Black Books

Hodně zábavný bricom z pera jednoho z největších resuscitátorů britského televizního humoru, Grahama Linehana. Stejně jako v jeho pozdějším dílku IT Crowd sází na chemii tří hlavních postav, jenž se poněkud vymykají našim představám o normálních lidských bytostech. Fran je psychicky labilní, silně zakomplexovaná majitelka obchodu se záhadnými věcmi, Manny je vousatý, vlasatý, silně zakomplexovaný, submisivní a hlavně zdeptaný, cca čtyřicetiletý chlapík, který se ke své smůle jednoho ne moc pěkného dne nachomýtne k Bernardu Blackovi a začne pracovat v jeho knihkupectví. A konečně, Bernard Black je trochu šiblý, hodně zakomlexovaný, cholerický Ir, věkem něco kolem třicítky. Těžko byste hledali větší trosku nebo nenapravitelnějšího ochlastu, zkrátka geniální postavička. Update, 2014: Před sedmi lety jsem hodnotil čtyřmi, což se mi zpětně, s vědomím toho, kolikrát jsem od té doby viděl všechny díly a jak se u seriálu dodnes směju, jeví jako neuvěřitelná rozmazlenost a sprostota. 90% (14.03.2007)

Britcom z rodu Červeného trpaslíka, kterému obšem chybí takový ten opravdu chytrý humor. Místo toho spoléhá na absurdní dialogy a místy až pitvoření - to ale stále srovnávám s tou nejlepší britskou konkurencí. Jinak je Black Books uspokojivě vtipný a kvalitní seriál. Jenom to nadšení se v mém případě zatím nějak nedostavilo. (06.10.2006)

Každý správný knihovník má rád svoje zákazníky, protože díky nim je živ. Věčně opilý Bernard není správný knihovník a svoje zákazníky ze srdce nenávidí. Kromě toho kolem sebe jen zřídkakdy někoho snese a je proto zázrak, že se v jeho blízkosti bez (závažnější) újmy dokážou pohybovat roztomile naivní Manny s naprosto vytříbeným vkusem pro umění a sociálně nepružná, nezdravě alkoholu a cigaretám holdující Fran. Ale ještěže tak, protože s tímhle nesourodým trojlístkem je legrace přímo náramná. Humor je to vskutku absurdní a musí sednout. Já už to prostředí útulně rozházeného antikvariátu považuji skoro za druhý domov, a to jsem se začala dívat až nedávno. Black Books jsou pro mě mezi seriály naprosto ojedinělým zjevem a jsem ráda, že jsem na něj narazila. - "Maybe the art is saying cows know something we don't." (12.09.2022)

Dvoustý komentář... ano, to se hodí :-). Po dokoukání celé série Červeného trpaslíka (nebo ještě v průběhu posledních řad) jsem si říkala, co budu propána sledovat potom... Dostala jsem doporučení z více stran na Black books a už po prvním díle jsem věděla, že to bude náhrada více než adekvátní. Zároveň se mi hlavou honilo více myšlenek, např.: jak jsem se doteď obešla v knihovně bez smetáku, nebo: jsem na ty čtenáře moc měkká, popřípadě: máme otevřeno každý den stejně, jak nudné... :-) Bernard Black, Manny a Fran jsou tak odlišní, těžcí mimoni, které si ihned zamilujete, přestože chodit do jejich obchodů může být leckdy riziková záležitost. Jsou tak... sví, až to bolí, a příhody, které se jim stávají, jen podtrhují jejich osobnost. Z oné trojky jsem předtím znala jen "Fran", Tamsin Greig, jako popletenou + ukecanou slečnu Batesovou z minisérie bbc Emma. Black books byla láska na první pohled, vlastně již po pár vteřinách jsem měla jasno, po první sérii házím zodpovědně za pět* a musím je propašovat do topky... a hurá na druhou řadu :-) (30.07.2013)

Ze začátku mě seriál moc nepřesvědčil ale po pár dílech jsem si na tu zvláštní trojku a jejich knihkupectví zvykl stejně jako na jejich humor a začal se velice dobře bavit. Není to tak kvalitní jako "Partička IT" ale jedná se o jeden z těch lepších britských sitcomů, který je mi sympatický obsazením i tím, že zbytečně nevrší další a další epizody jako je tomu u amerických kolegů. (02.05.2010)