Synové a dcery Jakuba skláře

Rodinná sága mapující skrze členy rodiny léta 1899-1957 s pověstí politické agitky (trochu neférově). Scénárista do děje musel pochopitelně zařadit Vítězný únor, znárodňování, stranické čistky v 50.letech, ale povedlo se mu klíčové události jen lehce naťuknout nebo nepitvat do hloubky, takže kromě pár ušlechtilých vyznání víry v komunismus a zjednodušením pár jevů neprudí diváka, ale spíš komunisty samy. Díky širokému záběru let je naopak snažší úspěch komunismu po válce pochopit. Naopak mi přišlo dost věcí na 80.léta poměrně odvážných - sympatičtí Jiří Krampol s Uršulou Klukovou jsou soukromí podnikatelé, co si v podobě vlastní hospody a hotelu na úrovni plní sen, který v éře 50.let končí přes nejrůznější úplatky komunistickým funkcionářům (!!!) znárodněním a znásilněním jejich podniku neschopnými, stranou dosazenými vedoucími, kteří luxus srazí na úroveň nádražního bufetu s tácky a protivnou obsluhou - bez jakékoliv morální satisfakce. Další dva synové po válce dostávají svými zásluhami do stranického aparátu, aby je ten samý aparát o pár let později semlel a vyplivl posměšně zpátky tam, kde začínali. A samozřejmě, klíčová postava, ultra záporák seriálu je prospěchářský vyčuraný Čech Božek (úžasný démonický záporák Petr Haničinec), který se dostane až na vrchol, do aury nedotknutelnosti. Přidejte k plusům seriálu i hvězdné obsazení a pár výtečných výkonů. Kromě zmíněného borce Petra Haničince samozřejmě nezklame ani Luděk Munzar, který si férového tvrdohlavého Cirkla s takřka Terminátoří povahou vychutnal, potěší Štěpánková, Maciuchová, Krampol a řada dalších. Co seriál trochu kazí, je kromě pár klišé a úliteb straně ne tak dobrá režijní práce - řada zajímavých postav je nesmyslně degradována do epizodních scének a pak zmizí buď bez zmínky nebo se k nim někdo vyjádří jednou větou - jako kdyby se hodně vedlejších materiálu střihalo. Spousta jevů v seriálu (průmyslová špionáž, proč si mám z pár scén schovávání Tondy v lese uvědomit, že je hrdinský odbojář) nechápe ani politicky informovaný člověk. Navíc samotný poslední díl mi přišel odfláknutý, uspěchaný, jako nedostatečné rozloučení s postavami. Technické zpracování je trochu zívačka, ale pokud se přežijete růžolící makeup mladých verzí postav v prvním díle a soustředíte se na příběh a herce, případně se díváte současně s někým z recese, Jakuba si užijete díky výstupům Munzara a Haničince, erotického podtextu. I proto zaokrouhluji z 3,5 hvězd spíš nahoru. (28.09.2010)

Když hraje Kostka (ročník 1938) syna Luďka Munzara (1933), něco asi není úplně v cajku. Nejstrašidelnějším momentem je ale snaha (v té době 16ti letého) Ondřeje Kepky naverbovat svého tatínka (opět Munzar) do komunistické partaje...Kepka to říká tak sugestivně, že se mně udělalo fyzicky nevolno. A pokud vám v Nemocnici na kraji města vadily (zdánlivě) nekonečné záběry na průběh operací, zde je to prováděno ještě útrpněji, k tomu detailní pohledy do rozžhavené pece, což opravdu není balzám na oči. Dalo by se to sice přetáčet, jenže švenky na horký sklenářský oranž jsou zákeřně rychlé a nečekané, že je snad lepší na to nekoukat vůbec. Tři hvězdy dávám za několik tradičních Dietlových perel, jako třeba když se Munzar dozví, že musej všichni naverbovat do I. světový války, popadne pivo, vychlastá ho na ex, zařve "Když je to kyselý, tak ať je to jako vocet!", načež s půllitrem mrdne vo zem a všichni huťský kolem něj pak udělají to samý. To jsem měl husinu i na bradavicích. (02.01.2013)

Jelikož jsem byl svědkem likvidace sklářského a bižuterního průmyslu, nemohu jinak než vysoko hodnotit tento seriál, který naopak ukazoval jeho počátky. Nechci hodnotit kvalitu hereckých výkonů, ani jako vždy vynikající scénář Jaroslava Dietla, ale především atmosféru této těžké, a přesto krásné práce. Myslím, že až na pár době poplatných scén se jedná o výborný seriál, který ukazuje obtížnou práci ve sklářské huti. Když si však vezmu současnou filmovou tvorbu, tak v každém nynějším českém filmu přece musíme poukázat na nějaké to "svinstvo" předcházejícího režimu. Tím nechci říci, že neexistovali, a navíc nelze přece "chcát" proti větru, že ??? Ale to by přece nebyl malý český člověk, aby se nedokázal zavděčit každému kdo zde mocensky nastoupí. (13.12.2010)

