Crash

V podstatě se můžu podepsat pod komentář "Djkomy", ale musím aspoň něco napsat, protože to bylo fakt VYNIKAJÍCÍ :) Scénář, režie, casting, výkony herců, a ta muzika ! ........ Za (v dnešní době) neuvěřitelně málo peněz (6,5 mil.) úžasně natočené drama, které má potenciál stát se dílem, které bude při debatách o filmu ostudou neznat .... Po skončení filmu jsem se pouze zmohl na konstatování, že od projekce "Million Dollar Baby" jsem tak výborný a silný film neviděl (když nepočítám Koreu :). To jsem netušil, že oba produkoval a scénář k nim napsal stejný člověk. U "Crash" si připsal i režii a musím říct, že bravurní ..... Vychází z toho moje jednoznačná nominace na "muže filmového roku 2005" - Paul Haggis. Bravo ! .......... P.S. Každý má ve filmech nějakou tu scénu na kterou nezapomene. Po "Crash" k nim určitě jedna přibude. To garantuju ! :) (19.08.2005)

Zrcadlo nastavené současné Americe je možná natočeno do takového úhlu, aby působilo co nejefektivnějším odrazem, ale celek je až příliš uvěřitelný, než aby bylo možné mu to zazlívat. Haggisova minimalistická forma dosahuje toho nejlepšího efektu, kterým je útok na divákovi emoce. Jednoduchá kamera, žádné režijní fígle ani excesy, decentní hudba Marka Ishama a hlavně silná obsahová stránka, která ač svým způsobem postrádá jednotný děj a místo toho se tříští na nejednoduchou mozaiku jednotlivých lidských osudů, působí neuvěřitelně silně, realisticky a hlavně lidsky. Navíc silné herecké obsazení pozvedává kvalitu snímku ještě výš. Přesto mi to nedá, abych nevyzvednul jedno jméno – Don Cheadle. Možná neprávem opomíjený herec, zde dokázal, že ve svém oboru patří k absolutní špičce a že mu nedělá problém jakákoliv role. Náhoda možná neexistuje, ale o tom se po shlédnutí Crash dá úspěšně pochybovat. (02.12.2005)

imdb rating: 82% - Paul Haggis je, co se týče režírování, filmů nováčkem...většina nováčků, ať už jde o jakoukoliv činnost, potřebuje sbírat zkušennosti... tak jaktože je pan Haggis může rozdávat??...skládání jednotlivých scén sice ještě nedosahuje kvalit Quentina Tarantina, proto je příběh s národnostním podtónem jaksi rozdrobený, ale s jakým umem natočil právě jednotlivé scény, je opravdu ojedinělé...styl vyprávění, decentní hudba, herecké výkony, lidskost a nezkrotné emoce Vám vlezou až do morku kostí a nepustí Vás...naopak, budou Vás drtit po celou tu dobu, nedají Vám vydechnout, dokud se obrazovkou neproženou závěrečné titulky...jste-li hodně citliví, radši si obstarejte dostatečný počet balení papírových kapesníku, budete je potřebovat(scéna se zámečníkovou odplatou a "neprůstřelnou" holčičkou může s leckým pěkně zamávat)...film není smutný, je pouze maximálně lidský a emočně velice vypjatý...výkony všech!! herců jsou nadprůměrné a společně s hudbou utvářejí celkovou atmosféru snímku, je jen velká škoda, že příběh nefunguje jako celek, protože jinak by bylo mé hodnocení nejvyšší...6,5 miliónů dolarů(rozpočet)/93,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (31.08.2006)

// Solidně natočené se solidní hudbou a solidními herci. Jenže tomu chybí ještě to pověstně "něco" co by film přehouplo přes hranici solidnosti a dostalo ho do sféry filmů, které mě jak se říká "dostaly". Je to škoda, ale co se dá dělat. Každopádně nedá mi to, abych si trochu nepostěžoval na tu prvoplánovost, protože mi příjde opravdu hloupé že z x miliónů lidí, kteří žijí v LA se sejde 20, kteří spolu mají něco společného a všichni jsou tak zajimaví, že si zasluhují být ve společném filmu, už jen jak to zní. A slepé náboje, záchrana ženy z hořícího auta, černoch co seřve kupu policistů, ani ho nezastřelí, panička co spadne ze schodů a vyvázne z výronem kotníku, ale notak ! Alespoň že ten mladej, nadějnej policista, co poslouchá country sebere kuráž a odstřelí toho černocha, kterýho ještě před pár minutami chtěl svézt, protože si šáhl do kapsy...jasně, protože "takhle" to přece obyčejně chodí. Chápu pojem rasová nenávist, chápu že na ní film chce poukázat, ale nejde mi do hlavy, proč postavy ve filmu musí být takový hlupáci, aby to divákům mohli předvést v praxi. (18.09.2011)

Silný v celku, omamující v momentech. Crash Paule Haggise je jedním z těch úžasných filmů, které neždímou emoce, ale doslova je z diváka vyrazí. Syrovost, s jakou Haggis k postavám v úvodu přistupuje, mu dává dostatečně živou půdu v následujícím dění, kdy si dovolí prakticky cokoli. Nechává postavy se střetávat v absurdních náhodách, které však v jeho vedení nepůsobí strojeně, ale přirozeně... takový ten malý příběh, který ukazuje absurditu života, jak ho známe. Citlivá práce s tématem rasismu je zde dovedena k naprosté dokonalosti, protože žádná z postav, i přes své očividné názory, není v konečném zúčtování tak charakterově černobílá, jak by se mohlo zdát. Přesto se věrně vykreslují problémy současné společnosti. Chytrý příběh je dokreslen hudbou, která má podobně podmanivou sílu, jako třeba nedávný soundtrack ke Collateralu. Crash je jedním z nejlepších a nejpůsobivějších filmů, které jsem kdy viděl. Tyto filmy většinou nabídly nějakou unikátní scénu, která zařídila danému filmu nesmrtelnost a díky které divák nemohl ještě mnoho nocí vzrušením spát. Crash má takové scény hned dvě, jedna diváka ohromí tak, že nebude schopný dýchat a druhá ho srazí k zemi a donutí k upřímnému pláči... kvůli takovým kouskům, jako je Crash, miluji film... (12.09.2005)