31. Český lev - Ceny České filmové a televizní akademie za rok 2023

Předávání Českých lvů bylo vždycky bizarním zážitkem. Nikdy se nestalo, aby večer proběhl jako důstojná ceremonie hodná svého významu. Nikdy to nebylo bez problémů, nikdy to nebyla čistá práce, vždycky se objevil nějaký problém. Ať už byl styl celého večera záměrně takový nebo jiný, nikdy to nebyl kladný zážitek, solidní zábava. Přesto je to vždycky sledovaná událost, svátek českého filmu (a televize). Hlavní chyba z minulých let byla sice už přehodnocena a byl odstraněn Plyšový lev, přesto průběžně vyvstávají problémy nové. Letos jako nejvýraznější disproporce vyniklo klání mezi filmovou a televizní tvorbou. A samozřejmě jedna kauza zastínila ostatní. Nedokončený proslov Darii Kashcheevy. Tato zdánlivá profesionálka, cenami ověnčená absolventka FAMU, se rozhodla, že přečte svoji řeč z mobilu. Což se nepovedlo, bylo to primárně selhání z její strany, nepochopila, že nesoutěží v žádné z hlavních kategorií a opravdu má přidělenu jen tu jednu minutu. Nevím, kde se stala chyba, jestli ztratila víru ve svou znalost češtiny, kterou má na velmi dobré úrovni (což prokázala už před lety při propagaci svého prvního filmu) a proč se těch pár vět nenaučila přednést spatra. Chtěla upozornit na podmínky práce kreativních rodičů, kterým by dle jejího názoru zřejmě prospělo zařazení dětských skupin podle skandinávského vzoru. Potud je to myšlenka v základu dobrá. Nelze se ale divit problematickému vyznění, pokud se o něj chce zasadit koktající a přetékající ze svého slotu. Jakožto bývalá cizinka, která se etablovala a dnes už reprezentuje český film a jako taková je široce respektovaná, má všechny páky na to, prosadit změny ve svém oboru, aniž by musela své přání na změnu takto devalvovat. (14.03.2024)

Pan Eben podal opět kvalitní výkon. Daria se chopila o nejzajímavější část večera, kdy sice mluvila o důležitém tématu, ale forma alá student co prezentuje před třídou s iphonem v ruce a neumí nazpaměť ani kkt, nebyla dle mého ta nejšťastnější. Bod obnovy vyhrál z filmů nejvíce ocenění (za což jsem rád), a i ta Volha mi nevadila, i když míchat filmy a seriály je docela fuj. Suma sumárum vlastně docela podařený lev. (10.03.2024)

Docela fajn předávání. Až na tu slečnu Darju - ten proslov čtený z mobilu si mohla odpustit, úplně to tam nepatřilo. Ale daleko horší bylo to okřiknutí a utnutí režisérem nebo nevim kdo to tam tak hnusně vyštěkl. Měli poslat moderátora aby jí nějak přerušil, ale tohle bylo hodně velké fopa... Moc jsem přál lva Regině Rázlové, ale Simona Peková byla tak šťastná a bezprostřední, že jí ho prostě nelze nepřát. A nějak moc nechápu míchání seriálů s filmama. Je jasný že např. vedlejší herec má v seriálu daleko víc prostoru než ten ve filmu. Celkově se na to ale dívalo dobře. (10.03.2024)

Ty dvě hvězdy jsou za Marka Ebena a skvělý detektivní noir v úvodu, ale jinak to chtělo úvodní řeč Rickyho Gervaise z předávání Oscarů, kdy si nebral servítky a rovnou řekl, ať si přebírající vezmou svou malou cenu, poděkují rodičům, tvůrcům a svému bohu a vypadnou a netahají do proslovů politické agitky. Naprosto souhlasím. Ať si jdou proslovy o genderu, maminách v rachotě s děckem, rozladěnosti z výsledků voleb na Slovensku apod. dělat někam do politických pořadů, třeba k Moravcovi nebo Českého rozhlasu, případně na nějaký mítink Milionu chvilek, ale tohle má být svátek filmového umění a herectví. To kukurukuku taky nepatřilo zrovna k vtipným záležitostem. Ale jo, chápu, zase je o čem psát, o čem planě tlachat v různých televizích (holt mouka už netáhne, že?) a hádat se na asociálních sítích. Účel byl dosažen. (11.03.2024)

Tvůrčí profese ostrouhaly, ale hlavní cenu Bratři nakonec mají. Úsvit nemá nic. V publiku kyselý Roden zrovna tak. České lvy poprvé v jejich historii, co se počtu sošek týče, ovládl seriál. Stane se z toho standard? Předně oceňuju, že tvůrci vyhodili oknem nominované jen suše postávající mezi kulisami, ale po letech zvolili krátké ukázky jejich práce. Za to velký palec nahoru. Povedl se i moderátor (jak jinak), navíc na scéně nebyl po vzoru Oscarů furt, takže zejména technické kategorie měly spád, důstojně se povedlo in memoriam, stejně tak výběr laureáta za mimořádný přínos kinematografii. Kdyby se kameraman Vladimír Smutný narodil za oceánem… Radost mám z dua Němá tajemství a Přišla v noci, Simona Peková miluje pozornost. Zasloužená cena, svou bezprostřednost ukázala v samotném filmu i u pultíku, který při příliš dlouhých proslovech „vykuřoval“ řečníky. „Dva dobrodruzi mě vykopali jako trilobita v pasáži Alfa v Brně, kde naše HaDivadlo sídlí, a vynesli na světlo. (…) Chlapci byli odvážní, babku vyhrabali, moc o ní nevěděli, a ono nám to vyšlo,“ pronesla. Mimochodem letošní ženská herecká sestava (za hlavní roli) byla neobyčejně silná. No a těch pár politických (a jiných) výzev v dnešní době bez pokory a v hysterických kulisách raději nechám bez komentáře. (10.03.2024)