Synové a dcery Jakuba skláře

Tento podla mňa historický seriál o živote čechov v nemeckom pohraničí pred vojnou a po vojne mám rád. Je moc zaujímavé, že za istých okolností sa im žilo po vojne horšie. Výborne vykreslené charaktery niektorých postáv ( P.Haničinec, P.Kostka). Samozrejmä , že prim hrajú L.Munzar a J.Hanzlík. Ale ja mám najradšej J.Krampola, myslím si že je to jedna z jeho najlepších rolí..... Seriál hodnotím 70%. (04.09.2005)

Škoda, že se tento seriál nenatočil o dvacet let později. Protože rodinná sága o sklářské rodině, více sepjatá v ději, bez politických pozadí a třeba i s méně postavami jdoucími víc do hloubky, by mě velmi bavila. Tohle je takové řidší těsto s dobrými herci a slabším scénářem. A nebýt Munzara a Krampola, tak by to bylo jen za dvě hvězdičky. (06.05.2011)

Moc hezky napsaný seriál, exkluzivní herecká sestava, Haničincův možná nejlepší československý televizní záporák všech dob a pro nedivadelní publikum zdaleka nejviditelnější role Luďka Munzara. Vadily mi jen místy dost papundeklové interiéry a rozvláčné tempo některých scén (oboje je ovšem snadno pochopitelná daň době, kdy SaDJS vznikaly), a pak taky přeci jen naivní zápletka kolem sebeobětování Toníka v podání Sváti Skopala - takhle pitomě by se asi nezachoval ani (románový) Julek Fučík. Jinak ale velmi poučné a místy hodně silné. Dá se to napsat skoro u všech Dietlových seriálů - takové věci se už dneska prostě netočí. 80 %. (09.09.2016)

Rodinná sága v souběhu českých dějin a sólokapr pro Luďka Munzara. Seriál je zcela poplatný době, takže oslava komunistické strany se musí brát již tak nějak z rezervou. Jinak se jedná o typickou Dietlovku se vším všudy. Veškeré životní trable, a to ať v rodině, tak i v zaměstnání, jsou napsány tak věrně, že by tomu jeden až uvěřil. Viditelná televíznost mi dnes už krapet přijde rušivě. Dramatizace se, jak jinak, Dietlovi opět povedla a věhlas nad tímto počinem, neutichá ani dnes. Alespoň u starší generace. Nostalgický seriál, který se dá s přimhouřeným okem sledovat i dnes. (28.05.2014)

Poslední velké dílo Jaroslava Dietla je oslavou rodiny, dělného života, práce. Způsobem, který dalekosáhle přesáhl dobovou míru otevřenosti a obnaženosti, proniká hluboko do novodobých dějin naší země způsobem, který je vůbec nejtěžší. Mikrosondou, na jejímž pozadí-okraji se jaksi en passante zrcadlí i tzv. velké dějiny. Jeden z našich nejkreativnějších tradičních průmyslů, sklářství, symbolizuje životní oblouk dělnické osobnosti Jakuba Cirkla. Křemenitého člověka s démantovým jádrem, nosný prvek, kolem kterého se formuje celá rodina, v závěru seriálu již s vyrůstající čtvrtou generací. Galerie silných lidských typů i jejich opaků je nadána plnohodnotným osobnostním vybavením. Hluše nevyznívají ani záporné postavy ve skvělých ztvárněních Petra Haničince a Borise Rösnera. Jedinečný Krahulík senior je nesporně jednou z životních úloh Radovana Lukavského. Jakub Cirkl zařazuje Luďka Munzara mezi naše herecké velikány předcházející generace Hrušínských, Brodských, Vosků. Nezapomenutelné jsou ve svých úlohách i Hana Maciuchová a krásná a lidsky přesvědčivá Marta Vančurová. Výraznou a ve své herecké dráze až překvapivě "gendrovou" roli dostala Dana Kolářová. O Krampolovi již byla řeč. Cirklova rodina je celkem individualit, pro něž je rodinná pospolitost a poctivost křížená se statečností všedního dne vším. Velkolepě založený scénář v necelých 14 hracích hodinách přesvědčivě zvládá takřka šedesát let našich novodobých dějin (1899-1957). Obstává i ve zvláště zranitelných scénách: vášnivé Cirklově lásce s vdovou Krahulíkovou, nesnadných životních osudech Cirklových dcer, strhujícím popisu skutečné tváře komunistického režimu. Hrdinové SYNŮ A DCER neprovozují sex, ale skutečně se - milující - oddávají milování. Jejich jedinou ctižádostí je poctivě pracovat bez ohledu na místo a funkci, které právě zastávají. Stávají se tím zrcadlem nejen doby, ve které se seriál odehrává, ale i dneška, který v mnoha případech jásot a kvalitu niternost, jakoby ani neznal. Je tématem nejen pro magisterskou, ale ještě více pro dizertační práci. Ne pro jednu, ale pro celou plejádu námětů, které Dietl rozhazuje jako osévač obilná semena při jarním či podzimním setí. V povšechných glosách tohoto v tomto případě nadmíru stručného komentáře šlo naznačit jen nemnohé. Každý díl totiž doslova hýřil nápady, jimž nebyl často cizí ani humor. Zdánlivě tendenční seriál nesporně patří k nadčasové klasice české národní dramatické tvorby. (07.10.2011)