to scénou v současnosti, kde uklízečky připravují muzeum v Osvětimi pro další návštěvníky, ta scéna připomína spíš reklamu na Cif. Divný a těžko uchopitelný film = 3 hvězdičky. PS: Není Rudolf Höss jako Rudolf Hess, já jen, aby pak někdo nebyl zklamaný... ()
Kontroverzní tvůrce Jonathan Glazer se po 10ti letech vrátil za kameru, jen aby doručil další drama o holokaustu, což bude navždy věčné téma, jaké všichni kritici anebo diváci vlastně jen málokdy strhají z důvodu jakéhosi respektu k oněm tragickým událostem.. Zóna zájmu vypráví vyoayerský příběh o Rudolfu Hössovi, jednom z velitelů koncentračního tábora v Osvětimi, a jeho rodině, kteří žijí vlastně úplně normální životy, radují se, čtou si nebo večeří, dokud si divák neuvědomí anebo postavy neuvědomí, kde se nacházejí, a že residence Hössových je hned za rohem za proslulým likvidačním monstrem.. Odosobněně popisované charaktery, představivostí zahalená nacistická zvěrstva a přitom všechno vrhá stín absolutní beznaděje a paradoxu.. Zóna zájmu tak stojí především na kontrastu, jaký dělí přepych vydržovaných Hössových a za pár zdmi trpícího židovského obyvatelstva... Občas chce snímek pojmout trošku širší záběr, proto zmíní vyšší důstojníky SS, anebo legendární mytickou konferenci ve Wannsee, ale faktem zůstává, že sledovat možná největší odpornosti dějin skrze noční košilky rozmazlených nácků je až moc odvážné. Absurdní podívaná, která na to jak silné téma chce zaobírat, spíš mnohem víc tne do toho, že nepřítel skutečně může čekat před branami a není na škodu to tam občas zkontrolovat.. 60% ()
Vidím to naprosto stejně jako ve své recenzi MrHlad. ()
Další film, který má divákovi přiblížit hrůzy holokaustu je zároveň dalším filmem na podobný téma, který mě minul, tentokrát ale úplně. Celý film sledujeme velitele koncentračního tábora a jeho rodinu, jak si nerušeně a spokojeně žijí ve svém domě, zatímco za plotem je celou dobu slyšet křik, hluk a střelba. Problém je v tom, že za celý film neopustíme brány domu a jeho zahrady. Já mám dobrou představivost a dovedu si domyslet, co za zvěrstva a prasárny se v Osvětimi děly, ale z takovýho podání jako tady si na zadek nesednu. Nedivím se, že si tenhle film odnesl cenu z Cannes, protože je to tak, že u čeho já se nudím, tak je skvěle ohodnocený. Jednu hvězdu bych si zasloužil já za to, že jsem to celý dokoukal. Ale to bych tuhle nudu, kde mě nezaujala jediná minuta, moc nadhodnotil. ()
Trosku nudny, ale obraz a kamera super. I Rudla si je docela podobnej ()
Glazer servíruje opravdu mimořádně nervydrásající podívanou. Je to pomalá podívaná velmi, extrémním způsobem znepokojující. Jednak věcmi co nevidíme a i věcmi, které vidíme a to předvším, co se odehrává v domě za zdmi tábora v Osvětimi. Mráz šel po zádech, neboť režisér ani za mák film neboostuje. Naopak se snaží divákovi naservírovat chlad s jakým se Rudolf Höss prochází po své zahradě, třeba i jako anděl apokalypsy v bílém, pokřikující děti a jeho pyšná žena představuje své matce krásy své zahrady a co vybudovala díky tisícům zplynovaným lidem. Zrůdnost hlavních postav se neprojevuje nijak moc okázale. Naopak je to umírněné a tiše cynické, kdy se pak již i dozvíme jak Hössr to plynování baví a jak by nejraději zplynoval celou párty Nacistů. Statická kamera a znepokojivé zvuky pouze dotváří neklid, který mě celým filmem provázel. Byla to síla. Jen až moc pomalá a divácky nepřívětivá. 80% ()
