Masaryk
Masaryk
A Prominent Patient
Režie:
Julius ŠevčíkKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Karel Roden, Hanns Zischler, Arly Jover, Oldřich Kaiser, Paul Nicholas, Milton Welsh, Dermot Crowley, Tim Preece, Gina Bramhill, James Flynn, Emília Vášáryová (více)Obsahy(1)
Prožil život bohéma, miloval ženy, hudbu, velká gesta. V jeho srdci bojovala nespoutanost extravagantního umělce s povinností a morálkou úředníka, diplomata. Velkou část života procestoval, ale nikdy nezapomněl na zemi, z níž pocházel, na republiku, kterou založil jeho otec Tomáš Garrigue. Smrt Jana Masaryka je dodnes zahalena tajemstvím. Mnohá tajemství se však skrývají i v jeho životě! Dramatický příběh, věnovaný osudům velvyslance a pozdějšího československého ministra zahraničí, Jana Masaryka, se vrací do doby těsně před druhou světovou válkou. Ve třicátých letech vrcholí Masarykova diplomatická kariéra, kterou tráví převážně ve Velké Británii, kde se snaží dostat světové mocnosti na stranu Československa. Muž, oceňovaný jako brilantní řečník, zábavný společník a milovník života, má však i svou temnou stránku. Masaryk hledá únik před svým jménem, před odpovědností i před sebou samým v hýřivém životě, alkoholu a drogách, ale také v neustálém sebetrýznění. Tehdejší velvyslanec v Londýně se najednou ztrácí z veřejného života. Přerušuje kontakt s politickými kolegy i s přáteli. Na několik měsíců mizí, kamsi do Ameriky... Na pozadí historických událostí se odehrává napínavý životní příběh okouzlujícího, ale nevyrovnaného, sebedestruktivního muže a jeho marného boje o budoucnost vlastní země. (Bioscop)
(více)Recenze (536)
Na hviezdičky rovnako kvalitné ako Anthropoid, ale iným spôsobom. Masaryk nie je akčný, neobsahuje hezouny ani milostný motív. Je politický, obsahuje sex, drogy, polovicu stopáže v psychiatrickej liečebni a v ústrety ide divákom, ktorí ocenia umeleckejší dotyk osobitejšou formou. Nejde mu o strhnutie emocionálnym príbehom, ale o to, čo najdôstojnejšie, formálne na svetovej úrovni, zobraziť zhrnutie historicky významných udalostí okolo jedného charakteru. Všetky nominácie na Českého leva zaslúžené. Od scenára, ktorý rozumne prepája štúdiu osobnosti sklamaného Masaryka s presne tými kľúčovými dejepisnými udalosťami, ktoré ma zaujímajú, cez vydarené zachytenie doby a ponurej atmosféry veškerých lokalít (hlavne interiéry palácov, pracovní so závesmi s protisvetlom sú mňamka), až po (samozrejme) super hercov. Je to chladnejší filmový zážitok, ale stojí za to. ()
Typickej vyhajpovanej produkt. Neřešme to, že tvůrci Masaryka našli kličku v pravidlech ČFTA (fakt byli tak posraní z letošní konkurence?), fakta jsou taková, tohle je řemeslně slušně zvládnutej českej biják, ale většinu cen bych dal někomu jinému. Roden válí, Kaiser odvádí svůj standard, Jašków je na pár minutách v roli Moravce charismatičtější, než deklamace Landy v Českém století. Kamera, hudba, výprava, vše na jedničku. Ševčíkův Normal jsem žral, od té doby jsem se na něj nepodíval, asi ze strachu, že byl horší, než jsem ho tehdy vnímal. Dalšími scénáristy byli v současnosti populární Petr Kolečko a můj oblíbený spisovatel Alex Koenigsmark, který před pár lety zemřel. Dost nesourodá trojice, ani jednomu z nich se mě nepodařilo strhnout některou z dějinných událostí. Jestli to nebude tím, že jde o další dílo, které zobrazuje některé principy z našich dějin, s konkrétními událostmi ale nakládá velice volně. Olga Hepnarová nebo i moje milovaná (a většinou nenáviděná) Učitelka mě dostaly víc. ()
