Jen pro tvé oči

Ježiš, dědo, co tu pobíháte?! Vás zase pustili na procházku? Ne, už se Mooreovu věku asi nemůžu smát, protože do téhle doby šlo o nadsázku, což se může, ale smát se OPRAVDU starému člověku, že je OPRAVDU starý, to už není hezké. Že podle toho vypadá i tahle jinak nadějná Bondovka, to je věc jiná. Jediná působivá část je pak lezení po skále, kde je Bond zabírán dostatečně zdálky na to, aby nám bylo jasné, že tam vlastně vůbec není Moore. Jo a uznávám, že i závěrečný fórek má šťávu. Opět proto, že v něm není Moore. :-D PS: Bondovské sérii budu vždy vyčítat, jakým způsobem nezvládla využít postavu Blofelda. Nejprve ji sáhodlouze představuje, pak, když je jí divák zaujat, zásadně rozmělní její stylizaci, aby nakonec skončila takto nedůstojně a vzhledem k Bondově spojení s ní nelogicky. Největší fail série! PPS: Výběr hudby je tak strašně osmdesátkový, že to snad nemůže být myšleno vážně. (03.09.2011)

Začal by som trochu atypicky až netradične, a pritom to veľmi súvisí s Jamesom Bondom. Určite poznáte filmové trháky: „Príbeh zo západnej strany” a „Zvuk hudby” , pod ktorými je inak podpísaný významný režisér - Bob Wise. Nakrútil i mnoho ďalších, zaujímavých snímkov, veď znalci už isto vedia, ktoré medzi ne patria... Ale vedeli ste, že pôvodne začínal, ako filmový strihač, keď medzi svoju mimoriadne najlepšiu zákazku si môže priradiť taký klenot klasického Hollywoodu, akým bezpochyby je - legendárny Občan Kane ? Tak, to je už čo povedať ! Perfektné, de-facto, už počas strihania tohto miľníku kinematografie, si vycibril svoje filmové oko, pričom mal dokonalý prehľad o tom, čo treba vystrihnúť, čo si treba ponechať, a tak práve aj vďaka nemu môžem tento film obdivovať donekonečna a ešte ďalej. _ A tým konečne prechádzam ku Johnovi Glenovi, ktorý sa najprv živil, ako pomocný režisér a strihač niekoľkých predchádzajúcich bondoviek, čím si zároveň vytvoril fascinujúci cit pre výslednú kompozíciu všetkých scén (sekvencii), čiže akurát len debutuje, ako director, kedy súčasne a postupne, chronologicky nakrúti úplne najviac bondoviek, s konkrétnou číslicou=5. Ja osobne som zástancom KVALITNEJ strihovej skladby každého jedného filmu, ktorý zrovna pozerám, čiže akonáhle nefunguje tento filmový aspekt filmového editora (editorov, voľakedy existovali i vynikajúce filmové strihačky, akými boli: Anne Bauchens, Barbara McLean, Adrienne Fazan, Dorothy Spencer, Anne V. Coates a cetera, ženy majú skrátka väčší zmysel pre čokoľvek), automaticky uberám hviezdičky smerom nadol ! A síce zrovna teraz nestrihal, ale John Grover v strižni už dávno vedel, ako má spájať jednotlivé zábery dohromady, lebo mal po ruke svojho mentora Johna Glena, ktorý je priekopníkom aktuálnej svižnosti a hravosti filmov s Jamesom Bondom ! No, treba taktiež podotknúť, že bič z hovna neupletieš, a preto aj samotný režisér musí poskytnúť daný materiál, aby mal s čím „montážnik” pracovať. »Iba pre tvoje oči« je vskutku strašne podarená hra s divákom, má množstvo akčných a dynamických pasáží, s rýchlym a extra dobre zvládnutým strihom na súši i pod vodou, aj priamo nad vodou, k dispozícií i nekonečno brilantných nápadov, čo všetko sa dá podniknúť na lyžiach, v aute, počas naháňačky, alebo záverečný, horolezecký adrenalín na skale atď. Apropo: Sheena Easton mi naservírovala nádherný song takmer na samý úvod, hneď potom, ako vrtuľník zhodil naničhodníka Ernsta Stavra Blofelda, rovno do vysokého komína, čím som sa fantasticky-pozitívne, a neuveriteľne vystrojil na zvyšné sledovanie tejto pozoruhodnej bondovky, ktorá neostala svojej povesti nič dlžná. Slintal som samým nadšením, a to nielen nad krásnou Melinou Havelock. (26.03.2020)