Vskutku jsem nečekal, že film, který se dostal do zóny zájmu (jsem to ale duchaplný) širší veřejnosti, bude zároveň tak okázale a nesmlouvavě parametrický. Dokonalé podřízení všech složek filmu ústřednímu konceptu je mi velmi sympatické a nese své tísnivé plody, ovšem pro mě za cenu až příliš velkého odstupu, u kterého si nemyslím, že jej Glazer zamýšlel. Rytmus všedního života rodiny Hössových řídí styl i vyprávění, synchronizuje naše prožívání času a místa s jejich prožíváním a to natolik dobře, že si při své imerzi zvykneme na zvukovou kulisu naznačených zvěrstev zpoza zdí Osvětimi, v důsledku čehož se možná sami dostaneme o něco blíže k pochopení toho, jak si na totéž, ovšem v reálu mohli zvyknout i samotní Hössovi. Zóna zájmu tak sugestivně ilustruje, jakým způsobem příslovečná “banalita zla” mohla holokaust umožnit. Bylo pouze zapotřebí, aby lidé jako Hössovi přijali existenci zla, tedy holokaustu, jako něčeho, co existuje mimo jejich zónu zájmu, mimo jejich dům a zahradu, navzdory tomu, že nářek, vřískot a střelba tvoří stálé pozadí jejich života. Jakmile však fim tuto tenzi mezi obrazem (každodenním životem Hössových) a zvukem (provoz Osvětimi) na svém začátku ustanoví, nikam se nevyvíjí. Zobrazovaná disonance nikam negraduje, nijak se neprohlubuje, ani se nijak nevariují uplatňované prostředky jejího ztvárnění. Transparentnost a doslovnost ústředního konceptu nezadává podněty pro další kontemplaci a po určité době pro mě kvůli tomu začal film ztrácet svou zneklidňující hranu, což nejenže nepovažuji za zamýšlený účinek, nýbrž bych přímo řekl, že je v příkrém rozporu s Glazerovou snahou zneklidňovat nás lhostejností postav, když jsem se sám stal lhostejným jako divák. Možná by se dalo namítnout, že je cílem, abych se zděsil nad tím, že mě pohltila stejná lhostejnost jako postavy, ale to mi přijde jako příliš příliš sebereflexivní, než aby to fungovalo. Byl to až závěr filmu, kdy do filmu vstoupil ten chybějící významový rozměr, který dále pracoval s reflexí zlhostejnění. Ukázat hrůzy holokaustu opět jako každodenní pozadí, tentokrát v naší přítomnosti, načrtává skvělou paralelu mezi Hössovými a námi jako diváky a potenciálními návštěvníky tohoto a podobných muzeí - pro nás i pro ně se holokaust stal něčím, na co jsme si zvykli a co jsme přijali jako součást našeho světa, třebaže z odlišných důvodů a za drasticky odlišných okolností. Rovněž se díky tomu realita masového vyvražďování zpřítomňuje, neboť nám film připomene přímé důsledky plánu, na němž se Höss podílel. Vyvaruje se přitom patosu a didaktičnosti právě ukotvením v každodennosti. Kdyby tímto způsobem z různých hledisek problematiku zlhostejnění vůči zlu Glazer prozkoumával napříč celým filmem, byl by ještě o to působivější, ačkoliv i ve stávající podobě jej ztvárňuje velmi evokativně. ()
Dlouho jsem přemýšlel nad hodnocením.. na jednu stranu Glazer vytváří hodně absurdní a morbidní drama podle skutečné události a inspirované knihou, které skvěle portrétuje ráj na zemi bez ohledu na to, co se děje za zdí. Glazer zde nemoralizuje, právě naopak pouze zobrazuje nepatologičnost tehdejší doby, otupělost vůči zlu. Díky tomu je Zóna zájmu relativně odlišná oproti Chlapec v pruhovaném pyžamu, který se snaží moralizovat a zobrazovat utrpení. Na druhou stranu Zóně zájmu chybí spád, postavy jsou nudné (což lehce podporuje příběh) a Glazer se vůbec nesnaží jakkoliv odůvodnit příběh postav (což taky podporuje příběh, ale filmově to za mě nefunguje) - dalo by se to brát jako vhled do nacistické rodiny, který ale k ničemu nevede, prostě se nějak odehrává. 78 % ()
Podobný, emoce drtící zážitek jsem měl z filmu.... "Chlapec v pruhovaném pyžamu"..... ()
Silné, byť se mě to nedotklo tak, jak jsem očekávala. Revoluční svým přístupem. Velmi chladné a nepříjemné, bolestivé na poslech. Nepochopila jsem jen závěr se zvracením a flashforwardem. Oscar za zvuk je podle mého názoru nutností. ()
Chladný dedramatizovaný film zachycující rodinu velitele KL Auschwitz a porady vedoucích SS.(50%) ()
Související novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (více)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (více)
Reklama