Nebyl to název filmu co mě lákalo do kina, ale především velká zvědavost, jak se jeden z elitních českých herců vypořádá s reálnou postavou. Musím říct, že jméno Juliuse Ševčika mě nenaplňovalo příliš velkým optimismem, ale je to mladej kluk, začátek kariéry, tak má právo na další šanci. Začátek filmu mě tedy příliš neoslnil, Masaryk tam do sebe sázel jednu lajnu za druhou až jsem měl pocit, že spíš než syn "tatíčka zakladatele" to je příbuznej Vincenta Vegy, ale čím víc začaly ve filmu převažovat dialogy, tím víc získával na síle. Určitě bych nedělal tak dlouhou "boxerskou" scénu a naopak dialogy Masaryk vs Beneš resp. Roden vs Kaiser bych s klidem protáhl, protože nejen, že tyto dialogy mají co dát z hlediska příběhu, z hlediska vnímání situace naší země, ale i z hlediska hereckého, protože sledovat ty dva, to je luxusní zážitek. Copak u Karla Rodena to snad už ani nepřekvapí, že opět zaválel a nepochybuji o jeho nominačce na Lva, ale u Oldy Kaisera mě mrzí, že neměl víc scén, to je u nás naprosto nedoceněnej herec a moc, moc bych mu přál velkou dramatickou filmovou roli. Trošku jsem odbočil od filmu, ale má to svůj záměr, protože další pochvala bude pro Juliuse Ševčíka, vzal si na zpracování velmi těžké téma a obstál. Film působí po obrazové a herecké stránce velmi profesionálně. Možná je fakt škoda jen těch kratších dialogů, ty poslední mezi Benešem a Masarykem to byla vysoveně výstavní scéna. Stupňující gradace a emotivní složka dělají svoje. Navíc jsem si tak říkal, jaký osud by naše země měla, kdyby byl u moci Jan Masaryk a ne Beneš. Nejedná se o žádní moderní politický thriller, ale o řemeslně kvalitně odvedenou práci na poli komorního dramata a to je zřejmě to nejlepší co mohl Julius Ševčík udělat. ()
Naprosto světový film, který ale ocení asi jenom Čechoslovák. Je totiž, dle předpokladů, plný zásadních dialogů, který nejlépe vstřebá nějaký historik a nebo našinec se zájmem o českou historii. Osobně mě třeba zaujal rozhovor s Konrádem Henleinem, který pro film nebyl vysloveně zásadní, ale člověk znalý si ho okamžitě všimne a vstřebává každé další slovo, který s Janem Masarykem pronese. K tomu můžu říct, že jsem pročítal řadu názorů historiků na tento film a jsem rád, že se pokusili držet co největší historickou přesnost. Na druhou stranu mě trošku mrzí, že nádherná, podle mě kvalitně až světová kamera, která se imaginárně roztočila v Americe, Anglii, ale i v nacisty okupované Praze, nebyla trošku víc akční. Vše ale vynahrazovaly herecké výkony, kde Karel Roden byl naprosto excelentní, ale Oldřich Kaiser, coby Edvard Beneš, byl ještě lepší. Celkově ale musím říct, že tak dobrý a stylový film jsem v Česku viděl snad naposled s filmem Ve stínu. Zároveň jsem rád za objasnění některých historických situací samotnými tvůrci a děkuji jim za to, že něco takového mohlo vzniknout. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $1,330,000▐ ťažký film a téma na akékoľvek vychutnanie, presne tipovo anglicky chladný film, bez emócii, citu, herecky Karel Roden dosť dobre ale točí sa to skoro celé okolo politiky ale je to také na vedľajšej koľaji, tieto udalosti by chceli silnejšiu vyhrotenosť, gradáciu, skôr zaujmú epizódky zo psycho sanatória, na takú veľkú žatvu Českých Levov je to trošku málo /videl v kine: 45%/ ()
