Čas vlků

Toto bolo sklamanie pre mňa. Zúfalý film, kde každý viní každého a každý sa ku každému chrbtom otáča. Dialogy iritujú a z toho neustáleho revu mi už praskali ušné bubienky. Navyše Benny, malý krpatý zmrd, bol iba na obtiaž a konštantne mi pil krv. Zrejme to bol Hanekeho zámer, ale tento film bola jedna veľká nuda, pri ktorej ma mole žrali a svrbila prdel. Haneke by mal zostať pri tých svojich úchylných brutalitách a neprplať sa s nejakými apokalyptickými sračkami. (26.08.2009)

Plyne to odnikud nikam, ale to docela dává smysl. Co má taky matka z města se dvěma dětmi dělat. Prostě spoléhá na druhé. Vadilo mi, že nebylo řečeno v čem je přesně se světem problém. Pochopil jsem, že měli nedostatek vody, ale to je vše. Celkové živoření mi přišlo vyobrazeno dobře a události, které přerušovaly obecnou apatii byly většinou neradostné. Nejradši jsem měl dceru a jejího kámoše výrostka. Účel posledního záběru z okna vlaku mi zůstal skryt. (27.09.2014)

Zatím nejslabší Haneke, co jsem viděl. Nesympatické postavy v nezajímavém postapo světě řeší nezáživné životní strasti a do toho se občas nudně filozofuje. Nejde mi do hlavy, proč měl Haneke potřebu tohle natočit. Od tvůrce jeho formátu bych čekal, že když už se pustí do žánrového filmu tohoto ražení, tak má v rukávu něco, co jeho záměr opodstatní. Pokud měl v plánu natočit anti scifi, jak jsem někde slyšel, tak se mu to rozhodně nepovedlo. Když bych to srovnal například se Solarisem, ve kterém Tarkovskij využívá vesmírnou sci-fi k rozehrání motivů jemu vlastních, tak jde o hrubý nepoměr. Tarkovskému se povedlo vymanit se z žánrových mantinelů – i když on sám tvrdil, že nedostatečně – a vytvořil něco výjimečného. To samé se mu pak později – dokonce ještě lépe – povedlo ve Stalkerovi. O Hanekeho Čase vlků se podobná superlativa říct nedají. Najdete tu některé jemu typické prvky, ale ve své podstatě film ze žánru postapokalyptických filmů ničím nevybočuje a stal se jeho součástí jako další z mnoha obyčejný příspěvků, což je prostě v případě Hanekeho obrovsky promarněný potenciál. „Postapokalyptický film Michaela Hanekeho“ zní na papíře opravdu lahodně, ale výsledný pokrm je značně nedovařený polotovar. Viděl jsem mnohem lepší postapa od mnohem horších režisérů. Ale tak co, i mistr tesař se někdy utne a já tohle klopýtnutí mistrovi odpouštím. (04.08.2019)

Těch 5 hvězdiček z mé strany je možná slabších, přeci jen se mi Čas vlků asi ve dvou scénách trochu táhl... Na druhé straně řada dlouhých pomalých záběrů tu význam má a nabízí možnost hlouběji se do té depresivní atmosféry v krajině po neznámé, stále se stupňující zkáze, hlouběji vžít, procítit to nekonečné čekání na spásu v podobě vlaku, který možná ani nezastaví nebo se vůbec nedostaví (?)... Postapokalyptické filmy sám zase příliš v oblibě nemám, když si vzpomenu, jak se mi vůbec nelíbil ani níže zmiňovaný domácí příspěvek do subžánru Konec srpnu v hotelu Ozon, ani francouzský Malevill, a taková Planeta opic ve mě vyvolala spíše jen údiv nad tím, z jakého úsměvného bizáru své doby mohl vzniknout takový kult, ale tento film na mě díky silné atmosféře (na níž má silný podíl i promyšlená kamera) celý hodně zapůsobil a dokázal zaujmout i ve své filozofické rovině. Ačkoliv řada lidí zvykne označovat Michaela Hanekeho za režiséra krutého a nelidského (a minimálně v jedném filmu jsem už v minulosti s Hanekeho nelidskou krutostí měl značný problém i já), v tomto případě bych ho díky hodně silnému závěru vnímal takhle s obrovskou rezervou. Čas vlků se zamýšlí nad lidskou krutostí a hrozbami světa, do jisté míry už zničeného mj. člověkem, ale naštěstí vedle toho zla ukazuje i naději v podobě stále přetrvávajícího a kdesi hloubce ukrytého dobra coby jednu z možností spásy. Má v sobě řadu silných scén, ať už po obsahové nebo i vizuální stránce, z těch silně pocitových bych vedle posledního „vlakového“ záběru osobitě zmínil staticky nasnímaný, přesto působivě ztvárněný pohřeb v přírodě za doprovodu tklivého žalozpěvu a průvodu mužů s pochodněmi v dáli na kopci. [85%] (29.12.2021)

ocenenia : MFF Cannes 2003 - Nesúťažný výber ◘◘◘◘ Čo vlastne robí človeka človekom? Schopnosť nastoliť "řád" (poriadok)? spolupatričnosť? individualizmus? schopnosť sebaobety? nádej? alebo iba tá najpevnejšia vôľa prežiť bez ohľadu na okolnosti a budúcnosť? čo dáva človeku silu žiť a chcieť žiť? V čo človek verí, že napriek vedomiu vlastnej pominuteľnosti dokázal nájsť v sebe toľko vôle a podmaniť si celú Zem a stvorenstvo? Je naozaj koncept ľudských dejín hladaním slasti a vyhýbanie sa strádaniu pre čo najväčšie masy - utilitarizmus (Bentham)? alebo najvyšším kritériom je kantovská morálka? alebo predsa len má pravdu Schopenhauer, že svet je iba vôľa a predstava? podnetný film (06.10.2011)