Crash

Kdyby to nebylo tak překombinovaný, tak je to výborný, jenže ze začátku se mi zdá, že je to hlavně o rasismu, a postupem času už to tak o rasismu není spíš jako o souhře náhod, které se tu setkaly protože nějakému scénáristovi se to zalíbilo právě tak, a ne jinak. Crash sice vyhrál Oscara, ale je to zároveň film na který jsem se zrovna nijak závratně nechystal a pravdou je, že jsem dělal velkou chybu. Na ten film se skutečně dobře kouká, a každou chvíli jsem čekal, co se změní v příběhu o kterém se předem ví jak dopadne, jen nikdo neví, jak to vlastně proběhne, a to je na tom všem to důležité. Mám tyhle filmy rád, ale nedokážu je hodnotit plným počtem. Stejnak na tom je třeba i Iñárritu, který točí podobné filmy a pravda je, že jsou originální, že jsou zajímavé, a že se na ně hodně dobře kouká. Ale udržet si zapamatovat si veškeré postavy, co kdo jak dělá, jak se kde kdo chová, je občas docela problém, a nechci nadávat na svojí neschopnost vyznat se v příběhu, prostě to není na plný počet. Radši mám prostější, jednodušší a hlavně přímočařejší příběhy, u kterých alespoň vím, na čem si stojím. (04.07.2009)

Co by měl obsahovat oscarový film? Globálně uplatitelné, ale politicky nezávadné téma, herecké výkony překypující patetickými výlevy, pár odlehčujících vtípků, spoustu kýčovitých obrázků, pěknou hudbu. Crash navrch přidává scénář, v němž je silně zakořeněná rodina coby symbol soudržnosti Ameriky, což lze vzhledem k tématu brát trochu jako ironii. Černí nemají rádi bílé, bílí nemají rádi žluté, žlutí nemají rádi snědé, snědí nemají rádi černé. V tom tkví podstata celého díla. Crash nic neřeší, jenom konstatuje. Má své vrcholy i pády. Obzvlášť první hodina za moc nestojí. Všichni se chovají trošku svinsky, dva zlodějíčci vedou filozofické dialogy o rasismu, namyšlená panička uráží všechny kolem sebe a vy máte problém se někam „zařadit“. Do toho všeho poctivá dávka neředěného patosu a máme laureáta na nejpřeceňovanější film roku. Skoro. Po hodině první přichází hodina druhá, nabitá dějem, akcí a nezdržující se „seznamovacími“ scénami. Mít Crash tři hodiny s patřičnou gradací, skutečně by měl šanci být veledílem beroucím dech. Moc by mě zajímaly osudy všech postav po oné zásadní noci. Takhle mi nezbývá než přistoupit na režisérova pravidla, zakazující pevné dějové sevření a řešící celou podstatu filmu větou: „Tohle je Amerika!“. Ani výborní herci však můj rozpačitý dojem z tohoto laciného bratříčka Magnólie nevyvrátí. Z jistého úhlu pohledu to stále není špatný film, ale vzhledem ke konkurenci považuji jeho vyzdvihování coby „best of 2004“ za rouhání. 70% Zajímavé komentáře: Melies, meave, mm13, Jordan, Fr, Frankie, Humprt Pum (12.03.2006)

Scénárista Paul Haggis si tentokrát sedl i na režijní židličku a vznikl velice kvalitní film složený z několika příběhů, které spolu vzdáleně nemají nic společného, ale dokonale se proplétají. Ano je to hodně vykonstruované, ale mě se to moc líbilo a při scéně, když perský majitel odchodu vystřelil na mexického zámečníka se mi málem zastavilo srdce. Oscar za nejlepší film a scénář je v naprosto správných rukou. Bravo, už teď se moc těším na další film Paula Haggise..... (26.12.2007)

Haggis misty zbytecne moc tlaci na pilu a snazi se do kazdyho zaberu nacpat nejakej nazor na rasismus, ale jinak se jedna o jedno z nejlepsich dramat, co jsem kdy videl. Tak za prve scenar. Az na vyse zminenou vytku je skvele propracovanej, dokaze upoutat od zacatku filmu az do konce a ty vsechny drobny osudy se tu uzasne prolinaj, sice je tech nahod krapet moc, ale to nevadi, jedna se prece o film. Za druhe herecke vykony. I kdyz tu hrajou jak hvezdy, tak mene znami herci, vsichni do posledniho predvadej fakt skvely vykony, tezko ucit ty nejlepsi, ale pro me to byl asi Matt Dillon. Ted uz zbejva jen pochvalit super kameru, slusnou hudbu a taky rezii, timhle se Haggis fakt vytah. Skvelej film. (15.01.2007)

No konečně!!!! Ale že to trvalo (mně!) než jsem pochopil že Sandra Bullock je herečka... Kaju se.... Víc než zajímavý film o rasismu pod pokličkou... Být rasistou proti své vůli, být skrytým rasistou atd. Kdo nezažil nepochopí.. Zpravidla největší antirasista je ten, který žije ve své tvrdě segregované čtvrti a hraje si na milovníka všech ras na celém světě... do té doby než je konfrontován... Haggis mě do světa vtáhl jednak proto že umí, jednak proto, že je reálný... A to je celé. V tom je celá síla tohoto příběhu, který si rozhodně nepouštím naposledy... (05.10.2005)