Nefunkční jako psychologické i politické drama, i když se to strašně snaží polidštit před a pomnichovské události na úroveň reálného osobního traumatu. Ten film je mechanický, toporný, suše ilustrativní (rámování politiky profánními zábavami a pak operou, omg), neživotný a nepříliš pronikavý. To nejzajímavější na něm není doslovné drama z blázince, ale pohled do zákulisí diplomacie... tam bych tomu pár náznaků zajímavých momentů přiznal, bohužel jako celek je to nefunkční patchwork různých postupů a žánrů. ()
Povedený česko-slovenský film, který řemeslně a vizuálně vypadá jako velká evropská mezinárodní koprodukce, což se mi zdá v podmínkách české a slovenské kinematografie až neuvěřitelné... Řemeslně strhující, herecky všemu vévodí Karel Roden, jeho herectví je obdivuhodné, ale i další herci, krásná výprava i kamera, ta vysloveně lahodí oku, stejně jako střihové sekvence... Lze jistě vznést výtky k scenáristickým odchylkám od skutečnosti, ale hraný film má určitou tvůrčí svobodu a realitu lze podřadit umělecké licenci, nenazval bych to ohýbáním reality, nazval bych to přizpůsobení se pravidlům filmového vyprávění...a Ševčíkův Masaryk jako film šlape... ()
Pro plné zorientování se to vyžaduje přeci jen lepší než povšechnou znalost v předmnichovských politických piklích čili pro neznalé to příliš není. Jenomže zároveň to není ani pro ty, kteří o nich páru mají, jelikož těm to nenabízí nic, co by již nevěděli. Netne se v tomto ohledu dostatečně hluboko. A stejně se to má s orámováním děje skrze psychicky zlomeného Masaryka jakožto člověka, který se cítí zrazen a zároveň, že sám zradil. Není to sice v této poloze nezajímavé, ale nedostane se mu to nijak pod kůži čili skutek i v tomto případě utek. A do toho všechny ty jakože artové mnohoznačné záběry na tříštící se vlny apod. Každopádně jako celovečerní kinoverze Českého století to vlastně není vůbec špatné. ()
Z tvůrčího hlediska chápu, že si vybrali jen úsek těsně před válkou, jelikož to filmu dodalo punc světovosti. Mě to přijde malinko škoda. Rád bych viděl události kolem převratu natočené v tomto stylu. Film se mi moc líbil a řemeslně se nemusí za nic stydět. Vizuálně to vypadalo jak libovolná epizoda Boardwalk Empire. Klidně bych si dal Masaryk II - Rise of Communism :) ()
,,JSEM UPRCHLÍK. NEDOKÁZAL JSEM ZACHRÁNIT SVŮJ DOMOV...“ /// Film pro vlastence a ty, kteří věří, že Roden je hereckej démon… Smekám před rozhodnutím uvést nedabovanou verzi. Odpadaj tak nepříjemný pocity z Anthropoidu, protože Čech má mluvit česky, Anglán zase anglicky. Oceňuju, že si tvůrci dali práci s detailama. Třeba scéna z divadla, který dodává dramatičnost „O Patria Mia“ z opery Aida. Navíc duchapřítomný politický dialogy a zábavný ukázky, že Jan si uměl života užívat. Masaryk mě bavil. Dostal jsem scénáristicky a celkově filmově rozvinutý výborný politický drama z našich dějin, jenž ukazuje pocity (politicky) zrazenýho člověka a pozadí Mnichovský dohody. Konečně zase českej film, na kterej můžu bejt hrdej. I když asi nebude pro každýho… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Bavilo mě České století. 3.) Když lidi mluví, předpokládám, že lžou. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