Bond č. 12 – Je pro mě lehce nepochopitelné, že se Roger Moore objevil v ikonické roli sedmkrát, zatímco mnohem přesnější Connery „jen“ šestkrát. Zápletka je fádní, tempo dost nevyvážené, Moore se místy tváří, že ho to celé moc nebaví. Potěší akční sekvence na sněhu i závěr na skále, jinak tu ale máme díl bez výraznějších příměsí. Ženské hrdinky navíc tentokrát poměrně nepřitažlivé. (07.09.2015)

Jaj Moore, Moore, tak se ti na stará kolena přeci jen zachtělo být akčním hrdinou? Koneckonců, proč ne, scénář na to je, zápletka se po doslova a do písmene ulítlém Moonrakeru vrací zpátky na zem, dokonce kamsi hluboku do flemmingovské historie a hraje se zase podle jednoduchých karet. Žádné super apokalyptické vynálezy, žádná super udělátka a super padouchové, ale stará dobrá KGB, nevypočitatelné podsvětí a jeden ztracený britský přístroj. A o něj usiluje jako 007, tak několik podivných subjektů z řad mafie... Je patrné, že se píší léta 80., zejména úvod filmu jako by vypadl z nějaké pokleslé americké detektivky tak typické pro onu dekádu, do toho nám hraje příšerný casio pop a už značně dýchavičný Bond Moore se snaží dokázat, že na to stále má. Má? Bez sarkastických hlášek, jejichž přívod mu scénář uzavřel, ani omylem. Doubla potřebuje snad i na běh do schodů, šarm veškerý žádný a jeho charakteristické machovství nahrazuje dědkovský sex-appeal. Naštěstí je tu druhá půle, kde se srovná jak zvuková kulisa, tak hlavní představitel a na Moorovku se odvíjí až překvapivě vážný a napínavý děj se snad nejlepším koncem, jaký kdy Bondové měli tu čest sehrát (telefonát ministerské předsedkyni). Přísně tajné je dřevitá špionovka, která narozdíl od Srdečných pozdravů z Ruska postrádá jednotící charisma hlavního aktéra a nám, kterým se z popkultury 80. let dělá špatně, připravuje několik horkých chvilek nevolnosti, ale v důsledku je to dobrá zábava s poměrně slušnou akční režií Johna Glena. Rozhodně lepší než galaktický úlet Moonraker, ale Moore byl stejně nejlepší tam, kde se nebral vážně. (08.11.2004)

Po předchozí vesmírné noční můře, kvůli které se často o půlnoci budím zalitý potem, se konečně tvůrci ukáznili, vrátili se s Bondem zpátky na Zem a dali vzpomenout na časy, kdy Sean Connery sváděl ve vlaku lítou bitku s Robertem Shawem. Pokud by to neudělali, místo v Řecku se tenhle díl mohl odehrávat někde okolo Saturnova prstence. Je to opravdu osvěžující změna, takže 007 už není jenom hláškujícím strojem neustále rozepínajícím dámské podprsenky, ale opravdovým agentem s povolením zabíjet. Přibylo realistické akce, banda padouchů se svou výdrží rovněž vyšvihla (k jejich zneškodnění je nestačí jenom prohodit oknem, ale rovnou shodit ze sály) a zdejší bondgirl mi padla do oka nejen svou krásou, ale i chováním. Bond si tentokrát její srdce musel pracně vybojovat, ale stejně jako on, i divák nakonec dostal to, po čem celou dobu toužil. P.S. Roger Moore je na stará kolena charismatičtějším agentem, než byl při své první misi v Žít a nechat zemřít. (03.01.2012)