ACHTUNG - SPOILERS! Tak MUSÍM změnit názor. Souhlasím, že je to životní role Jiřího Krampola (několikrát opakované vtipy v pořadu Nikdo není dokonalý mu zkrátka k duhu nejdou), na druhé straně tvrzení, že "nejméně sympatické postavy v seriálu byli komunisti" je chybné. Postava, kterou hraje Petr Kostka je jelimánek, kterého komanduje jeho žena (ať je pošťák, v odboji nebo na ministerstvu), ale rozhodně není nesympatický, či záporný, spíš jen hodný k politování. (A také se následně poučí z "krizového vývoje".) Postava Petra Haničince nikdy žádný komunista nebyla (jen převlékač kabátů) a taky s ním Stb řádně zatočila. Pokud se na to díváte jako na několikagenerační výpověď o lidských osudech (což uměl Dietl vždycky nejlíp), NEURAZÍ VÁS TO. Navíc Jakubův "práh života" nevidíme a přichází do městečka jako víc než dvacetiletý... (30.05.2006)

Nejsem kdovíjaký znalec Dietlových seriálů. Kdybych měl z té poloviny, co znám, vybrat nejlepší, původně Dietlovské (ne adaptace), tak chronologicky vzato: Nemocnice na kraji města, Malý pitaval z velkého města a právě Synové a dcery Jakuba skláře. Dietl napsal několik šíleností poplatných režimu a nevím, nakolik chtěl a musel. Pravděpodobně to bylo stylem něco za něco. I v těchhle seriálech se řeší režim, strana, soudruzi. Ale Synové a dcery Jakuba skláře ukazují zmíněné věci v trochu jiném světle. U Pitavala byly ironické náznaky, v Nemocnici se jen mluví o straně, V Jakubovi je to otevřená kritika zmetků, kterým se nový režim hodil, a slabochů, co získali funkci, ale neuměli s ní pořádně naložit; ale i pochopení pro lidi, kteří si prostě mysleli, že dělají dobrou věc. Označení jako propaganda úplně nesedí. Už proto, že mezi nejsympatičtější postavy patří kapitalisté hostinský a majitel hutě. Tenhle seriál je hlavně o obyčejném chlapovi, který chce jen poctivě dělat dobrou práci, a jeho rodině. Zajímavým ho za mě dělá výborný scénář, krása sklářského umění a naprosto boží herecké výkony. Několik herců tu předvádí své životní role. Úplně nejvíc jsem si užíval Krampolova hostinského Pepu, hajzla Boška v podání Petra Haničince, Danielu Kolářovou v netypické roli selky, buzerované svým manželem, Frejova vejtahu a zbabělce Hammerschmieda, Lukavského jako podnikatele Krahulíka, roztomilou Hanu Maciuchovou v roli Němky Lídy, Rösnerova brusiče skla a pozdějšího gestapáka Schlapkeho a Munzarova Jakuba. K věku bych měl výhrady jen v prvním dílu. Štěpánková vypadá na čerstvou matku moc staře a Munzarovi těch 20 let taky nikdo nevěří. Ani mi nesedělo to jeho vychloubání. Od druhého dílu už to byl jiný člověk. Jako by předtím pořádně nevěděl, jak toho cucáka zahrát a pak se cítil silný v kramflecích. Ale jeho vývoj postavy od nějakých 40 do 80 let je škola herectví. Strašně se mi líbí, že když se Jakub spravedlivě naštve, je z něj démon. Ale jinak mírný, pokorný, mírumilovný chlapík. Problém jsem měl i s postavou Schlapkeho, kde je to spíš scénářem. Vím, že spousta lidí měnila povahu, životní názory atd., ale u něj to byl moc velký skok. Chlap, který se učí česky, chce být součástí české komunity, bojuje za práva dělníků, a pak najednou cvak a je z něj nácek jak poleno, kterému na Češích nezáleží a cynicky pronásleduje a vraždí. To už na mě působil věrohodněji nafoukaný posera Hammerschmied. Nejlepší scény seriálu jsou dělání poháru na ukázku, intimčo za kuchyní a když Jakub řve na Hammerschmieda, aby něco dělal. P.S. V příštím životě chci být sklářem :-) (07.02.2017)