How horrible, fantastic, incredible it is that we should be digging trenches and trying on gas-masks here because of a quarrel in a far away country between people of whom we know nothing.// Britain and France had to choose between war and dishonour. They chose dishonour. They will have war. Jednoznačně nejkonvenčnější Ševčík, jakoby dělaný nikoli na velké plátno, ale rovnou do televize: od tradiční výstavby přes rozbujelou hudbu po ničím se vymykající kameru. Na druhou stranu v zemi, kde se hysterické protičešství už třetí dekádu všeobecně považuje za známku kultivovanosti, vyžaduje i nehladivý portrét prvního z řady kolosálních ojebů ze strany Velkého Džínaře docela koule. Btw je fajn vidět, že jako se u Normalu neřešilo morální téma, nýbrž údajná vykradenost Mlčení jehňátek, tak místo abychom tady rozebírali, nakolik je přesné ztvárnění přetrvávajícího národního traumatu z Mnichova, symbolizované Masarykovým zhroucením, radši to zas nepochopíme a budem brblat, že von ten Jenda přece tehdy v žádné léčebně nebyl a zas tolik ho to taky nesebralo. Zůstaň svá, kritická obci, zůstaň svá. ()
Ševčík je obrazový maniak a po geniálnom Normale natočil vlastne priemerný film, ktorý sa svoju jednoduchosť usiluje zakryť nelineárnou štruktúrou v kombinácii s neveľmi podareným pokusom o portrét. Roden je výborný ale ani napriek tomu dosť dobre nechápem prečo Masaryk vo filme musí nevyhnutne vyfrézovať aspoň tri kikiny aj keď ako James Bond zrovna nevyzerá. Jednoducho povedané ten film si nezaslúži viac ako tri hviezdy... ale Ševčík je obrazový maniak. 7/10 ()
"Pořád mluvíte o demokratických principech, ale přitom máte nasráno v kalhotách." Zfetovaná excelence zvaná Jeník mě nikdy nedonutila hledat nějaký historický pramen, takže jsem využil příležitosti k tomu, abych si s ní napudroval nos koksem, zazpíval, zatančil a pohádal se světovými politiky. A taky jsem si mohl připomenout tu rozvážnou a noblesní diplomacii, s níž nás politická smetánka Anglie a Francia darovali Německu. Nějak mám totiž pocit, že je ta Mnichovská zrada zase tak moc nemrzí a hodí nás přes palubu vždy, když to pro ně bude výhodné. Opět rozvážně i noblesně a navzdory tomuto snímku, kterým je za to sice trošku kritizujeme, ale zároveň v něm mluvíme převážně anglicky, čímž se jim opět poslušně drápeme do řitních otvorů. ()
Ve scénáři jako by se střetávalo akademické drama s halucinogenním bludištěm. Tento potenciálně fascinující střet bohužel není využit, Ševčík se nakonec rozhodl přiklonit čistě k standardnímu pojetí a onen vnitřní rozpor místo aby se stal předností filmu, ho vnitřně rozkládá. Hrdina není lidsky přesvědčivý ani dramaticky uspokojivý a s tím padá i celý jeho příběh. Ten je navíc svými retrospektivami značně nepřehledný a kdo nezná události Mnichova, ten se dost možná ztratí. 55 % 2 a 1/2 ()
S životem a osobností JGM má tento film společného pramálo. Zcela v něm absentují popisky přibližující hlavní postavy Masarykova životního dramatu. Revoluční poznání, že diplomat a ministr dával v intimních situacích, zpravidla zastávaných mezi pobyty v psychiatrických zařízeních, přednost poloze sedícího jezdce, poněkud dost zaostává za skutečným životem skutečného Jana Masaryka. Bonviván a umělec v něm byl víc než vyvážen nadaným diplomatem, horoucím vlastencem a milujícím synem. Blízký spolupracovník Edvarda Beneše byl čelným podporovatelem a spolupracovníkem jeho druhooodbojového konceptu a není pochyb o tom, že si uvědomoval specifika nastupující poválečné sovětizace naší země. Rozhodně však 13. září 1937 nepřijímal Masarykovu prosbu na spolupráci s EB (TGM byl minimálně od 12. 9. v beznadějném stavu a 13. navečer se očekával jeho konec; TGM byl v hlubokém bezvědomí) stejně tak jako 30. 9. 1938 nepatřil k těm, kdo EB vytýkali jeho údajnou mnichovskou zradu už proto, že byl v Londýně . Ve výčtu podobných lahůdek by bylo možno pokračovat. Fikce v současných nebo novodobých historických námětech má poměrně jasně vymezené místo. Závěrem postačí konstatovat, že film všestranně zaostává za Janovým portrétem ve DNECH ZRADY. Je to stejně smutné stejně jako okolnosti, které umožnily udělit tu lavinu letošních Českých lvů. ()
Jednalo-li by se o “skutečné události,” šla bych s hodnocením o hvězdičku výše; vzhledem k tomu, že však neexistují žádné záznamy o Masarykové léčení ve Spojených státech, je scénáristovo rozhodnutí věnovat této zápletce polovinu příběhu poměrně nepochopitelné. Obzvláště, vezmeme-li v úvahu, že oněch historicky podložených a zároveň zajímavých aspektů, na které se mohl Masaryk zaměřit, je více než dost. ()
Je radost pohledět na cestu Julia Ševčíka českým filmem, ale je také na místě se zeptat, zda tři filmy v horizontu dekády opravdu stačí na prokázání talentu? Velmi stručně: Masaryk je filmem potřebným ať už pro svůj žánr či výběr sledované osobnosti. Je natočen zručně, zajímavě, zapadá do koloritu mnichovského stigmatu a nabízí další střípek. Ti méně obeznámení s tématem budou minimálně seznámeni s povahou zahraničních cest Jana Masaryka a poslechnou si Rodena hovořit cizími řečmi. Za mne ano. ()
6.3.2017 : Film jsem neviděl a dobrovolně jej vynechám i v oné kalkulované premiéře v kinech. Masaryk pobral 12 Českých lvů, ačkoliv ho vlastně nikdo neviděl. Někdo z distribuce si řekl, že po vzoru oscarovek divně nasadí film do úzkého nasazení v prosinci, aby snímek vůbec mohl dostat nominace, ačkoliv reálně ten film je až v letošním distribučním plánu premiér. Vyloženě se mi hnusí tenhle přístup, kdy byly nejspíš nějaké screenery nebo projekce zpřístupněny filmové akademii, která filmu udělila jen těžko uvěřitelných 15 nominací a až se 9. distributor uráčí film poslat do kin, diváci se na něj pohrnou v houfech. Část zřejmě čeká střídmé vystřízlivění, že tohle není biografie TGM, část lidí obeznámená historií bude pobouřena dějem filmu, který je dle ohlasů z Berlinale takovou napůl snůškou keců z psychiatrie, která má do reality daleko a vyloženě klame tělem. Tohle se tvůrcům bezpochyby povedlo, já jsem filmem pobouřen předem a ačkoliv jsem velkým fanouškem Oldřicha Kaisera (mimochodem jeden z oceněných), který mě již v traileru bavil, tak asi hlavně kvůli němu tomu dám šanci v blíže nespecifikované budoucnosti někde v televizi..bravo. Nejsem sice patriot, ale tyhle kosmopolitní koprodukce (které si hrají jak moc jsou české a "britský" Anthropoid zašlapávají do země) mě vyloženě se..štvou. viz článek. Ačkoliv vlastně film se jen přizpůsobil pravidlům Českého lva a předtím to u nominací ani na samotném ceremoniálu to nevadilo, což je divné, i tak mě ale štve, že to užší nasazení nebylo prostě o něco přístupnější. 14.9.2017 : Film jsem viděl až s výpůjčkou na blu-ray, shodou okolností na den úmrtí Masaryka staršího. Musím uznat, že jsem se poměrně unáhlil a tvůrcům jejich perfektní promo hezky po vzoru většiny vyhateoval. Pořád je to projekt, který se musel zaplatit a tím pádem vyvolat pozornost a každý na onu kontroverzi reagoval jinak. Nicméně abych se vyjádřil k samotnému snímku. Vynechám reálie, jelikož je tak dobře neznám a jak už jsem nastínil v březnu, bude asi mnohem lepší předem přistoupit na filmovou řeč a fantazii scénáristů. V tomto ohledu funguje Masaryk přímo výborně a zpětně ty Lvy naprosto chápu. Fantastická hudba, kamera, výprava, kostýmy, in+exteriéry a především bravurní režie, která se v českých kotlinách jen tak nevidí. Užíval jsem si to od začátku až do konce a to ačkoliv si jednou u zkoušky musím dát bacha, abych se nezapomněl ve vzpomínkách na film, ve kterém se zkrátka leccos převyprávělo jinak. Víc než kdy jindy musím pamatovat na oddělení herce jako člověka od jeho hereckého projevu a to v případě Karla Rodena, který za nejvyšší české ocenění poděkoval jedním slovem a odešel, nicméně v roli je celkově absolutně úchvatný a zkrátka jistota ve všem co hraje. A krom tedy Kaisera musím pochválit všechny zahraniční herce, kterým prospívá také to, že nejsou všeobecně známí a třeba představitel Chamberlaina mi velice sedl. Celkově tedy pecka, na jejíž kontroverzi si za rok nikdo nevzpomene a bude se jen užívat film a já už nyní to dlouhé povídání zakončuji. () (méně) (více)
Masaryk se zmítá mezi dvěma reakcemi. Po kličce ve Lvech absolutně dominoval a následně sice sklidil větší tržby v kinech, ale diváci odcházeli mírně zklamaní. Pravda je někde mezi. Film je na české poměry skvělý (až se zdá, že se nejedná o naši produkci), ale stále se nemohu zbavit dojmu, že těch 12 Lvů mohli kritici rozdat i jinak. Roden a Zischler jsou nicméně výteční a musím pochválit, že Kaiser v roli Beneše nešel téměř poznat. Výstavba děje nepostrádala gradaci a člověk by si až myslel, že to Masaryk zvládne a Němci nedostanou, co chtějí... V celkovém pojetí tedy film překonal očekávání, ale nemohu se zbavit dojmu, že mu něco chybělo k tomu, abych mohl dát plný počet. ()
Související novinky
27. Český lev
V sobotu 7. března 2020 bude Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) po sedmadvacáté rozdávat výroční ceny symbolizované soškou Českého lva. Stane se tak na galavečeru ve Dvořákově síni pražského… (více)
Týden nejúspěšnějších filmů BEST FILM FEST
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádá od 13. do 19. července tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů první… (více)
24. Český lev - výsledky
Filmovým králem Českých lvů za rok 2016 se stal film Masaryk, který si odnesl rekordních 12 lvů. Tento film ovládl naprosto dominantně předávání Českých lvů za rok 2016. Ambiciozní film Anthropoid… (více)
Nominace pro 24. ročník cen Český lev
České lvy letos budou velkým česko-britským duelem. Masaryka se 14 nominacemi totiž vyzve na souboj Anthropoid s 12 nominacemi, jimž v hlavní kategorii sekunduje Rodinný film, Hřebejkova Učitelka a… (více)
Jedním slovem BRAVO. Ačkoliv se domnívám, že v roce 2016 vznikla široká škála vynikajících českých nebo koprodukčních snímků - Anthropoid, Já, Olga Hepnarová, nebo třeba Anděl Páně 2, Masaryk zcela určitě patřil k tomu lepšímu průměru. Nechci a ani nebudu hodnotit rozhodnutí ČFA, myslím si, že Čeští lvi mohli být rozděleni jinak a rovnoměrněji, ale nic to nemění na tom, že Masaryk si ve většině kategorií ocenění jistě zasloužil. Herecké výkony byly vynikajícící, Karel Roden v roli J. Masaryka nezklamal, i když si myslím, že zahrál i lepší role, Oldřich Kaiser coby Edvard Beneš byl rovněž výborný a Hanns Zischler jako doktor, který po celou část filmu Masarykovi zdatně sekunduje si myslím, že byl nejlepší postavou celého snímku. Ten si dle mého názoru zasloužil ocenění za vedlejší roli více než Oldřich Kaiser, ale toť jen můj osobní názor. Film má jen jednu zásadní chybu. A sice, jak již řekli někteří diskutující, že tvůrci na jeho počátku sdělují, že film je dle skutečných událostí. To není zcela pravda, v té větě má znít - "Film je (volně) inspirován skutečnými událostmi". Také ve snímku nacházíme drobné nuance, kdy T.G.Masaryk umírá, ale ne na zámku v Lánech, jak tomu skutečně bylo, ale na Pražském hradě. Zrovna tak projev prezidenta Beneše po Mnichovském diktátu není správný, protože kapitulační projev přednesl tehdejší předseda vlády arm. generál Jan Syrový. Ale to jsou jen drobnosti, nad kterými laik může mávnout rukou. Nyní k filmu samotnému. Děj se odehrává ve dvou časových liniích, přičemž v jedné se Janu Masarykovi promítají zásadní okamžiky historie nedávno minulé a druhá linie se nese cestou přítomnosti, kdy je Masaryk po většinu času hospitalizován v blázinci. Musím konstatovat, že ačkoliv mi úvod filmu přišel poměrně vlažný a obával jsem se, že to moc dobrý snímek asi nebude, moje mínění se otočilo v okamžiku, kdy na scému nastoupil Hanns Zischler. V tom okamžiku jsme mohli začít sledovat zásadní okamžiky strastiplné životní cesty Jana Masaryka. Podle mého soudu byly historické milníky ve filmu zobrazeny správně a srozumitelně, člověk, který má alespoň elementární znalosti historie by neměl mít s pochopením zásadních sdělení historických postav žádný problém. Snímek obsahuje i velmi silné emoční pasáže. Jednalo se zejména o úmrtí prezidenta osvoboditele T. G. Masaryka, okamžiky mobilisace a národní jednoty a samozřejmě okamžiky po Mnichovské zradě. Bylo úžasné, s jakým enthusiasmem a odhodláním českoslovenští občané mobilisaci přijali a jak moc chtěli svou republiku ubránit. Myslím si, že právě taková národní hrdost a jednota je nám už velmi dlouho cizí a kdyby se dnes stalo cokoliv, zachovali bychom zcela určitě lhostejný přístup. Je obrovská škoda, jakým způsobem se společnost proměnila v tom negativním světle slova smyslu. Velmi mě zklamal tehdejší přístup britského premiéra Nevilla Chamberlaina a britské diplomacie vůbec, které byl osud Československa přinejmenším lhostejný, že se zajímala jenom o své pohodlí a bezpečí a nebyla otevřena problémům, které se odehrávaly mimo její území. Je velmi dobře, že tyto filmy tvůrci točí, protože je neustále zapotřebí posilovat "Paměť národa", která v určitých případech lidské společnosti skomírá a nebo už vůbec není. Snímek se mi i přes určité námitky moc líbil, myslím si, že tento film dokáží řádně ocenit jen Češi, resp. Čechoslováci, protože je to důležitá etapa naší historie, která v plné nahotě ukázala tu pravou tvář historických osobností. Važme si toho, že žijeme v relativně poklidné době a přejme si, abychom si již nikdy nemuseli vytrpět chvíle, které prožívali naši pradědové a prabáby. Ani hodnoty jako jsou svoboda a demokracie nejsou zadarmo a je zapotřebí si je chránit a neustále za ně bojovat tak, jako naši předkové. () (méně) (více)